Často tu vídám hesla typu: minulost nezměním, budoucnost nezná, žiju přítomností. Podle mě jsou to jen silácké řečí a hlvaně nesmysly. Minulost jsme my dnes a budoucnost je z 50% min. ovlivněna tím, co chci teď, čeho chci dosáhnout. Tak mi tu netvrďtě takový věci...

Měl jsem možnost poznat jednoho zajímavého člověka. je to starší pán 85let. na svůj věk čilej a hlavně mu to pořád pálí. Hodně cestoval, dost toho zažil. Aby ne za takovou dobu a dost lidí, které měl rád už tu nejsou a on zůstal sám. Dcera mu zemřela, manželka též a bratr loni. Ale pořád má o čem vyprávět. I v tomto pokročilém věku stále cestuje.

Bylo to zvláštní, ja krátce po startu na bežecké dráze života a on před cílem. Až zemře, nic tu po něm nezůstane, nikdo další, kdo by mohl dál něco předat, něco, co se za těch 85let naučil. Nezůstane žádná jeho myšlenka. Nevím, jak bych se cítil při této představě.... Pořád mám v sobě, že tu musím něco po sobě zanechat, nemluvím jen o potomstvu, ale něco co třeba pomůže někomu, kdo se octne na nějaké životní křižovatce získat více pohledů na to, jakm směrem se vydat.

myslím, že moc přemýšlím, tohle je výsledek :)

Nebo mi tu někdo chce tvrdit, že žije okamžikem?