Znáte to taky. Někdy jste rádi, že máte klid, že jste sami a nikdo Vám do ničeho nekecá. Prostě si užíváte, že si můžete o všem rozhodovat sami. Někdy zas přijde chvíle, kdy se cítíte jako byste stáli na voru sami uprostřed oceánu. Tak nějak se teď asi cítím já. ptám se jestli je možný vůbec poznat někoho, kdo pochopí ty pochody co se mi dějou v hlavě. Komu budou vyhovovat a mě zas ty jeho. Říkejte si každej co chcete, už jsem slyšel spoustu různých přísloví a rad a narážek. Ale všechno jsou to jen slova, některá vyzkoušena naší zkušeností, jiná pouze převzatá s doslechu. Ale když se podívám, jak je člověk složitá bytost, myslím si, že žádná obecná pravidla zde neplatí.  Takže řeči typu, až přestaneš hledat přijde nebo moc to hrotíš apod. Co vlastně hrotím? :) Vzdyť nemám koho hrotit, pokud je to, že tu dám najevo, že bych si rád našel partnerku hrocení, tak to asi hrotím no. No a co? Nová doba nové možnosti. Trochu to pootvírám svou mysl, páč si myslím, že dost lidí to odradí a naopak zůstanou jen lidé co to vidí podobně. O to přeci jde ne? najít lidi, se kterýma si budu mít co říci a ne ztrácet čas s lidma, kteří si řeknou,hmm magor a půjdou dál.

Abych se vrátil k úvodu. prostě asi moc věci rozpytvávám do podrobna. Ale jsem to prostě já a jinej nebudu. Takže je dost možný že si dost různých pocitů přivolávám sám tím, že se v nich moc šťourám, ale tak nepřijde mi to na škodu, takže proč se nešťourat. Jen si pak občas připadám jako inzerát ve špatný rubrice.