Hodně vztahů skončí jěště dříve, než vůbec mohli začít. Jeden z důvodů je nedůvera mezi lidmi. Každý čeká, kdy mu ten druhý podkopne nohy a bojí se odkrýt to, jaký doopravdy je. Aby toho nebylo zneužito. Máme předsudky vůči někomu, koho známe jen krátce a jednání, které nám může připadat jako něco špatného, nebo v nás může vyvolat nějakou mylnou představu o tom druhém, je ve skutečnosti jen další obrana před nedůverou od toho duhého. Bojí se otevřít, stejně jako se bojíme my, akorát se to u každého projevuje jinak.

Každý máme své představy o tom, co hledáme a jaký by ten druhý měl být a když je nesplňuje hned od začátku, tak to zabalíme. Ale co když ten dotyčný je přesně to co hledáme, jen ještě sám nedospěl k rozhodnutí, že nám může opravdu důvěřovat a ukázat vše? Co když zahodíme to co tak dlouho hledáme, jen kvůli nějaký naší divoký teorii, která je podložena jen obranným chovaním toho druhého? Není to škoda?