Jedinci postižení fotbalem mají ve společnosti poněkud složitější pozici. Vedle toho, že automaticky platí, že každý fotbalista má mozek na to, aby se měly od čeho odrážet míče a lebka při hlavičkách neduněla, jsou často terčem řady dobromyslných strýců. Jejich cílem na návštěvě fotbalového utkání je vyřvat se, lhostejno na koho. Újezd u Brna je na podobné typy více než bohatý, a proto si člověk občas připadá jako v cirkuse.

Čas od času se ovšem přihodí událost vyššího významu, například derby s vedlejší dědinou. Počet strýců, kteří se dojdou vyřvat, se znásobí a jako bonus přijede ještě nepočítaně strýců konkurenčních. Počet pěkných děvčat, která se dojdou opálit a pokochat krásou tajemného sportu, v němž hraje hlavní roli kulatý nesmysl, se zvedne z nuly na sto. Emoce tečou, množství vypitých piv dosahuje výše známé spíše z astronomických výpočtů. A když se někomu podaří po červené kartě rozkopat dveře a přiškrtit delegáta, přidává to pouťové atmosféře další body.  

Pokud se navíc podaří sousední obec rozbít rozdílem třídy (3:2), dostává hippiesácký nádech i večer, který hráči výjimečně netráví četbou filosofické literatury, případně cvičením ve hře na harfu, nýbrž bohapustým chlastáním za oddílové peníze.

To vše se stalo včera. Na zápas Újezdu a Otnic se dostavilo pár set diváků, kteří viděli pět gólů a ještě se stihli mravně zkazit. Ostaně i asistent sudího tvrdil, že v životě nic takového neviděl a nebyl to žádný začátečník. 

Co však naštěstí neviděli ani rozhodčí ani drtivá většina návstěvníků zápasu, byla pozápasová merenda v zařízení U Paseků. Osobně jsem už pár oslav zažil, ale odhodlání veškerého osazenstva se rozbít jako chodník bylo tak evidentní, že muselo slavit úspěch. Již tradičně proběhlo několik filosofických debat s gynekologickým nádechem a několik zpěvů (tentokrát vylepšených pádem hlavního zpěváka ze židle pod stůl a výukou nové písně nazvané podle jediného textu My jsme teplí no a co?). Účastníci akce se setkali s přibližně miliardou panáků - jako lidé znalí dobrých mravů se nepříteli postavili a zničili ho.

Znavení čutalisté pak estrádními kousky pobavili i spící obec, případně se k nim ve spánku i solidárně přidali (jeden nejmenovaný spoluhráč se vydal směrem k domovu sám, nezvládl ale navigaci a usnul v jednu ráno uprostřed vozovky; poté, co byl odnesen domů však projevil nečekanou duchaplnost a na dotaz ustarané matky, kde jako je, odpověděl lakonickým: "Tady.").

Ergo - derby se vydařilo. Dík patří všem návštěvníkům/-cím, podporovatelům/-kám a zvláště pak obsluze ve vlajkové restauraci s titanovými nervy, já bych nás nejpozději do hodiny defenestroval. Aby ale všechno nebylo tak růžové, tak dvě věci s negativním nádechem:
- tak nějak se mi teď nedaří komunikovat s jednou osobou, se kterou bych komunikoval svinsky rád...
- a konečně, za týden bude ten fotbal zase o něco smutnější a fádnější  

Jdu dokončit detoxikaci organismu, takže haleluja hosanna.