Padlý anděl svá křídla schovává,
slzy pomalu stékají z tváře.
Neštasten smutkem opět zmírá,
naděje ho s temnotou sváže.

Narodil se, aby chránil svět,
ale bolest ho skolila.
Už nepomohl ani nebeský květ,
láska ho nadobro zničila.

Do očí mu vtrhl strach,
myslí prožil nekonečný pád.
Vítr na něj přivál hvězdný prach,
nemá smysl mu to srdce brát...