Měli ste někdy pocit,že každej kolem vás ve vás samotných vidí jen a jen někoho(něco),co se vám hodí jen když něco potřebují,nebo se dostanou do průserů,nebo se chtěj pobavit?!určitě každej z vás měl někdy tenhle pocit.Bylo vám to příjemný?Líbilo se vám,že si na vás někdo vzpomněl,jen když zrovna náhodou něco chtěl a byl si jistej tím,že vy to máte nebo to pro něj uděláte?Nebloudila v tu chvíli vaší hlavou taková malinká schovaná myšlenka o pocitu méněcennosti?Já žiju takovýmle životem už tři roky,občas je to sranda,ale občas taky žádnej med.Za ty roky sem se naučila,jak proti temto lidem bojovat.Snažila sem se být tvrdá a neoblomná,ale vždycky se našel někdo,kdo překazil veškeré mé plány.Na světě je neuvěřitelný počet osob,které sou přesně takové,všechno ať za ně oddře někdo jiný,proč oni by se měli namáhat?!Ale podívejte se upřímný do sebe.Můžete s jistotou říct,že vy sami ste to nikdy neudělai?Že ste tak čistí,samostatní a tak dokonalý k tomu,abyste všechno dělali sami?Nikoho nesoudím.Ostatně pokud bych chtěla,musela bych soudit i sama sebe,taky sem se přistihla v situacích,kdy sem přesně taková byla,ctižádostivá na úkor jiných.Ale je to těžké.Kdyby někteří měli žít život jako já,málo kdo by to zvládl.Neustále za vámi někdo chodí,chce řešit svoje problémy,potřebuje pomoct,protože je těhotná,nikdo ji nechce,holky na něj koukaj jako na idiota,má moc velkou hlavu,nemůže sehnat holku,zamilovala se do ní,ale ona má přítelkyni nebo přítele,potřebuje něco najít,koupit,půčit cokoliv,stal se nějakej průser a já ho z toho mám tahat,je potřeba něco zařídit,tak se žhaví drát slečně Emmi.Každej den jak povedenej jak ve špatným filmu.Nikdy nemáte klid,pokaždé je někdo kdo něco chce.Neříkám,že máme být všichni jako skála a mít srdce z ledu,právě naopak lidem se má pomáhat a obvzlášť přátelům,ale zamyslete se,copak je to za přítele,který povás jen žádá,ale sám nic neobětuje?Víte,každý má svých problémů dost,nikdy nenajdete naprosto vyrovnaného,klidného,"normálního" a bezproblémového člověka,ale o to víc by si měli lidé vážit těch,kteří i přes všechny svoje problémy,jsou ochotní jim naslouchat a snažit se pomoct.Měli by se aspoň občas zeptat,jak se ten druhý má,když se na něj podívá a vidí jeho smutný a zkroušený výraz,co se stalo,potřebuješ s něčím pomoct či snad stalo se něco!Proč je věšina lidí v soudobé společnosti tak neohleduplná,zkažená,tak špatná,plná jen samé zlosti,opovržením a nechutí?!Kolikrát se vám stalo,že ste šli po městě,někdo do vás vrazil a neřekl ani "sorry vole"?Kolikrát vás někdo nadrzo předběhl v obchodňáku jen proto,že se mu to zrovna hodí.Kdyby to byl malej kluk co se s ostatníma klukama vsadí,že půjde koupit do obchodu kondomy,tak by ti za sebou hned pouštěl a proč?Protože se mu to zrovna hodí.Nic není lehký a život už vůbec ne,to ví každej,ale stojí za to se s ním prát.Svět nezměníme,ale můžeme změnit sebe... napsal/a: Emmi 16:28 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář