Pri jedné cestě metrem jsem zahlédnul upoutávku na jednu knihu. na té upotávce stálo:

"Včera jsem měnil svět,

dnes měním sebe."

Některá úsloví jsou prostě tak pravdivá, že člověka občas šokuje, když si něco k čemu trvá dojít tak dlouho přečte ve dvou větách. Vtip je v tom, že ten šok přijde až když jste to úsloví prožili celé. Jinak se maximálně usmějete a jdete dál, s tím, že se vás to netýká.

Ale proč jsem s tím vlastně začal. jen mě zaskočilo jak jednoduše a výstižně to někdo napsal. Můžete chtít měnit okolo vás vše, do jisté míry to půjde, ale jak chcete měnit někoho jiného, když neznáte sebe? Ani podle mě nejde tolik o změnu někoho nebo nějakého systému i když v určitém věku člověk má v sobě tendence chtt udělat něco velikého, někdo je má možná celý život, ale podle mě je nejlepší způsob opravdu začít u sebe. ostatní pak přijde, páč to přitáhneme sami tím, co z nás vyzařuje.