Je to jeden z těch zásadních dnů ve vašem životě, každý nějaký máme. Ten první je asi den, kdy jsme přišli na svět. Těch pár dalších, bych seřadil asi takhle. Den kdy jsem se poprvé viděl moře, den kdy jsem se poprvé zamiloval, den kdy jsem odešel ze střední, den kdy jsem začal pracovat, den kdy jsem přišel do Prahy a dnešek, kdy z Prahy odchazím. Ne tak úplně, stále tu budu pracovat, ale už to bude něco jiného.

Ráno jsem měl sraz s bývalým majitelem domu, kam se stěhujem. Jeli jsme vyřídit pár formalit. Např. přepsat energie, vodu, odhlásit pevnou apod. Je to asi 70letý pán. Řekl bych na svůj věk čilý a bystrý. Cestou mi vyprávěl příběhy ze svého mládí, jak poznal svou manželku se kterou je 33let. Došlo totiž na to, jestli mám já pertnerku a proč ne :), jak cestoval po Evropě, převážně po severní, díky práci, kterou dělal. Poslouchal jsem ty příběhy a sledoval svět za oknem vozu. Foukal silný vítr, jeli jsme krajinou polí a lesů. Ten vítr hnal mraky listí vzduchem, skoro jako by padali místo sněhových vloček, tolik jich bylo. Měl jsem zvláštní pocit, taková trochu melancholie i když to vlastně tak nebylo, protože jsem tudy nikdy neprojížděl, takový ten pocit, kdy víte, že se něco zásadně změní, kdy bude vše jinak a vy ztrácíte kontakt s místem, které máte rádi, ale zároveň si plníte svůj další sen. Tím místem, které opouštím je Praha, nejsem tu tak dlouho, jen tři roky, ale to město jsem si zamiloval. Vždycky jsem chtěl žít na věnkově a teď se mi to splní, ale zároveň mi budou chybět rušné ulice velkoměsta.

Z domu si odvezl ještě pár věcí a předal mi klíče, je jich celkem dost. Vysvětlil mi nějaké další věci, které budu potřebovat a pomalu jsme odjeli. Žil tam 25let a asi to nebylo lehké to teď opouštěť. Prakticky ten dům celý opravil z ruiny do dnešní podoby s kamarády. Zpět jsme jeli druhou stranou, že mi ukáže další cestu k domu, sice je prý o něco delší, ale hezčí. Krajinu polí vystřídala krajina lesů a kopců. Ukazoval mi, domy, ve kterých bydleli nebo bydlí jeho kamarádi. Spousta jich už zemřela. Vzpomínal na doby, kdy se všichni scházeli v jednom velkém domě, okolo kterého jsme zrovna projížděli. Prý tam měli velký sál s klavírem, kde všichni zpívali a tančili až do rana :) Bylo to zvláštní poslouchat jeho vyprávění, bylo to jako bych tam byl s nimi také.

Projížděli jsme vesnicí, kde to všechno začalo, novodobá historie mého nového domova. Tak jsem poslouchal abych mohl taky jednou vyprávět třeba svým dětem. Pry se tam zastavil u kamráda, když se vracel s rodinou z pronajaté chaty a měl mindrák z toho, když viděl jak jsou dcery šťastné v přírodě u domu s velkou zahradou. Tak mu kamarád povída, ať se ani nezouvá a že mu ukáže jeden dům o vesnici dále. V té době za 17tis Kč. To bude tedy pěkná ruina pomyslel si, ale jel. Dům byl bez oken a dveře prokopnuté, otvorem se protáhli dovnitř, možná to trošku ruina byla, ale ne tak veliká :) Nakonec cenu stáhli na 11tis a dům koupil se třemi přáteli, také rodiny s dětmi z Prahy. Dali ho dohromady, ale postupem času tam pán zůstal sám se ženou a jezdili tam pouze o víkendech. Přátelé odešli, někteří zemřeli, jiní se ponořili do světa byznysu a bylo po tančení a tůrách po okolí. Vše se zcvrklo na pár víkendových posezení v místní hospodě. Dům byl obrovský a prázdný. Snad do něj opět vrátím život a snad mě budou často navštěvovat přátelé. Přijíždíme do Prahy a má podivná nálada se rozplyne ve spěchu a hluku, který je všude kolem...