Tahle místnost…musím se z ní dostat..To se mi honilo hlavou.Zvedla jsem moje nahé tělo,které bylo po třech dnech bez jídla a hlavně v křečích tuhé a oslabené.Necítila jsem žádnou bolest jen nějaká škubání v dlani.Ach ano…To byla ta dlaň,ze které se mi kouřilo.Došla jsem na konec místnosti ke dveřím.Kopla do nich vší silou,co jsem byla možná vyslat do mých nohou.Zrezivělé,hnědé a velké dveře se zachvěli,ale nic víc.Kopala jsem dál nejmíň pětkrát než dveře vypadli z pantů.Byla jsem udýchaná,ale bylo to lepší než mít další křeč.Za dveřmi jsem viděla chodbu se stejnými zdmi,ale bez oken.Místo nich poskytovali temnou červenou záři ohně v mísách pověšených na stěnách v pravidelných intervalech.
Vyšla jsem do té záře a viděla,jak se moje tělo leskne nebo možná i třpytí.Začínala jsem se nesnášet.Už jenom pokožkou načínaje a tím,že chci pomstu konče.
Utíkala jsme chodbou stále rovně.Nebyli tam žádné odbočky.Jenom dlouhá cesta lemovaná ohněm.Snažila jsem se běžet,co nejrychleji,ale moje nohy nestačily.Musela jsem si dát přestávku.Svalila jsem se na zem a doufala,že nedostanu záchvat,ale nebylo mi přáno.Začalo to u mých rukou.Začali se silně klepat.Třásli se.Pokračovalo to nohama,ve kterých mi projížděla silná bolest.Cítila jsme ji i přes moje mrtvolné tělo.Byla nesnesitelná.Přišlo mi jako kdyby nepocházela z nohou,ale od někudy z neznáma…přišlo mi,že z hlavy.Ano odtamtud to vše pocházelo…Pojď zamnou.Já vím,že to chceš.Přijdu si pro tebe a nepustím tě….To byla poslední slova,co jsem si zapamatovala…Ne..řekl ještě jedno…Kříži…opakoval to stále dokola…Kříži,Kříži…Spi Kříži…
Líbilo se mi ,jak to ten hlas říkal.Ten hlas…patřil tomu muži co jsem ho už jednou viděla.On si pro mě přijde.Přijde si sem a přijde si pro mě…A já v to budu doufat,chci vědět,co se semnou stalo….
Uplynulo pár dní a já se mezitím dostala z mé kopky,do které si pro mě přišel muž.Artas se jmenoval.Nevěřila jsem mu,ale byl jediný,který věděl,co se semnou stalo a jeho hlas,tak krásný,přitahoval mě.Strašně moc jsem toužila,aby si pro mě přišel a když se tak stalo byl to můj nejšťastnější den v životě-neživotě,který jsem doposud poznala.Byl vysoký,vyšší než já.Měl na sobě stříbrný plášť,který se třpytil v paprscích slunce.Skoro mě to oslepovalo,ale nedala jsem to najevo.Pod pláštěm mu prosvítala stříbrná tunika a tmavě modré legíny,které dokonale obepínali jeho svalnaté nohy.Líbil se mi.To bylo to jediné,co jsem v tu chvíli mohla říct.
V podpaží nesl červené šaty se zlatým prošíváním.Podal mi je a já s radostí oblékla.Nemohla jsem už dál snášet jeho šťouravý pohled.Padli mi jako ulité.Nevím,kde vzal ten přesný odhad a to i přes to,že jsem strašlivě zhubla.Váhavě jsem vstala a on mě chytl mě za ruku.Jeho ruce byli teplé,dokonale hladké.Chvilku jsem váhala,ale chytnutí jsem mu opětovala.
Mlčel nemluvil,vedl mě chodbou.Nezaváhal,ani když jsem nemotorně zakopla.Byl silný,ale i něžný.Každou chvilku se na mě tázavě díval,ale oba jsme stále mlčeli.Nebyl to pohled pro otroka.Byl jiný,vlídný,laskavý.Chtěla jsem mluvit zjistit kam mě vede,jenomže v tom okamžiku jsme vyšli ven z chodby a ocitli se na slunci prozářené pasece.Udělal ještě pár kroků,které jsem věrně opisovala.Otočil se směrem odkud jsme vyšli,váhavě se na mě podíval a ruku,kterou držel jednu z mých pustil.Ukázal na stavbu,ze které jsem přišli.
To je sídlo těch žen,jak víš,byli to ony,kdo tě proměnili a uvěznili.Ta pevnost nemá jméno,ale já jí říkám:Obu nu rada,což by v tvém jazyce znamenalo něco jako…odmlčel se,avšak v zápětí zase pokračoval.Zřejmě potřeboval najít ta správná slova pro pojmenování.
…což by v tvém jazyce znamenalo Zavři mysl,umíráš.Nebudu ti vysvětlovat,proč to tak nazývám.Na to jednou přijdeš sama.Tedy alespoň doufám.Mám otázku,mohu se na ni zeptat?
Byla jsem tak zaskočená tím,že na mě vůbec promluvil,a proto jsem ze sebe nemohla vydal ani hlásku.Musela jsem.Chtěla jsme slyšet tu otázku,chtěla jsem slyšet jeho hlas a poslouchat ho od rána do večera.Ani ta louka a to světlo,které mě ovíjelo jsem nevnímala tolik ,jako jeho hlas.Stal se pro mne drogou.Ano,chci ho poslouchat dál.Ano,udělám cokoliv si bude přát.