Dostal jsem se teď do docela zvláštního období. Dřív jsem byl třeba naštvanej, když jsem byl pořád v práci, nebo když jsem měl blbou směnu a teď? Vůbec nic neřeším. Ráno vyjdu ven, je teplo, pustím si Ipod a mám skvělou náladu jen z toho počasí a hudby. Vůbec neřeším do kolika budu v práci a co je špatně a co zlepšit. Prostě te´d nějak nic neřeším, nic mi nevadí, nakupila se mi hromada práce a nevadí mi, že nemám skoro volno dokud to nedodělám. Sám tomu nerozumím, ale zjistil jsem, že je to daleko lepší, než se zbytečně rozčilovat. Dokonce ani neřeším, že nemám partnera, což bych fakt rád změnil, ale nechávám tomu všemu volnej průběh, až to přijde, tak to přijde