Dnešní svět je uspěchaný. Všechno jde rychle kupředu. Požadavky na nás se zvyšují a tak pořád někam spěcháme a zdá se mi, že se to už přeneslo i do mezilidských vztahů. Abych byl konkrétní, tak do seznamování se s opačným pohlavím. Jdete s někým na schůzku a pokud je Vám ten dotyčný sympatický, schůzku zoopakujete. Pokud se správně domnívám, tak proto, abychom toho druhého lépe poznali. jenže spousta lidí dnes už čeká, že na konci druhého rande dostane francouzský polibek a uslysi z vasich úst samé zamilované fráze apod.

Já potřebuji čas. Neříkám nikomu věci, které tak necítím, jen proto, že někdo si myslí, že je ta správná chvíle. Nebo to člověk tak urychlí, protože si myslí, že by o toho dotyčného mohl přijít, pokud rychle nedá najevo něco většího i když to tak třeba nemusí být? Za týden mám někomu říkat miluji tě a považovat ji za partnerku? Lidi neblázněte. Za pár dni tohle nikomu neřeknu, kdo nechce čekat, může jít dál. Až to tak cítit budu, dotyčná se o tom určitě ihned dozví. Ale tohle uspěchané seznamování akorát způsobí nechtěný nátlak, který není příjemný a spíše povede k opačnému, než očekávanému konci.