A něco na tom bude. Dostal jsem se do období života, kdy jsem opravdu jen tak byl a neměl žádnej cíl. jen žil ze dne na den, plnil své povinosti a konvence. Ráno se vzbudil, šel do práce, večer přišel domů, najedl se, sedl k netu a šel spát, další den mě čekalo to samé. O víkendu další práce, má druhá. Měl jsem jako bokovku malování a natírání. Dříve jsem to dělal několik let, tak jsem si tím přivydělával k výplatě. Takže pořád práce, jídlo spánek, net a občas, když zbylo nějaké volno, tak jsem něco podniknul s přáteli a nebo vyrazil ven s foťákem, ale základ byl pořád stejně ubíjející a nudný. Nějakou dobu jsem byl dost flegmatický a neřešil jsem to, občas jsem si postesknul, že je to na hovno a chce to změnu, ale pořádně jsem neveděl co.

V práci pořád to samé, stejný postup, stejná pravidla, denně to samé dokola. Člověku už nezbývá žádnej čas na život. Jen pracuje a spí, nic víc. O tom ale přeci život není. Člověk má nějakou představu, ale v realu vidí, že je mnohdy dost nereálná nebo reálná, ale není schopen se k ní přiblížit ihned. Má představa je taková, abych měl práci, která mě uživí, stejně tak mou potencionální partnerku a později rodinu, ale aby mě neokrádala o veškerý čas. Tak to chce asi každý že? Nicméně malování začalo vynášet za stejný čas trávený praci nesrovnatelně více a proto jsem začal uvažovat o přechodu pouze na jednu práci. Celé mi to ale zhatilo něco jiného.

Sestra přišla domů s tím, že jedna známá jejího kamaráda prodává v praze malý domek za 1.5mil Kč, což je v Praze cena za malej pozemek. Začal jsem se o to zajímat, ale paní byla asi trošku doleva, pač dělala že není doma a nebrala tel. nicméně impuls k tomu změnit i způsob bydlení už nezmizel. Řekl jsem si tedy, co mi vlastně brání v tom abych se přestěhoval z paneláku do domku? Je jasné, že v Praze už to nebude, páč 5mil na dům z pozemkem nemám a nedosáhnul bych na takovou hypo a ani bych do toho nešel se splátkou na 30tis měsíčně, nejsem blázen. Ale platit sám 15tis jen hypo bez poplatků, jídla a dalších nákladů mi přišlo také dost svazující. Takže jedinná možnost, která se naskytla k tomu splnit si svůj sen a nebydlet konečně v té šedé panelové krabici, byla ta, že se sežene větší dům do 60km od Prahy, kam se vejde celá naše rodina, což jsem já, 3 sestry a máma. pak už není měs. splátka tak zatěžující pro jednoho, sice to není ono, nemáte to soukromí jako když máte svůj dům, ale na to jednou taky dojde, toho se nebojím, tohle je spíše takové předčasné řešení, jak nikomu neplatit pořád strašnej podnájem, ale platit si do svého.

Maraton může začít.....

Nové obzory, které se otevřeli jak s prací, tak s bydlením mě neskutečně nakoply okamžitě změnit svou monotonní, šedou realitu blíže ke svým představám. Následovali cca 4měsíce ústavičného hledání vhodného domu, 10tis najetých km po prohlídkách a x hodin denně prosezených u internetových nabídek. To byl slušnej zápřah k mým dvěma pracem, volno už nebylo. No jednoho krásného dne sestra našla dům, ve kterém teď sedím. na fotkách vypadal zajímavě, ale fotkám už jsem žádný význam nepřikládal, páč v realu to vypadá uplně jinak. Takže další z nezčetných prohlídek, která už konečně skončila jinak, než ty předchozí. konečně dům, kde jsem si dovedl představit, že budu žít.

Maraton II. část...

Dům už jsme našli a může začít maraton po bankách. Osobně jsem si prošel všechny velké banky aby mi udělali nabídku - to nedělějte. Zbytečný čas. Pokud půjdete bez potvrzení příjmů, předkupní smlouvy a neprojedou Vás jejich systémém, navykládají vám jen tuny nereálných keců. Další na řadě byli hypoteční poradci, asi 4. No celkem jsem se toho dověděl hodně, kolikrát jsem věděl více než lidi v bance. Ale jak říkám, boj o reálnou nabidku přišel až při schvalování. Nakonec jsem sehnal na kamrádovo doporučení šikovného poradce, kterej byl schopnej o dost snížit úrok oproti původní nabídce a vyjednat i 100tis zálohu na nemovitost aniž by měla vliv na výši hypotéky. Jsem nedůvěřívý člověk, takže jsem si raději popovídal s více lidma než to dopadlo. :) Po vyřízení všech formalit dostávám klíče, o tom už jsem tu psal. Nyní sedím už v "našem" domě. Z okna výhled přímo na kopce a louky pode mnou, přímo na východ slunce. Ale té práce co mě tu čeká to je maso.

Maraton III. část...

Nyní může začít třetí část a tou je rekonstrukce. Už přes dva měsíce sháním řemeslníky co ji provedou. Je to boj, člověk neví jak makaj, když je nezná a neví do čeho jde. Bylo tu už asi 7 lidí, tři se už vůbec neozvali, od jedněch jsem dostal kalkulaci asi takovou, že si myslej, že jsem úplnej kretén a nechám se okrást, jednu jsem dostal dnes a další dvě bych měl dostat do dvou, tří dnů snad. Vzhledem ke třetí části maratonu jsem urychlil svůj odchod ze zaměstnání, v neděli jdu naposledy do práce. Tři roky života a zajetých povinností a te´d nic. :) No jo no, co naděláte. čekají mě tu docela rozsáhlé práce, takže nemůžu nechat doma řemeslníky a chodit každý den až večer domů, prostě musím si to pohlídat. Nějaký malování k tomu sem tam a bude to ok. Už se těším, až si konečně sednu do hotového bytu.

Závěr...

Ráno, mlha při zemi. koukají z ní jen stromy v dálce. Na poli před verandou stádo zvěře. Ticho, žádný provoz. Všude zeleń, žádný hnusný paneláky. Když jedu večer domů, několikrát musím zastavit kvůli zvěři na cestě. Venkov. Konečně...