Crossnight,RPPVP-legenda-Spi kříži 1,část

Dříve jsem byla jiná…dříve jsem nechtěla poznat smrt a netoužila tolik po pomstě,nevím proč tomu tak je, ale vím jak to začalo.Stalo se to před třiceti jedna lety…

Slunce svítilo,pálilo mně do očí.Ve větru byl slyšet zpěv ptáků,který jsem tak moc ráda poslouchala.Ten den jsem se jenom tak poflakovala po sluncem prosvícených uličkách.Kameny kterými byla dlážděná cesta mne pálili do nohou i přes mé slabé boty.V ulicích byl klid,lidé se v tuhle denní dobu po městě moc netoulali.Po většinou ze svých dřevěných příbytků vyráželi až po setmění nebo v pozdních odpoledních hodinách.

            Spletitými cestami jsem chodila dál a dál do středu města,kde jsem doufala že bude alespoň nějaká živá duše.Když jsem tam došla,moc lidí na tom velikém kamenném náměstí nestálo.Jen dvě ženy oděné v tmavých šatech se zlatou výšivkou u okraje rukávů i u límce,který byl z části schovaný pod nárameníky,které se v paprscích slunce se divoce leskly jako pramínky ohýnků.Obě ženy  si vyměňovali své zážitky a asi i nějaké klepy.Divoce se u toho chichotali.Právě když si jedna žena sedala na lavici vstoupil na náměstí muž.Obě ženy po něm mlsně koukali,dokonce si začali potichu něco šeptat.

            Muž byl vysoký,asi o hlavu vyšší než já,mužné postavy s dobře vypracovanými rameny ,které ale z části skrývala lněná tunika.Ta skrývala menší manžetu na zadní části kamaší.Byla přepásaná páskem,který byl velice zdobený.Byl osázen tmavými rubíny ve tvaru růží.U opasku měl meč dlouhý asi dva metry.Byl obyčejný až na rukojeť,kterou zdobil malý zlatem vylitý kříž.

            ,,Dobré poledne dámy´´jakoby zazpíval směrem k ženám.Zvedl ruku a zamával.V tom okamžiku zahlédl mně.Usmál se  a mířil přímo ke mně.

,,Dobré poledne zlatíčko´´pronesl s polibkem,který mi věnoval na čelo.

,,Dobré tatínku´´zazářila jsem a objala ho.Ženy se při tom na mne divně zatvářili,ale já to nevnímala.Můj otec se vrátil z dlouhé cesty.Byl mimo město několik týdnů,bylo to tajné takže jsme ani já ani matka ani mé sestry nevěděli kde byl a za jakým účelem.

,,Jsem ráda,že tě znovu vidím´´zářila jsem,,Pojď musíš se jít hned ukázat sestrám a matce´´ s jásotem jsem se od něj odtrhla,chytila ho za ruku a táhla  cestou domů.

,,Nač ten spěch,všichni ještě určitě spí.Pojď se semnou projít.Musím ti toho mnoho říct.´´jeho štěstí jako by se vytratilo a nahradilo ho výraz bezmoci.Zarazil se otočil na špičce a šel jiným směrem.,,Následuj mně´´pronesl skoro neslyšně.Neodmlouvala jsem,přikývla jsme a šla mlčky za ním.

            Prošli jsme uličkami,pod průchody až jsme nakonec vyšli ven z města.Otec nic neříkal,šel ode mne daleko.Nevím,co mohlo být tak důležité nikdy si semnou nepovídal.Já ho milovala,jako dcera miluje otce ale on měl oči jenom pro mou nejstarší sestru,která byla mocný čaroděj.

            Šli jsme podél města až jsme došli na takový pahorek.Byla na něm samá zelená tráva,málo stromů,ale přesto se mi na tom místě děsivě líbilo.Otec si sedl,pokynul rukou a já ho následovala.

Začal ke mně promlouval s podivným klidem,ale zároveň jakoby mne prosil…

                        Víš…Byl jsem teď dlouho mimo město a teď už se nemohu vrátit domů…

,,Cože?´´zakřičela jsem.Tahle informace mně natolik rozptýlila,že jsem měla sto chutí odejít.

                        Nepřerušuj mne,všechno se dozvíš.Asi začnu tím proč jsem měl cestu mimo město.Artas jak víš je mocný,nejenom to ale také panovačný,zlý,chamtivý,ale to ty všechno víš.V ten den kdy jsem odešel mi přikázal on abych tebe a tvou sestru odvedl z města..

Odmlčel se.Chtěla jsme mu do toho skočit,bylo to strašlivé nutkání.Jeho odmlka byla strašně dlouhá,zavládlo při ní strašlivé ticho,které ne a ne přestat.Jeho hrudník se zvedal jak přerývavě dýchal.

,,Proč?´´oddechla jsem,při téhle otázce mému otci stekla slza.Tak rychle jak vznikla tak rychle i zanikla.Zatřpytila se a byla ty tam….