Poslední dobou se každý den ptám sám sebe, co to vlastně dělám, jestli vůbec žiju, co to vlastně znamená žít? Jak vůbec můžu vědět, co to je život? Jestli je to jen to, že dýchám, jím a pohybuju se, tak ano, ale to si nemyslím. Podle mě je člověk žije, jen pokud dělá něco, co ho naplňuje. Ať je to práce nebo rodina, partner, koníčky, prostě nějaká činnost, která nás dělá šťastnými.

     Dlouho jsem přemýšlel, co by mi udělalo velkou radost. Co by mě naplňovalo. Došel jsem k závěru, že život, který je předepsaný společností to není. Mým snem není trávit většinu času v zaměstnání, ve kterém stejně dostanete 10% z toho, k čemu jste opravdu napomohli svou prací, někde ani to ne. Přjde mi strašně nelogický sedět někde za desetinu své realné ceny a zabíjet tím veškerý čas, který lze použít k žití. Ale to už pomalu řeším, to se brzy zmení a já budu ohodnocen za veškerou svou práci. To ale stále není to o čem mluvím, poněvadž stále zůstávám otrokem peněz a to budu až do konce života, pokud chci mít jednou rodinu a ženu a zabezpečit je a to samozřejmě chci.

      Jde o to, že potřebuju vidět, jak se žije tam venku, za hranicema našeho státu, kontinentu. Poznat lidi, který mají jiné hodnoty, než na jaké jsem zvyklej z ČR. Vidět místa, která tu po sobě zanechali lidé z dávných civilizací, místa, která mě přečkají. A co tu zůstane po mně? Pokud budu žít tak, jako do teď, tak nic. Nikomu nepomáhám, nic velkého jsem neudělal. Budu jen jedno zrnko písku v poušti, bezvýznamné a ztracené. Budu jedním z těch, kolem kterých chodíme, když se jdeme podívat na nějaký starý hřbitov. Jen vytesané jméno do kamene, které za pár let nikomu nic neřekne. Jen kus kamene bez historie, protože ta upadne v zapomnění spolu s odchodem lidí, kteří mě znali. Ptám se tedy jak správně žít a udělat něco, co pomůže třeba více lidem a zanechat tu po sobě něco, z čeho můžou ještě ostatní v budoucnu těžit? Potřebuju vidět hodně věcí a poznat hodně lidí a zemí, porovnat způsoby života lidí, kteří jsou v zajetí moderní doby a lidí, kteří se dobrovolně této doby zřekli a nebo k nim ješte nedospěla a žijí v harmonii s přírodou. Vidět ty neskutečné scenerie, které znám jen z televize na vlastní oči, protože probouzejí v člověku pokoru i radost z toho, že je může vidět na vlastní oči. Tyhle všechny pocity potřebuju zažít a snad se mi povede zjistit, kdo dopopravdy jsem a kudy mám jít a možná o tom něco napíšu a snad to pomůže někomu dalšímu. Touha něco po sobě zanechat je stará jako lidstvo samo, někdo po sobě zanechal sotpy v podobě hrdinských činů ve velkých bitvách, někdo se vydal cestou fylozofických úvah, které pak sepsal, někdo se stal objevitelem něčeho zásadního. Já musím objevit podstatu sebe, svého bytí tady.