Nejdříve bych se asi ohlédl zpět do loňského roku, je to zvláštní mluvit o loňském roce, když to jsou dva dny co zkončil. Byl to rok pro mě hodně přínosný, dal mi možná více než ty roky předchozí, nebojím se říci to bez toho možná. Nevím čím to, ale spoustu věcí jsem začal vidět jinak, vnímat jinak. byl to rok plný zvratů a změn. nejen fyzických a jednou z největších byla druhá polovina roku, kdy jsem se rozhodl, nejen já, ale i má rodina o tom, že se z města, z Prahy přestěhujeme na venkov do vesnice o 40 obyvatelích :) moc pěkny to tu bude, jak dodělám co je třeba :), ale i odchod ze zaměstnání, kde jsem strávil skoro tři roky. Prostě jsem se rozhodl převrátit svůj život na ruby, vzít tu monotonost, která mi chvilku nevadila a zahodit ji někam daleko, abych na ni neviděl, doufám že se dlouho nevrátí. Pak proběhla revoluce v mé hlavě. Začínám vidět i to, že toho hodně vnímám úplně jinak než většina lidí, těžko říci jestli je to na škodu, uvidíme v budoucnu, ja osobně si myslím, že ne, přestože si kvůli tomu přijdu občas osamělý a nepochopen, jsem to prostě já. A ten loňský rok mi prostě poskytnul hodně času k tomu, abych si to uvědomil, to v čem jsem jiný, abych si spoustu věcí srovnal v hlavě. Měl jsem prostě čas na sebe, na svou hlavu, přemýšlet o jejím obsahu, o tom co vidím kolem sebe a proč to tak vidím. Něco z toho zachytím na fotce, něco tady v blogu, ale pořád to není dostatečně dobře podáno, aby to bylo pochopeno, tak jak to myslím a na tom budu prcacovat ten rok, který právě přišel, nebo spíše přichází? Sice už je tu, ale teprve si vyzul boty a odložil kabát na věšák. Ještě má šálu na krku....

Teď tu sedím a přemýšlím o tom, co přinese budoucnost, minulost už znám, snad jsem se poučil, naučil se nečemu novému a využiji toho v budoucnu. zajimavé je, když si někdo vede blog nebo nějaký deník, když si přečtete jakou měl náladu na začátku roku, v co doufal, koho miloval, co cítil a jak to pak vypada, když se dostane k takovému zhodnocení toho co bylo. Co sy týče mě, mých pocitů, to už jsem tu psal. Možná je to dost patrné ze zápisu pod názvem Neslyšíte mě a vrážite do mě. Asi tak to vypadá. Občas to nepochopení mě, nebo jak bych to lépe popsal.... Ten pocit, že není nikdo, kdo ví kdo jste, přátelé mají hodně indicií aby si udělali obrázek, ale víte jak to myslím, někdo kdo je tu prostě pro Vás a vy mu to můžete vrátit. Ta tu prostě chybí, nebudu si nic nalhávat.

Dnes jsem byl u svého přítele na návštěvě, byl to zvláštní pocit, protože přesně před rokem jsem tam takhle byl taky. Jak rychle to uteklo. Pro něj to nebyl moc dobrý rok, pro mě to byl jeden z nejzajímavějších roků vůbec. Člověk si rekapituluje co si myslel, a hlavně co si o kom myslel a jak je to teď. Co zbylo z původních představ. Z lidí, kteří byli na začátku..

Jsou skoro tři, asi bych měl spát, ale dnes jsem spal dlouho, po včerejšku se není čemu divit :) ne že bych to přehnal s alkoholem, to tedy u mě opravdu nehrozí :) nedal jsem si ani kapku, pokud nepočítám bonboný s likérem :) Ale šel jsem spát až k ránu a spal až do odpoledne, pak se byl podívat na ohňstroj v Praze.

Praha, mám ji fakt rád. Rád tam jezdím, teď ne tak často, ale snad si najdu více času, až to tady dodělám. Měli jste vidět metro. Nedalo se projít, natož nastoupit. Jeli jsme na Staroměstskou, a vypadalo to, že asi celá Praha jela na Staroměstskou, když jsem tam vysoupil, bylo zacpaný nástupiště a fronta se téměř nehýbala, rozhodl jsem se dalším vlakem popojet na Malostranskou, že to dojdu pěšky. Ohňostroj měl být za 5min, začal někde na konci mého prodírání se skrz dav přes most na druhou stranu řeky. Abych pravdu řekl, přímo z ohnivé show skoro foto nemám, jen pár snímků. Prostě jsem se na to vykašlal a šel k Čechovu mostu a než tam došel,byl konec a cestou pořád stromy, měl jsem vyjet dříve, nevadí. No abych se vrátil, proč jsem o tom začal. Ten dav úplně stichnul z prvním výbuchem, slyšeli byste upadnout špendlík. Přišlo mi to legrační, takové ticho, když si vzpomenu na ten rozběsněný dav v metru, kterej blokoval odjezd metra, protoze lidi stáli ve dveřích a nikdo nechtěl vystoupit, přestože za 3min jel další vlak, to fakt nechápu. Prostě za něčím se jde a budu se chovat jako pako a až toho dosáhnu, tak budu v pohodě.Rád lidi poznávám když jedou metrem, než když stojí připravení na nejlepších místech. V metru se těžko hrajou nějaký divadelní představení, tam se ukáže jaký kdo doopravdy je.

Tak co jiného si přát než Štatnou cestu v novém roce a plno spolupasažérů, plno těch, kteří budou mít zájem se jakýmkoliv způsobem zapsat do toho mého roku 2009.