Můj život, můj problém, můj boj...
22.Listopad 2007,10:36

                                               Právě vrcholý léto...

 

 Teplý vzduch se tetelí nad chodníkem a vzduchem poletují drobné kvítky ze stromů. Léto jak má být. Ještě pořádně nevím co budu dneska dělat a tak zkusim obvolat pár svejch nejlepších kámošů a půjdem dneska večer někam pořádně pokecat a zapařit. Nechci být pořád zavřená doma a poslouchat matčino kázání, jak na každym rohu číhá nějakej uchylák a jak sou v noci ulice nebezpečný, proto každý večer mizim oknem v pokojíku vstříc nočnímu životu. Před tím se ještě nezapomenu rodičům zmínit jak moc sem unavená z toho všeho učení a že si pudu dneska opět brzo lehnout, pro autentičnost nezapomenu pořádně zívnout.
Konečně zhasíná světlo v ložnici u rodičů a já se můžu připravit na noční pařbu. Obvolala sem co nejvíc mejch nej kámošů a všichni mi slíbyli ,že dorazej, tak sem zvědavá. Nikdo se mě neptal, co se stalo, že můžu ven, všichni už totiž věděj , že se každej páteční večer vypařim:)

Hodím na sebe lehkej make-up( ne že bych to potřebovala) a na sebe sexy modrou blůzu s vyzívavim výstřihem. Matka by mi tohle sama nikdy nekoupila, podle ní bych v tom vypadala jako děvka. Podle matky každá dívka, která má výstřich, minisukni je děvka. Proto každejch čtrnáct dní razim na brigády a oblečení si kupuju sama. Mám pocit, že v mim věku je zapotřebí trochu rebélie v rodičovský autoritě.

Je jedenáct pryč a já razim ve světle pouličních lamp směrem ke klubu s příznačným názvem: San Francisko. Neni to nic nóbl, ale hlavní je atmosféra pohody a zábavy, která tady vládne. Pomalu vyhlížim svý kámoše a zachvíli už všichni sedíme u jednoho stolu a objednáváme něco k pití. I když nevypadáme na plnoletý, barman to toleruje, je to totiž jeden kluk od nás že školy, má krásný čokoládově hnědý oči ale na mě je moc stydlivej, od někoho sem slyšela, že se mu líbim ale nebyl schopnej mi to říct do očí a vždycky, když sem na to chtěla nějakym způsobem navázat řeč, sklonil hlavu a změnil téma. Možná že to ze sebe  jednoto dne nějakym způsobem dostane, kdo ví.

Popijíme a tlacháme o všem možnym, probíráme rodiče, školu, maturitní ples, a učitele........

Asi tak po hodině konverzace mi moje kámoška šeptá do ucha:“ vydíš toho týpka u baru?,, Celou dobu na tebe kouká a směje se....myslim že tě balí a posuď sama, že neni k zahození?! A měla pravdu, předtim sem si toho nevšimla, protože sem byla zabraná do rozhovoru a nevnímala sem dění kolem a abych pravdu řekla , už sem byla taky mírně opilá, když sem trochu spozorněla, vyděla sem, jak se na mě nenápadně dívá. Byl to kluk, tak 27, vysokej ,štíhlej brunet, prostě jeden z těch typů co se jim mezi náma řiká šampóni...Řekla sem si že do něj pudu a nenápadně sem se zvedla, že půjdu na toaletu a přitom sem kolem něj prošla s vyzívavim pohledem jsem zahnula k WC. Toho si určitě musel všimnout, jedině že by snad byl slepej ale i tak by si toho musel všimnout, to prostě nešlo přehlídnout.

Na cestě zpátky z WC sem obratně vyndala z kabelky cigaretu a naznačila mu tak, že si pudu ven zakouřit. Ve skutečnosti nekouřim ale sváteční kouření patří mezi rebelie v mim seznamu, kterym sem chtěla naštvat rodiče.

Vyšla sem ven a chvíli čekala. Jestli zachytil můj signál, určitě přijde. Za chvíli sem uslišela skřípení dveří a když sem se ohlédla venku stál on. Přes ramena měl přehozený tmavě modrý sportovní sako. Přešla sem do útoku a zeptala se, jestli nemá oheň. Když na to vzpomínám, v tu chvíli sem musela vypadat jako naprostý idiot, protože jak sem byla kapku přiopilá, neuvědomila sem si , že venku už čekám přes půl hodiny a to s nezapálenou cigaretou....Pohotově vytáhl kovově stříbrný zapalovač a zapálil mi mou cigaretu. Po pár tazích sem toho musela nechat, protože jak sem nebyla zvyklá kouřit, začala sem se dusit. Po chvíli mi nabídl sako, že je chladno, přívětivě sem poděkovala a dala se s ním do rozhovoru. Doslova sem vysela na každém jeho slovu, vyprávěl, že je v tomhle městě poprvé, i když sem mu tak úplně nevěřila, tahle finta na holky už je totiž pěknou dobu provařená.,,Promiň, právě sem sem přijel a neznám to tu, mohla bys mi prosim říct, kde je tady nějaká dobrá kavárna?“ Nevim na koho tahle finta v tuhle dobu ještě zabírá...Řekla sem mu, že se musim vrátit dovnitř, že na mě přátelé čekají. Schválně sem si nechala jeho sportovní sako přes ramena a šla sem si sednout zpátky k přátelům. Konverzace plynula pomalu dál, když mi barman s čokoládovýma očima přinesl sklenku šampaňského s tím, že je to prý od majtele toho saka co mám přes ramena. Pohledem směrem k němu sem mu poděkovala a se sklenkou v jendé ruce a se sakem v druhé sem se vydala jeho směrem, i když se musim přiznat, že mi to činilo mírné problémi, vzhledem k tomu kolik sem toho vypila.Nicméně sem dorazila k baru kde seděl a podala mu sako se slovem díky a už sem chtěla odejít, když mi nabýdl, jestli bych si sním nedala drink. Ta věta na mě zapůsobyla jako elektrický šok. Otočila sem se a přisedla k mému hostiteli...Dlouho sme si povídali, připadalo mi divné, že on nepije a mě pořád objednává další a další drink, ale jak sem byla opilá, tak už mi to bylo jedno. Po nějaké době zaplatil a pozval mě k sobě do bytu. Mohla sem odmítnout s tím, že to byl hezký večer s milou společností ale že už bohužel musím jít domů ale neudělala jsem to. Nasedla sem k němu do sportovního auta a nechala se odvést neznámo kam. Najednou se mi chtělo spát, připisovala sem to tomu, že sem moc pila a že je tak pozdě a tak sem si řekla, že mu snad nebude vadit, když si na chvíli trochu zdřímnu.

Probrala sem se v posteli. Hlava mě šíleně bolela. Když sem se chtěla pohnout nemohla sem. Tohle zjištění mě okamžitě probralo. Když sem se otočila, zjistila sem, že sem připoutána k postleli. Co se to děje a kde to sem?? První co mě napadlo, bylo, že sem byla tak opilá, že mě můj doprovod odvezl domů a jednoduše zazvonil na mé rodiče, s tím ,že jim vede úplně opilou dcerušku a matka když mě uviděla naprosto opilou se šaty , které podle ní nosily jen děvky, rozhodla se mě přivázat k posli  abych už nikam nemohla utéct, když sem se ale rozhlédla pozorněji, tohle nebyl můj pokoj. Zdi byly oprýskané a omítka na některých místech již zcela chyběla.Moje oči si ještě tak docela nepřivykli náhlemu přívalu slunečního světla , jediné co vnímám je kužel slunečního světla, který prochází škvírou mezi hustými závěsy. V hlavě se mi míhají vzpomínky na minulí večer, který sem strávila ve společnosti mladého galantního muže, když nad tím tak přemýšlím, ani nevím jak se vlastně jmenoval. Po chvíli ,co mé oči přivykli na sluneční světlto se v dálce začalo rozpoznávat obrys lidské postavy, myslela sem že sem to včera v noci asi s tím sexem trochu přehnala a všechen ostych šel stranou, to snad ne, takovej trapas, jak to asi vysvětlim mýmu doprovodu? Že mám ráda sado maso? Asi těžko, a vůbec, proč jestli včera v noci něco bylo, proč si na nic z toho vůbec nepamatuju? To sem byla tak šíleně opilá nebo co??

Postava vystoupila ze stínu pokoje a já v ní spatřila můj doprovod, který byl včera tak okouzlující a jehož sem se snažila včera tak okatě zbalit. I když myslim, že on se  taky moc nesnažil zamaskovat a dával svoje úmysly dost najevo....Jeho výraz však nebyl okouzlující a usměvavý jako předešlý večer ale najednou sem v něm nemohla poznat nic z člověka kterého sem včera tak okatě balila , protože sem si myslela že už sem dospělá a tak si to dokázat sobě i svým rodičům, že na to mám. Jeho výraz vyjadřoval opovržení a pohoršení , ani sem nemohla uvěřit že tenhle pohled patří mě, byl plný nenávisti a zloby. Než sem stačila říct slovo, doprovod promluvil.,, Děvky jako si ty by měli zavřít a vystěhovat na konec planety. Jako si ty rozvracej rodiny štastně ženatejch mužů s dětma. Nevěřila sem, že tohle všechno od nenávistných pohledů až po tyhle nesmyslný výčitky mohlo patřit mě. Schválně sem přece nevyhledávala ženáče abych je potom odvedla od rodiny, panebože je mi teprve 17, na tohle mám ještě čas. To ale na můj doprovod evidentně ani trochu nezapůsobylo. Pořád na mě chrlil svoje výčitky, vůbec nevim, kde se to v něm bralo, takováhle zlost.....V tu chvíli sem si vzpoměla na matčina slova, kdy mi říkala, že si mám dát venku pozor , protože na každym rohu na tebe čeká dábel. Dábel ale neměl jen tu ohavnou podobu, v podobě slizkého neupraveného muže, co se na vás dívá chlípným pohledem, ale že se dábel také může skrývat pod nevinou maskou gentlemenství, pozornosti a andělského vzhledu ale tohle všechno byla jenom dokonalá maska....ale to už sem si v tu chvíli neuvědomila. Podlehla jsem jeho vzhledu a chování..

Bála sem se. Nebyl to ale ten běžnej strach, kterej mám, třeba když se bojím aby moje matka nepříšla na moje noční útěky za svobodou. Tohle byl strach o život. O svůj život. V tu chvíli sem nevěděla co mi chce, proč si vybral zrovna mě, jestli to byla jen náhoda, nebo předem naplánovaná akce, jestli mě chce zabít...........nevěděla sem, jediné co sem věděla a pocitovala do morku kostí byl strach o svůj život. Vyčítala sem si , že sem byla tak blbá, že sem naletěla, že sem nebyla schopná prohlídnou tuhle masku a odkrýt pravdu.

V duchu sem volala o pomoc, ne jmenovitě, jen sem si z celýho srdce přála ,aby někdo přišel a odvedl mě. Odvedl mě pryč od tohodle všeho, hlavně od tohodle šílence. Ještě sem byla pod vlivem drog, co sem dostala nejspíš v tom baru do pití a proto se mi chtělo tak strašně spát. Případala sem si bezmocná a plná strachu co bude dál.......

Ve sletu několika málo okamžiků, které se mi jevily jako film, který někdo rychle přetočí se něco stalo a já cítila volnost, najednou už sem nebyla připoutána k posteli želízky a mohla se volně pohybovat.Ocitla sem se v nářuči muže, kterému sem neviděla do obličeje nebo sem spíš kvůli doznívajícím účinkům drog. Jediné co sem viděla ,byly čokoládové oči, které sem ihned bezpečně poznala. Najednou sem po celém těle cítíla zvláštní pocit, pocit co mě celou naplnoval, pocit bezpečí.

Později sem se dozvěděla, že můj zachránce byl onen kluk s čokoládovýma očima z baru, který už tak dluho se mi snažil říct, že se mu líbím. Řekl mi ,že už od začátku se mu ten chlápek nezdál a když viděl, že mi něco dává do pití, rozhodl se nás sledovat a když sem dlouho nevycházela z domu, tušil, že se něco stalo a přišel. Tohle gesto mu nikdy nezapomenu a řekla sem mu, že  takhle mi vyznal lásku jak nejlíp mohl.

Uplynulo mnoho času a dnes to budou tři roky od této události a tři roky, co spolu chodíme. Sem štastná a moje matka taky, Patrik jí připadá jako férovej a slušnej kluk, ne jako ti ostatní a dokonce s nim můžu chodit v noci ven za zábavou.:)

Tenhle příběh ale mohl dopadnout úplně jinak a já sem mohla bejt pod drnem. Dávám si dobrej pozor na lidi, který mi posílají drink a posílám je spět se vzkazem, že děkuju ale nepiju:) Ted už vím, že zlo nemusí vystupovat jen jako něco odporného ale i jako něco s adnělskou tváří a s dokonalou maskou přátelství a gentlemenství.

 
vloženo FallenAngelwithmind
Permalink ¤