12.Červen 2008

...věřím tomu taky... | prostě tak to je...

Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.

...??...:( | prostě tak to je...

Jendou se láska ptala přátelství:,,Proč jsi na světě Ty,když jsem tady já?" Přátelství ji odpovedělo:,,Prostože Ty způsobuješ bolest a rány a já je hojím!"...I když je pro mnohé z nás láska štěstím a nepopsatelným pocitem,tak si myslím,že je tohle pravda..Láska je to,čemu dovolujeme,aby nám ubližovalo

...??...:) | prostě tak to je...

Život je šance - využij ji
Život je krása - obdivuj ji
Život je blaženost - užívej ji
Život je sen - uskutečni ho
Život je výzva - přijmi ji
Život je povinnost - naplň ji
Život je hra - hrej ji
Život je bohatství - ochraňuj ho
Život je láska - potěš se s ní
Život je záhada - pronikni ji
Život je slib - splň ho
Život je smutek - překonej ho
Život je hymna - zpívej ji
Život je boj - přijmi ho
Život je štěstí - zasluž si ho
Život je život - žij ho.

wááá tohle mě ničí...:( | Pocity..!!

chybíš mi jako nikdy nikdo...chci vedle Tebe zase usínat,chci vedele Tebe zase bejt...chci Tě držet za ruku,chci se Ti dívat do očí,chci být s Tebou...Tak proč nemůžu..?..Proč to neni z Tvojí strany taky takový?...proč?:(...nechci k někomu jinýmu cejtit to,co cejtim k Tobě a nechci s nikym zažít,to co s Tebou…Jsem z toho už celá hotová,už nevim vůbec nic...Jen vim,že jsi pro mě celej můj svět...Miluji Tě

 

11.Červen 2008

Když miluješ...! | Pocity..!!

Dřív,když jsem neveděla,co je být opravdu zamilovaný,dřív,když jsem to všechno brala jako pusa sem pusa tam,nic si z toho nedělám,ruku v ruce jsem s někým šla,ale přesto jsem se  v oblacích nevznášela,měla jsem jen radost z toho,že za tu ruku s někým jít můžu...ale nebyla to láska,měla jsem jenom víc ráda......Ale jak jde čas,všechno se mění...Každej den,potkáš někoho novýho...Né s každým si budeš blízký a né s každým si budeš rozumnět,ale vždycky příjde ten den,kdy potkáš někoho,kdo Ti bude blízký,nejbližší ze všech...Tak jako se to stalo mě...Nikdy jsem nevěděla,že se mi to taky může stát...Ale stalo se... Po dlouhym psaní a otravování se přes dráty jsem poznala někoho,kdo pro mě dřív nebyl něčím,jen pouhým spestřením...To,že jsme tenkrát byli poprvé venku spolu pro mě nebylo tak důležitý,brala jsem to jako obyčejný setkání,setkání jako s každym jinym...Měla jsem k Tobě sice už nějakej vztah,ale nebylo tak vážný...Po tom,co se stalo,když jsme se poprvé viděli,jsem myslela,že to všechno končí...prostě ende šlus...Myslela jsem,že se budem jenom potkávat a pozdravíme se,aby se neřeklo a budem dělat,že se mezi náma nic nestalo...Po nějakym čase odmlčení,jsme se znova sešli...Nevěděla jsem jak se na Tebe koukat,jen jsem veděla,že semnou v Tvé přítomnosti není něco v pořádku...Nevěděla jsem,co se to ve mě odehrává za divadlo,ale stačil jeden vzájemnej pohled do očí a celá jsem se třásla...nedalo se to ovládnout,bylo to pro mě něco,co jsem neznala,takovej složitej příklad z matematiky...(,,kterou já vůbec nezvládám")...Nechtěla jsem to na sobě dát znát,nechtěla jsem,aby jsi něco věděl...sama jsem si to nechtěla připustit...Když jsi mi po tom psal,že cejtíš něco,co já aniž by jsi veděl,že to u mě taky tak je,měla jsem neskutečnou radost......Čas letí,my ho skoro nestíháme a mezi náma se to začíná měnit....Začínáme se vídat často,tak často,že jsme spolu každej den...Každej den s námi byl asi Bořek stavitel,protože to,co bylo mezi náma se stavěo,tak rychle,že já jsem vlastně nestíhala to,co se okolo mě dělo...Užívala jsem si s Tebou dny jako nikdy s někým...Byla jsem s Tebou ráda,prokecaly jsme celý dny,dělali kraviny a hlavně jsme si začali důvěřovat...Najdenou to přišlo,začala jsem pociťovat,že si s Tebou neužívám dny,ale vteřiny,že s Tebou nejsem jenom ráda,ale že s Tebou jsem šťastná,že bez Tebe nemůžu vlastně vůbec být......Zjistila jsem,že jsem se po dlouhý doby zamilovala......Byl to krásnej pocit,úžasnej,nejúžasnější a já byla nejšťastnější...Poznala jsem,co je opravdu milovat,co je to opravdový vztah,poznala jsem,co je svět dvou lidí,kteří se milují,taky jsem poznala,že když miluješ,odpustíš i to,co Ti zlomí srdce...Někdy se ptám,proč jsem zrovna já poznala Tebe...Tebe,kterýmu jsem teď dala svý srdce,Tebe,kterej ho teď svírá v dlaních a neví,co s ním......Nechci tady rozebírat proč nevíš...Jen vím,že už jsi ho tolikrát mohl pustit..Pustit na zem a nechat ho jen tak ležet...ale neudělal jsi to...Ani nevíš,co bych dala za to,aby jsme byli spolu...Jen TY a JÁ..Jen MY..My DVA......Dala bych  za to všechno,protože nic z toho,co jsem měla,mám a mít budu Tě už nenahradí...To Ty jsi ten jedinej,kterýmu jsem to svoje srdce svěřila celý...To Ty jsi ten,kterej mě myšlenkou na Tebe ráno budí ze snů...To Ty jsi ten,kterej doprovází každej můj krok...To Ty jsi ten,kterej mi dal to,co nikdo předtím...Ty jsi ten s kým chci být,Ty jsi ten,s Tebou chci žít...Do Tebe jsem zamilovaná...Moje drahý bejbátko,jak Ti to jen říct,jak Ti to jen dát najevo,že mě bolí,že spolu nejsme naplno...doufám v to a ještě tomu čas dám...nějakej ten čas objetuju,protože když miluješ uděláš cokoliv...pochopíš i to,že to jednou něco takhle krásnýho stejně zkončí....Miluji TěSám víš,že nikdy nikoho víc

09.Červen 2008

Věřim mu...!! | Pocity..!!

Nevím,co se bude dít dál,nevím,jak to všechno bude,ale chce to všechno asi čas...čas,kterej jde tak pomalu a přitom tak rychle...Víš furt tak nějak nemám tu jistotu toho,co se bude dít..Nevim,co si myslet,nevim jak to všechno brát..Nevim jak to myslíš Ty a nejsem si jistá,že to,co říkáš,říkáš proto,že to vážně myslíš tak vážně a nebo proto,že chceš mít někoho jistýho...Asi tu podle Tebezase melu kraviny viď?Vim,že kdybych Ti tohle teď řekla,tak mi to všechno rozmluvíš..Asi víš jak na mě...Víš,nevim jak to všechno z Tvý strany teď je a nevim jak to všechno bude,ale já furt doufám a věřim tomu,co jis mi kdysi řekl a co mi říkáš tak často...Možná je to chyba,možná se pak budu trápit,ale nikdy nebudu litovat...Věřim Ti a chci ti věřit,nezajímá mě,co kdo říká,věřim tomu,co mi říkáš Ty a doufám v to,že mě nezklameš...jsi pro mě horzně moc strašně hodně moc,ale doufám,že pro mě budeš vším...A protože bez Tebe život není,tak ztratit Tebe by bylo jako zahodit celej můj život...Víš jak jsem nejednou řekla miluji Tě bejbátko moje malý

08.Červen 2008

Fůůj lhaníí:-! | Pocity..!!

Ou jak je ošklivý lhát...Neříkám,že já jsem nikdy nelhala a neříkám,že každej mluví pravdu...Taky vim,že pravda občas bolí...taky vim,že je lhaní a lhaní...Každej lže a to většinou ze strachu reakce toho druhýho...Ale když se Tě někdo zeptá,bylo to tak a tak?Řekni mi pravdu,bude to tak lepší než když se časem dozvim,že to tak opravdu bylo...a ty přesto stále lžeš...člověk Ti strašně věří a doufá,že je to tak jak jsi říkal,dělá ze sebe blbce a tvrdí,že to bylo jinak,vlastně pak taky lže,ale jen proto,že věří Tvejm lžím...Každej mi tvrdí,že to tak není,že je to jinak,že to,co mi někdo nakukal není pravda,že je to lež...Zeptám se Tě na to tedy znovu a najednou se přiznáš...piic...v tu ránu přímej zásah...zásah do nejvíc zranitelnýho místa...Ta strašná bolest se popsat nedá,veděl jsi,že mi to ublíží,ale přesto jsi mi lhal...Najednou pak mám pocit beznaděje,pocit prázdnoty,pocit osaměni,pocit toho,že jsem ztratila něco,co jsem nechtěla...nemůžu spát,hlavou se mi toho tolik honí...hlavně vůbec nevim,co dělat...Rozhodnu se promluvit si,rozhodnu se všechno skončit...říkám si,že už nemám sílu,že takhle už dál němůžu,že se Ti nemůžu podívat do očí,že už Ti nemůžu věřit...ale jak tak spolu mluvíme,říkáme si co a jak,co a proč,jak Ti tak koukám do těch očí,který mi teď říkaj pravdu,do těch očí,do kterejch jsem zamilovaná...tak si říkám,že to ukončit nemůžu,musim Ti dát šanci,protože čas se vrátit nedá a já nerada lituju svých činů...Šancí máš nepočetně a Ty to víš...Ublížilo mi to,ale nevyrovná se to tomu,čemu opravdu věřím...Vždyť milovat znamená odpouštět....KONEC DOBRÝ,VŠECHNO DOBRÉ

05.Červen 2008

Pocity..!! | Pocity..!!

Každej má občas nějakej ten pocit..ať už je to pocit smutku,radosti,lásky nebo tak něčeho..Pocitýů je nespočetně a já mám teď tolik pocitů,že nevím,jak to všechno pochopit,jak si to vysvětlit..Připadá mi,že je všechno jinak,že se něco děje..připadám si jiná..Ale třeba je to jen špatný období..Je to období krásný,zaláskovaný,zmatený a zvláštní..Krásný asi kvůli VámVám všem,protože na Vás já jsem závislá..z toho je asi všem jasný,že jsou to lidi z alba závislost..Díky Vám jsem zažila,co bych s nikym jinym nezažila...a že toho je...Je toho tolik a mě to připadá jako by to bylo včera...Čas jde tak rychle a přitom pomalu...A proč je to s Váma krásný?Protož e mi dáváte ten pocit,kterej mi nedá ani rodina...A to právě pocit opravdového přátelství,pocit toho,že kdykoliv budu něco potřebovat,bude tu někdo z Vás,kdo mi pomůže,pocit toho,že nikdy se nemusím cítit jako jedinej člověk na světě....Zaláskovaný asi kvůli němu,protože on je ten jedinej...Jedinej,kdo mě zajímá.....(Samozřejmě,že mě zajímají i ty moje závislosto,ale tohle je jinej zájem)...Ten cit,kterej mu chci dát je jenom láska...A proč zrovna láska?..Občas se ptám sama sebe,proč zrovna lásku němu cítim...Nevim jestli se na to dá odpovědět...Lásku,protože s nim jsem zažila,co s nikym předtim,protože mi ukázal tu mojí závislost a zatáhl mě do jinýho světa...do světa,kde jsme vždycky jen MY DVA...Taky mi ukázal,jak se v takovym našem světě žije...V takovym světě jsem poprvé a je to ten nejkrásnější svět...Každej říká miluju Tě,ale jen pár lidí to myslí,tak jak to říká...Já říkám miluji Tě a jinak to není...Nikdy jsem nepoznala nic tak silnýho,něco takovýho,co mě k Tobě připoutalo a já se z toho nemůžu vyvlíknout...Kažedej  to na mě pozná,každej to na mě vidí,jsem s Tebou šťastná a s nikym jinym ani bejt nechci...Miluju ten náš svě,Miluji Tebe protože Ty jsi ten náš (,,můj") svět...Teď si každej určitě řeknete,proč jsem na začátku psala o pocitech zvláštních a zmatených,když zažívám samý krásný věci...Řeknu Vám to tedaPocit zmatenosti mám proto,že se občas nevyznám v tý mojí závislosti a lásce...Teď je to všechno zmatený,docela se ta naše rodina hádá a mě to mrzí...Ale je to určitě tim,že jsme nebyli tak dlouhou dobu pohromadě ...Myslim tak pohromadě jako jsme byli 3.5...Takže žádný hraní,vymlouvání nebo tak něco a už plánujte nějakou akciii..doufám,že se pak zmatek srovná a bude jenom pořádek...Á proč pocit zvláštnosti?...Občas se člověk doví něco,něco co si myslel...ale bylo mu to tajeno někým,komu opravdu věřil...Občas možná často se člověk dovídá,že se o něm zrovna hezky a pravdivě nemluví......Pak přichází ten zvláštní pocit a Vy nevíte,co si myslet,co dělat...Přemejšlí jestli dál má mít rád či milovat nebo začít nesnášet...To se mi poslední dobou děje často...Všichni hrajete hnusnou hru,která ubližuje Vám a kolikrát i tomu,co je Vám nejvíc blízký...a pak pokazíte věci,který ani nechccete...Pak si připadáte jako vyměnění,tak jako posledních pár dnů já...Ale chce to nejspíš jen čas,čas zahojí i to,co nejvííc bolí...A co jsem Vám tim chtěla říct?Jóó,tak to sama netušimSnad jen to,že Vás mám ráda Vy moje závislostimiluji Tě láskoA serte na zvláštní pocity,koukejte na všechno s optimismemProstě stejně bude všechno oukejTak semnou písničku si broukejáá protože na tohle všechno zvláštního co?No přecéé...FUCK OFFhttp://www.youtube.com/watch?v=lqqT67z7ar4 P.S: český text písničky nemá vůbec nic společnýho s tim,co jsem Vám tu chtěla říct,ale jde tam o to FUCK OFFfakooof prostě

 

 

< Novější články