Záhadný mužíček 27.Květen 2007
Včera sem měla zas jednu ze svých hafecky blbých nálad,tak sem si řekla,že by nebylo na škodu,kdybych se sebrala a šla někam do pryč.Nejdřív se vůbec nevěděla kam,že to vlastně chci jít.Byla sem sama.Nechtěla sem nikoho vidět.Sedla sem na první autobus,který je a který mě odvezl zrovna na mendlák.Netušila sem co tam budu jako dělat,ale napadlo mě,že bych si mohla jít sednout u kostela pod strom a trošku zapřemýšlet nad tím,co se to poslední dobou děje.Jak tam tak sedím a snažím se vybavit momenty všech posledních hádek s přáteli,objeví se malý mužíček,v šortkách a tmavém tričku.Nebyl to žádný bezdomovec,byl to normální chlap,který,jak sem za nedlouho zjistila,si jen potřeboval s někým promluvit.Jen se na mě tak pousmál a zeptal se naprosto milým,tichým hláskem,jestli bych mu mohla věnovat jednu cigaretu,tak si říkám proč by ne.Vzal si ji a šel si sednout o kousek dál a pořád na mě koukal.Po nějaké době sem se zvedla s tím,že se přesunu někam jinam.Když sem procházela kolem něj,zeptal se mě,proč tady tak smutně sedím v 11 hodin večer.tak sem mu řekla,že poslední dobou se všechno tak nějak sype a že už je málo kdo na koho se v dnešní době může člověk spolehnout.Zadíval se na mě a začal mi vyprávět svůj příběh.Vyprávěl ho s neuvěřitelnou otevřeností a způsobem,že by každého z vás z toho aspoň píchlo u srdce.Bylo pro mě celkem těžké pochopit,že takový lidé jako ti co se k němu takhle zahovali můžou existovat.Bylo mi ho neuvěřitelně líto,ale nemohla sem s tím nic dělat.V ten moment mi došlo,že je zbytečné hádat se s kamarády,kvůli nějakým blbostem,že kamarádství je mnohem důležitější něž nějaké ohňostroje a brutální kalby,těžce prošukaný noci.Jo je to všechno moc hezký,ale já si uvědomila,že všechny tyhle věci pominou,ale kamarádi zůstanou... napsal/a: Emmi 16:44 | Link
