Dneska mám chuť něco vyplodit z té mojí hlavy, nenapadlo mě ale žádné téma. Spíše jsem ani dlouho nepřemýšlel o čem psát, jen jsem si řekl, že něco napíšu a třeba mě přitom psaní něco napadne. Něco smysluplného co má hlavu a patu. tak se mi v hlavě honí tisíc myšlenek dohromady, všechny chtějí ven, ale já je nemůžu pustit najednou, protože všechny dohromady nedávají smysl, musím to nějak setřídit.

A nic..... jen sedím opřenou hlavu o ruce a nevím, kterou z těch myšlenek použít, ale říkám si, že je to jedno, dá se přeci psát i o ničem. Proč vlastně ne? Spousta věcí co celej den dělám je o ničem, nebo skoro o ničem. Sedím zavřenej ve městě spoutanej konvencema dnešní doby, ale všechno by mohlo být jinak. Stačí chtít. Sedím na Barrandově v paneláku v šedi sídliště a zítra vstanu a půjdu do práce a vrátím se večer a budu tu zas. Tak tohle asi nebude život ne? Ale už brzy chystám změnu, jen netuším, jestli mě ještě více nespoutá. No uvidíme.

Musím vymyslet něco, nad čím strávím málo času, ale uživí mě to, abych mohl trávit více času žitím a ne vyděláváním peněz, za který si zaplatím jídlo a střechu nad hlavou, abych měl kde přespávat, když přijdu z práce. Abych měl více času zamyslet se nad vším co je kolem mě. Více si všímat lidí kolem, vnímat více barvy světa okolo a ne pořád někam spěchat. Zastavit se a vydechnout. Nadechnout se tak silně až prasknou ty řetezy kolem hrudi, které mi brání volně dýchat.