Nepřerušuj mne!Nebudu to už opakovat nemám moc času…třeba je možné to ještě odčinit,musíš odtud ihned odejít!Vzít s sebou sestru a odejít.Rychle pryč…někam kde vás nenajdou…Rozumíš?Vezmi  Prometee a utečte…

Nenapadalo mne co na tohle říct,jen jediná otázka se mi bleskla hlavou,,Proč?´´hlesla jsem.

Proč?Nejsem ti dobrým otcem.Proto musíte obě utéct.Hned doběhni pro sestru a odejděte.Běž!

Myslel to vážně poslední slovo zakřičel až jsem vyskočila na nohy.Pobízel mne,ale já nevěděla co mám dělat.Byla jsme zmatená,klepali se mi ruce.

            Z dálky jsem uviděla běžet dva vojáky přímo k nám.,,Běží sem vojáci otče´´křikla jsme směrem k němu.

,,Ihned uteč,vezmi s sebou sestru a utečte´´to bylo to poslední co jsem slyšela říct mého otce.Uposlechla jsem ho,otočila se a běžela z pahorku do středu města mezitím,co se můj otec vřítil s divokým válečným pokřikem mezi dva vojáky.Chtěla jsem se obrátit a pomoc mu,ale věřila jsem jeho slovům.

            Utíkala jsem tedy,co mi nohy stačily.U hradeb jsem se ohlédla,ale to jsem neměla dělat.Zmocnil se mne strach.Viděla jsme vojáky oděné ve zbroji jak bojují s mým otcem a jak otec prohrává.Trhalo mi to srdce.Muži ve zbroji byli odění do tenkého pancíře a železa.Jenomže byli na mého otce dva.Jeho meč bleskurychle odrážel jejich útoky.Nestíhal útočit musel se jenom krýt.Byl to hrozný pohled.Odtrhla jsem své oči od té řvavy v myšlenkách na tenhle zmatek.Proběhla kamennými ulicemi,mezi domy až k našemu malému domečku.

            Dveře byli otevřené,okna rozmlácená a ze vnitř byli slyšet výkřiky.Někdo tam sténal.Rozeběhla jsme se za hlasem,rozrazila dveře jednoho z pokojů.Přede mnou  stáli další vojáci,ve stejné zbroji jako ti co napadli mého otce.U jejich nohou klečela má matka.Sténala.Její zlaté šaty byli celé potřísněné krví jak ji vojáci řezali do rukou nohou a surově ji bili.

,,Dost!´´ zakřičela jsem z plných plic což odpoutalo pozornost vojáků od mé matky.Soustředili se na mě.

,,Ne uteč´´zasténala s výkřikem matka jak jí zarývali nehty do čerstvých ran.Z očí jí vytryskli slzy.Chtěla jsme se pohnout,ale nohy se mi ani  nehnuli i když jsem je mocně v mysli prosila.

,,Co si dovoluješ nám,synům Artase bránit ve vykonávání trestu!´´ rozzuřil se jeden z nich natolik,že jeho tlustý obličej s jizvou přes nos zrudl jako rajče.Druhý mne v ten okamžik  uhodil plnou silou do mé tváře až jsem spadla.Neskutečně to bolelo,krvácela jsem ze rtu,do kterého jsem se při té ráně kousla.

            Krev mi stékala po bradě a já cítila její horkost.Neskutečně mne ten pocit uklidnil,jenomže v tom zvedl voják,který stále držel mou matku,dýku.Od dýky odkapávala krev mé matky.Obličej který měl už rudý a rozzuřený se mu skroutil do takové grimasy,že jsme nedokázala pochopit jeho význam.

,,Teď se dívej ať víš ,co se ti stane,když se budeš vzpírat!´´zasyčel zvukem tak odporným,že se mi málem zvedl žaludek.Ruka s dýkou rázem sjela ke krku mé matky,který objela takovou rychlostí a silou že matce přetnula obě tepny.Krev jí začala divoce vystřikovat z řezné rány.Vykřikla,ale nemělo to smysl.Její život byl u konce.

            Dala se do mě temnota.Můj otec žije?Má matka je mrtvá, co se to děje,kdo za to může?Pomyslela jsem si.Kde jsou sestry?Začalo mi vrtat hlavou…

Slzy mi začali pomalu stékat po tváři,viděla jsem jak ke mně míří vojáci.Nebránila jsem se,neměla jsem na to sílu.Chtěla jsme umřít.Přála jsem si smrt,chtěla jsem jít za mou matkou do nebe.Chtěla jsme být s ní…

            Vojáci se přibližovali a já cítila svůj konec.Ležela jsme tam na zemi opřená o kamennou zeď.Jeden z nich mně uhodil do hlavy…Omdlela jsem.