O lidech, o věcech, o hodnotách, který jsou dobrý a který ty špatný... Iluze o všem co je kolem nás. Iluze vytvořené naší myslí a nebo myslí někoho jiného, který nám je předkládá a my je bereme za své a snažíme se žít podle nich a nebo jim určíme vyšší příčku důležitosti v žebříčku našich priorit.

Iluze o lidech...

Někoho potkáte a on se nějak chová, nějak na Vás působí. Podle toho ho berete při dalších setkáních. Zařadíte si ho do škatulky a nějak k němu přistupujete. Jenže ten dotyčný na 80% nehraje fér, nechová se přirozeně a snaží se u Vás vyvolat dojem, který si myslí, že by pro Vás byl přijatelnější než jeho realný dojem. když se nad tím zamyslíte, tak je to největší kravina jakou můžete udělat, protože toho druhého taky neznáte, tak jak sakra můžete vědět, že zrovna vy mu nesednete a snažíte se dodržovat nějaký model napsaný konvencema. Není to na hlavu? Snažit se dělat ze sebe jednoho ze stáda? Stejného jako jsou všichni? Proč? Co když ten na koho se snažíte udělat dojem, hledá právě vás? To předci nemůžete vědět? Tak není lepší se chovat tak jako vždy, tak, jací doopravdy jste?

Iluze o věcech...

Možná by bylo výstižné nazvat to iluzí o našem okolí a funkcích, které v něm máme. Žijeme ve městech, naskládáni nad sebou a vedle sebe. Chodíme do práce, něco budujeme a dostaneme za to peníze, za které si koupíme něco, co zas vyrobil někdo jiný a nebo na čem jsme se možná sami podíleli v podobě nějakého polotovaru, který jsme předali k dokončení dále. Kupujeme věci o kterých jsme přesvědčováni ve sdělovacích prostředcích, že je potřebujeme. Některé kvůli zábavě, jiné jako výstřelek techniky, který nám ulehčí bytí. Jde to takhle pořád dokola, taková monotonost, které říkáme život, a když už je toho na nás hodně, zajedem si vyčistit hlavu někam na dovolenou. Zajdeme do kina, podívat se na nějaký jiný životy, který nejsou tak nudný jako ty naše a odcházíme z kina s pocitem, s takovou tou úzkostí na hrudi, znáte to, když vidíte nějakej hodně povedej film a nebo film, kterej Vám připomene nějakou etapu vašeho života, která se třeba nepovedla podle vašich představ, ale v tom filmu ano. Přemýšlíte jaký to mohlo být apod. Vrátíte se mezi 4 stěny a ráno se opět probudíte do reality, ze které se budete snažit zase za nějaký čas utéct. Vrháme se do tmy v plechových krabicích na čtyřech kolech 100km rychlostí a počítáme s tím, že cesta před námi je volná. Téměř vždy to tak bývá, ale kde bereme tu víru, že to tak bude teď? Na přejezdu nesvití signalizace, tak jej bez rozhlédnutí přejedeme. Spoléháme se na techniku, ale nemůžeme se spolehnout jeden na druhého. Vše uměle vytvořeno k dobru nás všech, takový koloběh peněz řekl bych.

Iluze o hodnotách....

Co se sluší, co se nehodí. Co je in, co je out. Seš trapnej. Jo, seš borec. Grataluji k tvému úspěchu. Milujutě, ale mám poměr s někým dalším. Seš můj dobrý přítel, ale pomoc ode mě nečekej. Láska, přítel, úspěch, zklamání, bolest, radost. Silná slova a emoce, která jsou zneužitá k manipulaci s ostatními. Většina z nicu ztratila svůj opravdový význam, protože jsou používánák získání si důvěry lidí, která se dá dobře zneužít k nějakýmu byznysu, uspokojení nebo něčemu podobnému. Lidé už neví, jestli k nim mluvíte upřimně a nebo jde zas o nějakou past. Řeknu ženě - Máš nádherný oči, myslím to fakt vážně, protože se podívám a vidím tu jasnou barvu duhovky v kontrastu s bilou barvou okolo. Někdy je to opravdu krásnej pohled na hru barev, ale já prostě nevím, jestli opravdu můžu tuhle pochvalu vyslovit, abych nevypadal jako nějaký blbý hovado, který ti chce zblbnout hlavu komplimentama a dostat tě do postele, což já fakt nejsem. Ale přede mnou těch hovad bylo tolik, že mi stěží uvěříš. To je jeden z příkladů. Vše se měni s dobou a spotřebama. Ale s potřebama koho vlastně? každý si to mění k potřebám svým a ti co mají možnost to sdělit globálněmají velký vliv na to, měnít ty veřejné hodnoty. jde o to, nakolik máme silné svědomí a vůli udržet si něco ze sebe sama a nepřijímat pouze nové informace, ale vždy se zamyslet nad tím, co nám to doopravdy přinese a jestli to není jen nějaký marketingový tah, jak získat naše city nebo peníze.

Upřimně si vážím lidí, kteří ke mě přistupují sami za sebe a nebojí se chovat přirozeně. nebojí se sdělit mi názor, kterej není stejnej jako ten můj a hlavně lidí, kteří mi ještě k tomu všemu dokážou říci, co je vedlo k tomu, že si to myslí tak a ne jako já, nebo ty.