Slunce svítilo,ale já jsem necítila nic než chlad,avšak i přes to mi bylo příjemně.Rukou jsem si přejela po předloktí,necítila jsem žádný náznak husí kůže,která jak jsem si pamatovala byla hrubá a dělala se mi pokaždé když bylo méně jak dvacet pět stupňů nad nulou.I přes tuhle malou obtíž a drkotání zubů jsem zimu milovala.Zasněžené kopce ale ještě více jsem milovala lesy.

Tohle mi,ale sotva mohlo připomínat zasněžené pláně nebo lesy.Byla jsem v nějaké místnosti,jejíž zdi byli vlhké a na dotyk mazlavé.Všechna okna byla otevřená a já byla nahá.Nepamatovala jsem si jak jsem se tam dostala ani proč jsem nahá.Jen jsem cítila zvláštní nutkání si sama sebe prohlédnout.Taky jsem tak udělala.Nemohla jsme uvěřit sama sobě.Sama svým očím ani mým rukám,které mi automaticky objeli krk,hruď,prsa ,lokty,paže až po lýtka.Moje tělo bylo samá jizva.Nechápala jsem,kde jsem k nim přišla a snad jsem to ani nechtěla vědět.Některé nebyli ještě zcela zahojené.Hnusili se mi stejně jako barva kůže.Nepamatovala jsem si sice jakou jsem měla předtím ale tahle byla mrtvolně bledá až skoro mramorová.zvedla jsem se a přešla ke dveřím,vztáhla jsem po ni asi moc velkou silou,protože jakmile se jí moje ruka dotkla spadla a roztříštila se na miliony malých kousíčků,ale mě se nic nestalo.Žádné škrábnutí,nic.

Najednou mě zaplavila bolest…nesnesitelně mi projela hlavou.Ta bolest byla nesnesitelná,z nosu mi tekla krev ale ne normální,byla hustá a přišla mi nazelenalá…Klesla jsem na kolena a držela si hlavu a skoro si vytrhávala mé dlouhé fialové vlasy.Přála jsem si aby ta bolest už skončila…Další příval bolesti byl teď větší a mnohem hlouběji prošpikovával mou mysl.Cítila jsem,jak jsem spadla na zem,oči se mi zavírali a bolest ustávala.Ne rychle ,ale stávala se snesitelnější,její ostří jakoby se otupilo a už se nemohlo zaříznout do mé mysli tak hluboko.

Začali se mi objevovat různé výjevy.Nádherné ženy s dlouhýma ušima s dýkami,mé pořezané tělo,smějící se muže.Ten muž byl ve výjevech nejrozmazanější.Mluvil na mě pomalým,neznámým jazykem,kterému jsem nerozuměla.Byla jsem zmatená.Moje tělo se začalo rychle klepat.Bála jsem se,ale mou mysl uklidňoval ten muž.Jeho obraz byl milý vlídný.Chtěla jsem si na něj sáhnout,byť i jen na jeho vlas.Jenže poté se obraz změnil.Muž začal mluvit mým jazykem a já začínala chápat co po mě chce.Musím mu být poslušná.Musím,neboť v sobě nosím tajemství,jaké on hledá.Musím se za ním vydat a nehledat pravdu.

Co se to děje?byla jsme zmatená čím dál víc.Moje klepaní se proměnilo v třes a já viděla,co se stalo.Co se stalo s mou rodinou,semnou.Byla jsem mrtvá.To ony ty ženy s dlouhými dýkami a ušima.Co mi to provedli?Co jsou ony zač?přestávala jsem chápat všechny souvislosti,ale začala jsem se uklidňovat.Můj třes pomalu přestával a já byla schopna,i když v velkými obtížemi se pohnout.Posadila jsem se.Chtěla jsem se nadzvednout ,ale ruce mě stále neposlouchali.Jakoby si dělali,co se jim zlíbilo.Z jedné z nich začal vycházet tmavý modro-zelený dým.Udiveně jsem na  svou ruku koukala.Dým uhasl a já s úlevou pocítila,že se mi navrátil cit do mých rukou.

Pokrčila jsem kolena,obejmula je,hlavu jsem si opřela o kolena a začala přemítat,co se to stalo.Byla jsem mrtvá,to jsem pochytila z těch výjevů,ale kdo byl ten muž?Proč chtěl abych byla v jeho moci?Co to bylo za dým?Zvedla jsem hlavu a zkoumavě si začala prohlížet ruku,ze které začal vycházet ten dým.Chtěla jsem aby to začalo znova.Ten dým mi připadal božský skoro jako z jiného světa než jaký jsem znala.Byla jsem na jednu stranu šťastná,zároveň jsem byla omámená,unavená a plná zlosti.Ty odporné jizvy,tu odporně bledou a hlavně mrtvou pokožku mi způsobili ty ženy.V hlavě mi utkvělo jediné slovo…a to….POMSTA….