Vracím se ze Zakynthosu do Čech, zpět pluji lodí nejprve z ostrova na pevninu a asi necelé dvě hodiny busem do Řeckého Patrasu, což je třetí největší město v Řecku a odtud druhým trajektem do Italie, já se teď ale vrátím zpět do Patrasu, popíšu věci tak, jak jsem je viděl a cítil.

      Přijíždíme autobusem do přístavu, pobřeží je poseté špinavými paneláky, žadné památky, až na jeden kostel, je to trochu jiné než v mých představách. Přístav je obehnán plotem, jako státní hranice, odplouvají odtud lodě do dalších států. V přístavu kotví několik velikých trajektů, což je asi důvod te spousty lidí - mladých mužů, některým bych tipoval tak 16let, která sedí podél trati a sleduje přístav, někteří z nich přebíhají trať a širokou silnici za ní a přelézají plot. Vypadá to docela drsně, jako takovej atack na turisty, upřímně jsem se docela leknul, když jsem viděl, jak tu tlupu asi 30 dost zanedbaných a špinavých lidí rozhání policie směrem od přístavu. Až později se dovídám, že jsou to nelegální přistěhovalci, kteří se odtud snaží dostat dál do evropy. V Řecku nemají občanství, patrně ani žádné doklady, práci nic, nechápu moc z čeho žijou, ale dovedu si to asi představit.

       Odkláním tedy foťák od velkých lodí a začínám sledovat, co se dějě za plotem. Dalších několik lidí přebíhá silnici a probíhá halou, kde jsou různé obchody pro turisty a prodávají tu lodní lístky, takové nádraží, ale pro přístav, za chvíli přijíždí vozy policie a nahánějí další, kteří se pokoušejí přeběhnout do prostoru přístavu zpět za silnici a trať. Ti co se dostali do přístavu se schovávají mezi kamiony před vojáky a jakousi ochrankou v civilu s vysílačkama. Jakmile nějaký kamion stratuje, že odjede snaží se vlézt pod něj a někde se uchytit a odjet na podvozku, mnohdy je vidí i řidič a vyběhne ven, asi jsou tu na to už všichni zvyklí. Jdu pomalu před naši loď, kde máme všichni zavazadla, je jich celá hromada, z celého autobusu. Kousek za plotem nás sledují dalši - ani nevím, jak je mám označit, uprchlíci? Nebo spíše hrdinové? Pro mě tedy rozhodně jsou hrdiny, protože se rozhodli postavit se způsobu života, kterej jim prichystala země ze které pochází a rozhodli se změnit svůj způsob života. Vydali se do tmy, po skupinkách do neznáma, kde nikoho neznají, patrně ani neovládají angličtinu, ale přesto se vydali na cestu, než aby nečinně seděli a přijali to co měli doma. Spousta lidí jim to může závídět, tuhle odhodlanost, někdo jen brečí, že je na tom zle, ale nic proto, aby bylo lépe nedělá, ale pochybuju, že je na tom většina těch stěžujících si, jako tihle lidé.

        Ke trati přijíždí policejní auto, dav se dává na útěk, přestože ve voze je jeden policista, je to spíše takové divadlo, obě strany vědí, jakou mají roli. hrdinové vědí, že jsou tu nelegálně a tudíž se před policii utíká a policie jen drží hrdiny v dostatečné vzdálenosti od plotů. nikdo nikoho nezatýká apod - většinou. Vracím se zpět k zavazadlům a přichází sestry přítel s jedním klukem z busu, že jednoho z hrdinů udali policajtovi a ten ho zbil a někam odvedl, což trochu narušuje mou teorii o hře na kočku a myš, ale asi je třeba občas nějakou myš sežrat, aby věděli, že se kočky musí bát. měli z toho docela srandu, že ho napráskali, mě to moc vtipné nepřišlo, po tom, co jsem tu do té doby viděl. Viděl jsem lidi, který nemají nic, jen špinavé oblečení na sobě a někteří batoh, jinak nic. Bůh ví, kdy naposledy jedli a co. Stojí za plotem a sledují turisty, kteří si je fotí, jako opice v cirkuse, připadal jsem si proto trapně, když jsem je fotil taky, ale já je fotil z jiných důvodů, než jako legraci, ale abych Vám tu mohl přiblížit to, o čem píšu.

         Vracím se zpět do obchodů, kuuji velkou Milku, dvě balení MilkyWay po 5kusech a pak mě napadne, že by možná nebylo na škodu koupit třeba něco jim. procházím ragály, ale nic moc k jídlu tu nevidím, tak beru dva větší pytlíky z Croisantama a jdu k pokladně. Stojím před obchodem a koukám se, kam zmizela skupina hrdinů. která proběhla halou. po chvíly je vidím, teda jen skupinu nohou za náklaďákem, jeden se zas pokouší vlézt pod kamion, ale asi nenašel, kde se chytit, protože po pár pokusech zas vylézá. Chvíli váhám, přeci jen, mám u sebe foťák, peníze apod a neznám je a je jich asi 9 :), ale po chvilce, kdy si je prohlížím, tak v nich nevidím žádnou hrozbu, jen zmatené a unavené lidi, kteří tu mají jen jeden druhého. Přicházím k jednomu a ukazuju mu aby šel ke mně a natahuju k němu tašku s "jídlem" Je kapku nedůvěřivý, nedivým se po přístupu policie, vojáků, turistů apod. Bere si tašku a dívá se do ní, pak se usměje a ukáže pěst se vztyčeným palcem vzhůru - jako že je vše super a usměje se. odchází za náklaďáky. Je asi stejně starý jako já, netuším odkud pochází, ale ma asijské rysy. Popojdu kousek za kamion a vidím něco, čeho bych se tady v čr asi těžko dočkal. Člověk, který nic nemá, jen to co jsem mu dal se se všemi rozdělil a prišli další. Chápete to? Kdo ví, kdy naposledy jedl a rozdal to mezi všechny, co tam byli. Ostatní se smáli a mávali mi, škoda, že jsem zrovna nefotil. tady jsem si ověřil, jak silné jsou lidské předsudky, jak moc matou lidi. První dojem: Nějaký místní gang, který jde na turisty a potom? Měl jsem z toho stašně dobrej pocit, ten úsměv a poděkování i když jen gesty bylo maximum co jsem mohl dostat a kupodivu si myslím, že v tu chvíli jsem víc nechtěl, to pro mě bylo opravdu strašně moc.

         Vrátil jsem se do obchodu a sledoval všechny ty lidi uvnitř, jak utrácejí za nesmysly - před pár minutami bych to tak neviděl. Sledoval jsem je do nejmenších detailů, jak jsou všichni spokojení, kupují ptákoviny, smějí se. Drahé hadry, šperky, hodinky apod a to venku, toho si nevšímejte o nic nejde, nejaký špindírové nás nezajímájí. Chtěl jsem koupit další Croisanty, ale za chvíli jsme měli vyplout a byla dlouha fronta, tak jsem šel jinam a koupil pár balíčků sušenek a opět to odnesl za kamiony, přišel si pro to ten samý, později sem vložím fotku a několik dalších, abyste si to uměli lépe představit. tentokrát už věděl co nesu a už se tolik neostýchal. Opět se všichni rozdělili. To mě dojalo a vadilo mi, že nemůžu pomoct více lidem. Musel jsem zpět k lodi. Ještě posledních pár fotek hrdinů u plotu. Koukám že skupinka, docela početná přebíhá od kamionů k plotu, krčí se za keři před plotem a na druhé straně jde policista, určitě o nich ví, něco pokřikuje, ale skupina běží dál, jeden se zastavuje a schovává se za palmou, policista na druhé straně plotu něco povídá a zastavuje se před palmou z druhé strany. V tom přiběhne nějaká baba, turistka a začne ukazovat na druhou stranu palmy a kričet na policistu, že je tam jeden hrdina schovanej, tak se zvedá a utíká pryč. Takové snaživce fakt miluju. Bylo vidět, jak je spokojená, že pomohla muži zákona. některý lidi prostě nepochopím. Šel jsem pomalu pro kufry a cestou poslouchal tupé vtipy na adresu lidí za plotem, styděl jsem se za náš "Vyspělý" svět. nedalo mi to a jěště jsem se vrátil k plotu a dal jim ty dvě balení MilkyWay, co jsem měl v batohu, opět ruka se vztyčeným palcem vzhůru. Otáčím se s batohem na zádech naposledy zpět a vidím jak řada lidí za plotem jí čokoládové tyčinky....

na lodi mě mrzelo, že jsem toho nekoupil více, později mě napadlo o tom říci více lidem, třeba by někdo chtěl taky pomoci....byl to docela divnej pocit bezmoci, vidět tolik lidí, co potřebují pooct, ale já němel jak pomoct