Doteky jarních kvítků,
pleskují srdce i duši,
napsal si slova na hromady svitků,
a teď v pokoji odcházíš, s temnotou ,která ti sluší...

Krev stékající po rtech tvých,
dopadá na zem, jak kometa sváteční,
navždy odcházíš do chodeb temných,
kde odpočívají ti páni stateční....

Už nikdy nespatříš růži a její trny,
ale mě vzpomínky navždy v paměti zůstanou,
už nikdy nespatříš své pasoucí srny,
starosti o všední věci rychle pominou...

Tolik bych ti chtěla říci,
avšak příležitost má, již nikdy nenastává,
nad hrobem se ti vznášejí sýčci,
v posledních minutě mé srdce tvrdě upadává...