SMUTEK
Je krásný den a já jsem smutný,
Mám pocit, že mi nikdo nerozumí,
nikdo mě nepochopí, nepohladí
a neřekne, že to všechno bude dobrý.
Venku padá listí a z očí slzy mi padají,
listy stromu poletují a vítr mé slzy suší,
připadám si jako Adam na začátku světa,
sám, co ještě nepoznal bytost jménem Eva.
Marně hledám něčí pohled přátelský,
všichni však tváře do země raději zaboří,
chce se mi zakřičet do celého světa,
Jseš tu? Ty, který nazýváš se přítelem mím?
Smutek je pro mě příliš těžké břemeno na mé cestě životem,
proto přenechám ho vrahům, diktátorům ať poperou se s ním,
snad dokážou to lépe než já, já který jsem si zbaběle vzal na cestu
životem balíček s nápisem radost, rozum a štěstí.Vždy´t neříká se
nadarmo, že lidé veselí a rozumní to mají v životě lehčí.