Ten víkend co je už za námi,
byl ve znamení "Útok na mámy",
jeden hloupej nápad mi stačil,
a já v sobě nepotlačil,
touhu ukázat jakým jsem volem,
tam za Stránčicema a za polem,
se ukrývá vesnička jménem Kunice,
kde jsem se ztrapnil vice než velice
a teď vám povím, přátelé milí,
něco bližšího o tomto příběhu,
začalo to zvláštní chvílí,
v sobotu po obědu....
   Napsal jsem pozvání do kina,
ona odmítla, tak táži se co dělá mamina?
   A pak se začala spirála roztáčet
a já nevěděl co vlastně dělat mám,
tak jsem začal motor vytáčet,
řadit stupně, jen pět jich však mám.
   Tak jsem dojel na místo konečně,
všichni na mě koukali,
měl jsem chování asi možná zmatečné,
pivo, kamarádi, maminky, příbuzní se ke mě soukali!!!!
   Po pár potykáních, políbeních a zvláštních pohledech,
mi jedna věc vzala opravdu dech,
všichni se společně bavili, zpívali a pili,
jak velká rodina tu v hospodě byli,
nakonec když jsem předal květinku,
tak jsem se šel raději převléci do trička,
o trochu lépe poznal jsem tvou maminku,
zbyla tam ve vzduchu malá prosbička...
   A já jsem si až potom všem uvědomil a teď to vím,
že ten den, když jsem byl u vás, bylo totiž Haloween!
   Sako, košile a kravata byla moje maska okatá,
v ruce vonné květy a účes ze zlata,
   Chcete-li se státi blbem, stačí číslo vytočit,
porádím vám co a jak?Do čeho se namočit!
Na průsery a trapasy, jsem já prostě borec,
tak to dneska zabalím krásným slůvkem konec...

   Každý má spousty povinností,
škola,práce,láska a koníčky,
i já jich mám víc než dosti,'
chtěl bych být zase maličký...
   Zavírám oči a do spánku se nořím,
pomalu v duši své mládnu,
nejdřív dětskou stavebnici bořím
a pak ji sám postavit zvládnu,
hračky mé jsou majetek veškerý,
 který mám nadevše rád,
lego, auta a plyšové příšery,
to s čím si v dospělosti nechci hrát...
...poprvé jdu do školy,
to je má první povinnost,
budu se muset učit,psát úkoly,
to však nevím, že je to maličkost!
   Když už umím číst a psát,
je vše o dost lehčí,
teď se učím počítat,
jedna a dva jsou tři!
Přeskočíme devět let,
to začínám vyvádět,
před chvílí mi bylo pět,
teď s pubertou zápolet!!!
   Každý mladý puberta,
je nejchytřejší na světě,
nevěří už na čerta,
natož potom dietě!!!
A pár let už hop a hop,
táhne mi už na dvacet,
v tom dostanu krutý šok,
v práci se musím obracet!
   Ubíhá ten život kvapem,
je mi skoro dvojnásob,
jsem už totiž velkým chlapem,
teď už o pár let zas hop...
   Jsou to léta bolestivá,
chodit musím o holi,
v tomto věku je to dřina,
všechno ve mě zápolí.
   Dál už si jen pamatuji,
že jsem něco zapomněl,
ze snu se rychle vzpamatuji,
na nic jsem si nevzpomněl!!!
  Lehce jsem tu prožil život jen tak v rychlosti,
mezitím co tu teď sním o své budoucnosti...

   V kapse drobák poslední,
na zemi leží stovka,
náladu mi pozvedni,
řekni jaká je tvá schovka,
zvedáš, zvedáš jí velikou silou,
bojíš se, diváš se kolem sebe,
jsi tichý né jak smotorovou pilou,
zima tě už od hladu zebe.
Držíš tu bankovku ve svých rukou,
nechápeš jakse ti tam vlastně dostala,
srdce všem chudým v okolí puknou,
protože jen z tebe bude zas ožrala...
   Byl jsi chudý a hladový, nová šance však nastala,
někdo jiný, ale teď ji tam hledá,
když se ti do ruky ta stovka dostala,
čas už se bohužel vrátit nedá!
Potácíš se ulicí úplně na mol,
už tě zase drží pevně v rukou,
za vše může svině alkohol,
nervi v tobě divně cuknou.
   V hlavě ti běhaj blbý nápady,
máš chuť v autě jen tak se projet,
to jsou výplody vožralý nálady,
kam chceš tak na mol sakra dojet!
 Rozbiješ okýnko bílý mazdě,
ujíždíš daleko odsud,
na všechno už je teď příliš pozdě,
sahá ti na záda tvůj osud,...
Do teď žil jsi život v pohodě,
potom přišla strašná chvíle,
kvůli tobě došlo k nehodě,
slyšíš jenom lidský křik kvílet,
ten křik se ti v dálce zeslabuje
a ty přestáváš pomalu vnímat,
tvé srdce se zastavuje
a bude naždy asi dřímat...

Dneska jsme měli zápas! Byl to první zápas po zimě, vzhledem k tomu, že nás chodí minimum na tréninky, tak se není čemu divit, že jsme prohráli, sice vlastní blbostí, ale bylo tam i hodně hezkých akcí!!!Mimochodem výsledek byl RC Říčany- RC Tatra Smíchov   12-22.... 
Tak jsem složil takovou básničku.....

Každý kdo chce hrát,
ať hraje srdcem, rukama i nohama, hlavou,
nesmí na sport srát,
ale vše ostatní nemusí jít stranou!
Zodpovědnost, to je dnes vzácnost asi,
píle a snaha nemluvě,
nezáleží jaké máte vlasy,
však nemlčte jak nemluvně!!!
Hrajme pro sebe,své blízké a svůj tým,
ale také pro své kamarády,
proto říkám a jsem si jist tím,
že oni za Vás nastrkují vlastní zády,
aby zachránili ty Vaše maličkosti,
kteří berou ten sport tak snadno,
za Vás pijí pohár hořkosti
a dopíjí ho bohužel až na dno...

Jsem hrozně moc naštvanej,
ztratil jsem vše co bylo nej,
nevím co dělat,tak zůstávám,
do depresí se dostávám,...
Čekal jsem od Tebe lásko štěstí,
místo toho mě čekala hra s pěstí,
já jsem ten kdo tu nejvíc běsní,
jak zapomenutá cesta lesní,
nepoužívaná poslední cestička,
v psaní v závorce blbá větička,
odvrhnuté ošklivé káčatko,
téměř utopené hnusné koťátko,
na pláži zapomenuté špinavé lehátko,
brzy narozené nechtěné děťátko,
naprosto zbytečné další kolo u vozu,
poslední ranou tvého úhozu,
zbytečné uhlí do uhasínajícího plamene,
jsem zlý a tupý, srdce mám z kamene,
neumím vnímat okolní věcičky,
jsem zbytečnej jak lec který kecičky,
jak odnošený dětský cvičky,
jak hřebíky co nemaj hlavičky,
jak prázdný od chlastu lahvičky,
jak od holubů posraný lavičky,
jak na novejch botech, starý tkaničky...
To jsou mí pocity jak vnímá mě okolí,
sráží mě pohledem proč to tak bolí,
radší jak zajíc mám utéct do polí,
schovat se a neobtěžovat,kdo mi to dovolí?
Cítím se zbytečný pro své přátele,
akorát si semnou vytírak prdele,
já vás mám tolik rád,
jak jste se na mě mohli tak,
jednoduše vysrat.....

                                                                   Domm

Dívky jsou divné bytosti,
kdo je pochopí má vyhráno,
jsou plné hrdosti,
já mám asi vybráno...

Tak to je něco na koleni,rozhodně už nevím co a jak......když neví sama holka co chce,tak jak to mám vědět já co vlastně chce???Je to fakt na hlavu....tím dneska končím!!!  Domm

                Ze snu do skutečnosti..????

Ve vzpomínce mám kousek tebe,
jsi pro mě důležitější než Slunce a nebe,
ptám se kdo jsem já pro tebe,
samota mě jak zima už zebe.....!
Aniž bych si to uvědomil,začal jsem tě mít rád,
nevím jak se to stalo,ale chci být více než kamarád,
nechci si s tebou na lásku hrát,
chci tě víc než milovat...
Maličko tvé něhy chtěl bych brát,
za to budu tě mít víc než rád!
Chci, aby si mi trčela ze sna,jako růže snová,
Bartáková,Bartáková,Bartáková...
A asi tohle nás spojilo právě,
můžeme se mít rádi a to hravě,
já budu Václav,ty moje Kudláková,
co bude v oparu má růže snová...
Bude to láska jako řemen,
spojení dvou absolutních vemen,
ptám se jak nyní mi odpovíš,
snad mě svou láskou opojíš....
                                                         Domm

Večer za večerem ubíhá,                                                                                                                  
sil a touhy ubývá,
vášeň a city přebívá,
"to" co ledakdo nemívá.
A když to nemívá,
špatně se usmívá.
Jak získat by to měl?
Aby porozumněl,
tomu co neměl
a už nezapomněl.
Co dělati se ještě dá?
Když je noc jak den bledá?
Když barva světla je hnědá?
Když místo ANO slyšíš LEDA?
Možná se jednou zeptám člověka,
co je s láska odvěká...
Na to je ještě času moc,
své lásce přeji zatím dobrou noc...!

Znám jednu dívku,mladá krásná jest,
alespoň zdálo se mi tak,
myslel jsem,že za ní bych použil i pěst,
ale nabil jsem si frak,
přemýšlel jsem o všem co stát by se mohlo,
a pak stala se divná věc,
k lásce nic mi nepomohlo,
strávili jsme spolu večer a přec,
zjistil jsem,že rád ji nemám ač zdálo se mi před tím,
že mám jí rád moooc,
teď s toho dlouho nespím,
ač chci si dopřát DOBROU NOC...

Ve svých papírech jsem našel tuto básničku,je to docela pěkný kousek tak vám ho se napíšu,trochu humorné,ale má to i své zápory...

  Je první Máj a to dopoledne,

včera měl jsem krušné odpoledne,

dnes přežívám opici,

s bolavou palicí!

Sedím a čekám kdy metro přijede,

hle a v zatáčce už něco jede,

je to dlouhá souprava,

jede z leva do prava,

pro mě příjemná zpráva,

ach svatá MHDoprava.

Čekal jsem nějaké zpoždění,

ono jede to je abnormální dění,

je to totiž drahá Lindo,

metro a né Pendolino,

co však ještě může nyní stát se,

ani metro nejezdí na svátek práce,

teď mi všechno už dochází,

pěkná dívka sem přichází.

Místo milého přivítání,

bylo to jak soudní stání,

né však milá slova,

že jsem druhý Cassanova,

na závěr toho to tance,

označila mě za kance,

nechápu života dění,

jaké tu mám postavení,

snad se to už brzy změní,

a to teprv bude pozdvižení.

Tak dále prožívám den,

který je jednou za rok jen...

Snad si to tu,alespoň někdo přečte,ale nikoho nemůžu nutit.Čpáčko příště. Domm