Nevím,co semnou dělali nebo kudy mně vedli.Vím jen,že jsem se probudila v temné místnosti.Jako bych už nebyla ve městě.Jako bych byla někde jinde.Byla jsem v tmavé místnosti s malým okýnkem u vršku stěn a s obyčejnou postelí ze slámy.Měla jsem okov na noze a byla nahá.jediné co jsem nebyla odhalené byli moje prsa,která jsem měla překrytá mými dlouhými fialovými vlasy.V ten moment jsem byla strašně ráda,že mě matka nedovolila je zkrátit.

            V hlavě jsem si přemítala,co se stalo a hlavně jsem přemýšlela.kde to můžu být.Na dveřích jsem měla petlici.Vypadalo to jako vězení.Bála jsem se té představy,že jsem někde uvězněná.Hlavní zdroj mých obav byl,že jsou všichni moji blízcí  mrtví.Matka,otec u mé tři sestry.Z mých myšlenek mě vyrušil zvuk kroků,které vycházeli z venku.Zastavili se přímo u dveřích do téhle tmavé kobky.zacinkali klíče,dveře se otevřeli a vstoupila žena.

            Na první zdání mi přišla normální ,ale jakmile si stoupla do záře slunečního svitu viděla jsme její pravou podobu.Byla krásná,štíhlá,vlasy měla zlaté a splývali jí po pas a ve slunečních paprscích se divoce leskly jako kdyby je měla poseté nesčetně diamanty.Vyčnívali jí z nich dlouhé zašpičatělé uši,které jí stejně jako protáhle obočí a smyslné oči dělali ještě krásnější.Byla zahalená do červeným šatů s hlubokým výstřihem a s rozparky na obou stranách bokou.Těsně nad rozparky se jí lesknul zlatý pásek,na kterém byl upevněná šavle, na zádech jí vysel luk s toulcem u s šípy.

Usmála se,dostala jsem dojmu,že mi nic nehrozí ,ale to byl omyl.Vrhla se ke mně,byla neskutečně rychlá,nemohla jsme nic dělat.Vytáhla dýku,přeřízla mi řetěz u nohy.Nebylo to gesto osvobození.Něco semnou chystala.Začala něco blekotat ve svém rodném jazyce takže jsem jí nerozuměla.Nevěděla jsem co mám dělat.Schoulila jsme se do klubíčka a vyčkávala.Nemělo cenu se snažit utíkat.Zbytečně bych se namáhala.Navíc se od dveří přihrnuli ženy stejného půvabu jako měla ona.Byli stejně oblečené ,jenom ne tak honosně jako ta první.Jejich vlasy měli barvu tmavé modři až nebesky černou.Ženy se mne chopili.Táhli mě pryč z cely.Zmítala jsme se,bála jsem se,ale byli moc silné ani jsem s nimi nepohnula.Cesta kterou mě vedli byla osvícena lampami a vypadala že je udržená a hlavně že místnost ze které mne vedou je jediná svého charakteru poblíž.

            Vlasy mi spadli volně dolů takže tímto pohybem odhalili vše,co dosud bylo pečlivě skrýváno.Moje klady i zápory byli schovávány pro mého budoucího muže.To byl zvyk naší rodiny.

            Nesli mne asi ještě dvacet metrů,přitom si stále něco bleptali.Jejich jazyk na mě působil jako jed.Zastavili se,hodily mě na zem.Dopad byl bolestivý,ale přesto jsme se dokázala udržet a ani jsem nepípla.Ženy otevřeli dveře,před kterými jsem se krčila.Byli honosné,zlato se na nich ohýbalo jako sami mořské vlny.V té místnosti stáli další dvě ženy,ti už byli oblečené do plné zbroje.Stáli před stolem,vypadal spíš jako oltář.Nevěděla jsem čemu slouží ,ani jsem to vědět nechtěla.ty dvě co mě nesli začaly  promlouvat k těm co stáli v síni.Těm se najednou vykouzlil úsměv.Přešli ke mně takovou rychlostí ,že jsem to nedokázala ani postřehnout.Myslím,že ani ty dvě co mě nesli to nestihly.Vyzvedli mně, přenesli k oltáři kde mě svázali.

            Začali odříkávat nějaké kouzlo nebo modlitbu.Těžko říct.Začal se mi svírat žaludek,začala jsem se opravdu bát.Mé prsty ztěžkli až jsem s nimi nemohla hýbat.Pokračovalo to dál,už jsem se nemohla skoro nadechnout.Plíce mi vynechávali.

,,Ne dost´´zakřičela jsme v bolestech.Snažila jsme se vymanit z provazů,ale nešlo to.Ženy vypadaly spokojeně,jejich děsivé výrazy mě děsili víc než cokoliv jiného.Věděla jsme to…

            Pomalu jsem umírala na oltáři.Celé mé tělo znehybnělo,brnělo mi v něm.Necítila jsem ani bolest,kterou mi muselo způsobovat řezání do předloktí a do prsou.Způsobovaly mi ho ty ženy.Proklínala jsem je.Umírám… To bylo to,co mi znělo hlavou.Zmocňovala se mne temnota.Cítila jsem jak mé srdce slábne až můj plamen života zhasl úplně .