Hopes die last

takže po nějakym přemešlení a konzultaci,s některými z Vás jsem se rozhodla pro pár věcíJak jsem slyšela,tak se o mě povídá,že jsem už až moc PUNKGIRLJoo je to možný,taky jsem pocítila změnu,což nechci...Chci bejt furt ta stejná JANINAa to taky budu!!Vim,že jsem teď začala dělat blbosti a že jsem jich udělala víc než dost,taky jsem na to v určitých směrech doplatila...takže milý kamarádi,rozlučte se s touhle PUNKGIRL JANINOU a přívítejte z5 tu starou Janču...Nedokázala jsem zatím nic moc,abych si mohla dovolit,dělat takový blbosti,kterejma bych si mohla zkazit život,nechci se utopit v nějakejch sračkách...takže se připravte na to,že chci něco dokázat a natřít Vám tim PRDELaž to něco dokážu a natřu Vám prdele,tak pak možná zase začnu blbnout...Toť asi vše,co jsem chtěla...BYE

Ani nevíš jak já se k tomu stavim..ani nevíš,co se ve mě odehrává...nevíš,co se mezi náma dělo a děje...Prostě nevíš nic a furt něco řešíš..Dej mi už s tim všim pokoj..Děláš si to sama ještě těžší..Já chci zapomenout,zapomenout na VŠECHNO!!Prostě mě s tim už nezatěžuj a dělej,jak když tu nejsem!!Tak jako přestaneš existovat Ty pro mě,tak přestanu existovat já pro Tebe!!!Tim jsem s Tebou zkončila,piš si kde chceš,co chceš,já to mám u prdele a z toho,co píšeš si k srdci nevezmu ani Ň!!Ale jestli se Ti ulevuje po tom Tvym psaní,tak si v tom pokračuj...Měj se fajně...Bye bye BEJBY

 Píše se datum 27.6.2008,den vysvědčení...Nechce se mi pro něj,protože nedopadlo dvakrát dobře...ale jdu...Donesla jsem ho domů,posraná jak malej fracek...ale ono to bylo v pohodě,nikdo mi nic neudělal,jenom byli naštvaní...což mě mrzelo...Ten den byl taky MEGALOMÁNSKEJ koncík POD ČESKOU...Chtěla jsem tam jít,ale jak bych mohla,když jsem měla takový vysvědčení?...nemohla...No tak jsem si řekla,že uteču...Jooo uteču,zažiju žůžodobrodrůžoNeváhala jsem,zbalila si věci,vypla mobil a jela směr KDN CITYV KDN city jsem si musela zapnout to svoje pádlo,abych oznámila těm mejm závislostem,že jsem dorazila...a najednou mi příjde MMS..Ty voee a od mámyNajednou jsem měla zmatky...ale pak jsem si to rozmyslela,prostě se nevrátim domů!!Jdu tedy směrem k tý mojí ženě...Janče...Tam už taková menší pařbička,vínečko prostě pohodičkaa...Seznamuju se tam s Trepynou,s další přehnanou ženouNo vykalíme nějakou tu flágu,další zásoby berem do báglu a táhnem POD ČESKOU,kde se to lidem jenom množí...Jenom příjdeš a to je samý čůs,no čáu,jéé ahooj...Prostě hafo pohodááDorazíme ke dveřím,kde už stojí pokladna Šlehy,dává mi razítko cyklisty..(jakože jsem platila)..Jdeme teda dovnitř,kde už to ladí IT´S TIME,začíná se,bude pařba jako svině...Všichni paříme smažíme,rozjíždíme to ve velkym stylu...Zase všechno na POHODŮTim pádem úplně zapomínám,že jsem vlastně zdrhla,takže ještě větší uvolnění a ještě větší pařeništěDále hraje KATANA,na kterou jsem pařila taky,ale asi jenom s 5ti lidmaNečeká se na nic jinýho než na SELEKUNDY(Selection),když v tom přicházejí na plac...všichni je vítáme,všichni paříme,prostě další z nejlepčích koncíkůů...Poguju si tam o stopéro,když najednou Pajny a Šrédlík mi daj ramenama do hlavy,každej z jedný stranyměla jsem tak trošku mordu,ale pařila jsem dálDopařili jsme a všechno se táhne ven,na větračkuTo už si nic moc nepamatuju,jen vím,že jsem si s někým povídala a ukazovala jak umíral Frodo Pytlík z Pána Prstenůnajednou prd,rána jak svině a já mám celou hlavu od krve,plný ruce krve má i moje hrdinka a záchranářka JančaPUNKOVEJ večer se mění tak trošku v EMOLidi mě chtěj zachránit já je posílám do prdele...což mě teď strašně mrzí,protože ani nechápu,proč jsem to udělala...Asi nějakej ŠOK...Děkuju Vám za záchranuA za parádní večerInjekce do oka byli fakt příjemný

POHODA LAHODA,prostě se stalo,všechno bude v CAJKUtak zase příště na nějakym KONCÍKU

magorismus...jsem vážně debilka,blbec,magor...prostě všechno...!!!Mám vztek sama na sebe...Posrala jsem,co se dalo a všichni si m yslí,že jsem z toho štěstím bez sebe....Ale NEJSEM a NEBUDU...!!!joo jen klidně do mě...VŠICHNIvždyť za to stojim néé.....Říkejte si každej,co chcete...Prostě cokoliv a já si to vezmu maximálně tak k prdeli,ale to,co mi řekneš Ty jsem si vždycky brala k srdci a vždycky brát budu...A jestli uděláš,to co chceš,tak se asi  zmátořim,úplně mě to odrovná...!!!!!Néé prostě to nejde..NEMŮŽEŠ....teda můžeš,alee....ty jo..já nevim...jsem z toho v prdeli

Celou tu dobu jsem žila ve snu,v krásnym snu z kterýho se probouzim do ošklivýho rána..Ten sen nezačal nedávno...Začal už někdy před rokem a to právě tim prvnim vzájemnym pohledem...pak se to nějak táhlo,delší dobu se to táhlo,ale já byla jak začarovaná,začarovaná pro někoho pouhým pohledem..Můj sen najednou začal nabírat rychlost a najednou jsem se ocitla v jinym světě..V tom mym barevnym světěnejdřív byl skoro vylidněnej,ale najednou jak kdybych řekla hop a bylo tam těch pár lidí,který jsem ani neznala,ale patřili ke mě...ano neznala,ale najdenou jsou moje závislost...Každodenní droga!!!Ten sen jako kdyby neměl konce a já jsem šťastná,protože se mi pořád nechce vstávat...Zažívám věci,který jsem nikdy předtim nezažila,prostě každej den jsem sjetá těma mejma drogama...jedu v tom jak blázen a nemůžu s tim přestat...každej to na mě poznal,protože já byla čim dál tim víc šťastnější a šťastnější a skoro nejšťastnější...

Byla jsem šťastná já a semnou spousta dalších lidí...Naše hlášky a malý velký akcičky nemaj na žádnou megalománskou,lidma narvanou akci v Praze...Byla to akce z jinýho světa..Ze světa,kde jsme byli s těma mejma závislostma,prostě jen MY

řiznávám a teď už nejspíš můžu..neměla jsem jen tenhle svět,žila jsem ve dvou světech...V barevnym světě a ve světě,kde se odehrával snad nekonečný příběh,ve světě mnou předtim nepoznanym,ve světě dvou lidí....DVA SVĚTY,který jsem nikdy nechtěla a nechci opustit...a přitom se ten svět dvou lidí jistě hroutí

a přitom z mýho barevnýho světa lidi odcházejííProč se mi najednou chce vstávat?Proč se najednou chci vzbudit?Proč to nejde?....(proč,proč,proč...??Něco,na co se nedá odpovědět....)...nejspíš to nejde,protože je to realita..Určitě to nejde,protože je to realita!!...do háje...Já hloupá myslela,že se mi to jenom zdá...Že se probudim do normálního rána,že uslyšim kokrhat kohouta a ono nic...Ptám se sama sebe a zároveň sama sobě odpovídám...připadám si jako blázen....jako malá holka,ztracená někde uprostřed lesa,někde tak hluboko,kde neni slyšet ani vzlykání...sedim tam jak pecka na pařezu,pláču a tiše doufám,že mě někdo najde....Po dlouhym marnym doufání si říkám,proč budu čekat na to až mě tu někdo najde?Proč?...Vždyť já se musim postavit na vlastní nohy,sama jsem se tu ztratila,sama se odsud dostanu...!!....možná mnozí z Vás teď nechápu,co tim chci říct,ale TY z těch mejch světů to chápou a právě o to mi jde...Víte,udělala jsem chybu,chybu,která se nedá odpustit a ani zapomenout...vím to a přiznávám...nevím,co si o mě teď všichni myslíte,ale je mi jasný,že na mě nekoukáte,tak jako dřív...vim,že je těžký to pochopit,ale kdo v životě aspoň jednou a opravdu miloval,tak pochopí,že pro toho milovanýho udělá cokoliv ať to stojí,co to stojí...Tak jako jsem to udělala já...A teď za to platím...Platím a to s neskutešně velkýma úrokama...Neudělala jsem to záměrně a s nějakým špatným úmyslem,udělala jsem to opravdu jenom z lásky...Ano mrzí mě to a ani nevíte jak mě to mrzí...ale ne kvůli tomu,co jsem udělala předtim,ale kvůli tomu,jak jsem kvůli mojí debilní zamilovanosti ublížila lidem,kterým jsem nechtěla

Člověk dělá chyby a proto tu je..Chyby dělá každej...A já nejsem vyjímkou...Sama jsem si pošlapala svoje štěstí,sama jsem pošlapala štěstí jinejm lidem...a pořád nevim jak to všechno bude...nevim vlastně vůbec nic...Vědět nic je horší než vedět všechno...Když všechno,tak JISTOTA,když nic tak NADĚJE(která umíra vždycky poslední)...Omlouvat se už nemá cenu...Ani nevim,co tady melu za kraviny...Jen jsem prostě chtěla říct,že BEZ VÁS ŽÍT NEMŮŽU!!!!!!

Ty jo...jsem vážně sobec..Pokazila jsem co se dalo...Teď už čas nevrátim,abych to neudělala,prostě se to stalo a nikdo z nás to nemůže jen tak přehlížet a zahodit...Teď už s tim nikdo nic neuděláme...Mrzí mě to,zklamala jsem sama sebe i tolik lidí okolo jen kvůli tomu,že jsem milovala...sobecky milovala....Bolí mě to,že jsem ublížila lidem,na kterých mi opravdu záleželo...Bolí mě,že příjdu o něco,bez čeho si nedokážu představit život...Sere se to všechno,jak doma,tak s tim nejkrásnějšim,co jsem měla...Sere se to,ano sere a všechno vlastí chybou...Neprosim Tě o odpuštění,jen Tě prosim,aby jsi se ke mě neotočil zády...Neprosim Tě o odpuštění,jen Tě prosim,aby jsi nezapoměla na to dobrý..Člověk dělá chyby,aby se naučil,že ohěň pálí a voda teče...nechci říkat,že když ztratim Tebe,jako kamaráda,ztratim všechno,protože těch kamarádů mám víc...Ale ztratit Tebe je jako ztratit kus sebe..prostě ne!Ani sit o nechcio představit...Nemůžu přijít o část mýho života....Nemůžu přijít o opravdovýho přítele,to prostě NEMŮŽU

...i když už to tak možná je,ale já si to nepřipouštim a ani nepřipustim...Prostě bez Tebe už tu nemá nic cenu...!

Je to pro něj,protože o něm je tohle všechno...Je toho tolik,co bych Ti chtěla ještě říct,vyříkat si to s Tebou,poděkovat Ti za to všechno,že ani nevím,kde mám začít...Víš mrzí mě,že jsem to zkončila,ale už jsem nemohla jinak...Dřív jsem v tom všem měla jistotu,ale poslední dva týdny to všechno zmizelo..Sama sebe se ptám,co se vlastně stalo?Kde se stala chyba?V čem je problém?...NEVÍM...Kdybych to veděla snažila bych se dát všechno do pořádku,aby to bylo jako dřív,ale když vidím,co teď děláš,tak ani nevím,co vlastně chci...Vím,že jsi to dělal i předtim,ale dělal jsi to tak,abych to neviděla,ale teď to děláš i když tam jsem já...Ani nevíš,jakej je to pocit,ani nevíš jak to bolíJe to hnusný,ale přála bych Ti to taky,aby jsi si to zažil...Ještě nevíš,co vlastně chceš...Ještě jsi asi doopravdy nemiloval...Nerozumim Ti..Nevyznám se v Tobě...Jsi semnou pořád,každou vteřinu,každou setinu vteřiny,jak se Tě mám zbavit?...Nebo se spíš zbavit těch myšlenek na Tebe...Nechci to zahodit..byly to krásný chvíle s Tebou,nejkrásnější,budu na to ráda vzpomínat...ale neznamená,že když mezi náma nebude to,co bylo,že spolu nemůžem být kamarádi a zažívat zase krásný věciNe krásný věci jako zamilovaný,ale krásný věci jako kamarádi...

Vždyť přátelství je kolikrát krásnější než láska...Neříkám,že mezi náma byla láska z obou stran,jen chci říct,že když oba budem mít jenom rádi,že to bude lepší...Možná jsme udělaly chybu,ale čas nevrátíme...Neříkám,že mi to neublížilo,ale taky neřík ám,že toho lituju...Ba naopak...Nelituju vůbec ničeho,co se mezi náma stalo..teda až na ten konec......Nechci o Tebe přijít úplně,nechci se s Tebou tak hloupě hádat,dělat si věci,který nám ubližujou,to prostě NE!!NECHCI TO!!....Jsi skvělej kamarád,věřim Ti,chci se s Tebou pořád vídat,chci s Tebou pořád trávit čas a zažívat zase ty krásný chvíle....

Nebudu si teď tuhle krizi stěžovat tim,že budu kaz it celej náš vztah a nechci,aby jsi to dělal Ty...Vždyť to přátelství za to všechno stojí né?...I když jsme teď úplně vyjely ze zajetích kolejí,bude to zase dobrý...Bude nám zase fajn...Tak jako nám bylo v naší společnosti vždyckyCo Ti tim chci říct?...Že neznamená,když Ti řeknu,že to mezi náma zkončilo,že to zkončilo všechno...Nejsme už malý děti a v tomhle směru už ani puberťáci,tak se tak nebudem chovat...Rozumíme si ve všem,ve všem se tak nějak shodnem a já nemůžu vzít minulost,zmuchlat jí jako papír a zahodit...Pořád pro mě strašně moc znamenáš a vždycky budeš

FOREVER