Pomalu nám slavně končí den, který patří v západní kultuře svátku zamilovaných. Celkem úspěšně bych ho byl schopen ignorovat, nebýt toho, že cestou z práce jsem více méně nebyl schopen se protlačit do nádražního vestibulu přes dav lidí. V domnění, že se zdarma rozdávají letenky na Mauritius jsem infiltroval dav, abych s hrůzou zjistil, že dotyčné osoby berou útokem stánek s růžemi. No, aspoň tam bylo pár pěkných holek a vlak mi kvůli tomu rozhodně neujel.

Zmíněný přírodní úkaz mě donutil k tomu, abych se podíval, kdo to vlastně byl svatý Valentýn, jehož svátek se tak velkolepě slaví. Očekával jsem love story o mučedníkovi z antických dob. Časové určení bylo však asi tak to jediné, co jsem trefil. Tedy máte-li zájem, poslouchejte.

Svatý Valentýn byl...anebo byli? Vlastně ani nevíme, kolik těch svatých Valentýnů, jejichž svátek se slaví 14.února, bylo. Patrně víc než jeden, bylo to v té době populární jméno, vždyť i císařové ze čtvrtého století se jmenovali Valentinianus nebo Valens. V nejsilnějším podezření jsou tři Valentýni; římský kazatel, biskup jednoho italského města a mučedník z Afriky. Kdo byl tím Valentýnem, kterého dnes slavíme, prostě a jednoduše s jistotou nevíme. Snad zmíněný italský biskup z Terni. Nebo možná také hispánský poustevník ze sedmého století, případně Valentino Jaunzarás Gómez, což jsou další ze zhruba desítky svatořečených Valentýnů.

Nemáme ani nejmenší tušení, proč se Valentýn - ať už jakýkoliv - stal patronem zamilovaných a že si na takové věci církevní kruhy dávají setsakra pozor. Příběh o popravovaném mučedníkovi Valentýnovi nebyl znám před třináctým stoletím, Jakubem de Voragine a příchodem kurtoazie. Do té doby tma. Podobně i zamilované Valentýnky historie prostě nezná.

Dnes je skutečně a také oficiálně Valentýn patronem zamilovaných. Ale také chrání před morem, epilepsií a dalšími radostmi s láskou jen těžko slučitelnými. Je také patronem včelařů, což je další souvislost, která mi poněkud uniká. 

Jedním z církevních symbolů Valentýna jsou růže. Proč ne, řekne si dnes člověk. Vězte tedy, že další vybrané symboly Vám patrně zvednou obočí: epileptické dítě u nohou, kohout (coby symbol povětrnosti také geniální souvislost), slunce v ruce (a klidně i v duši), případně meč v ruce.

Navrhuji proto do příštího roku pozměnit zcela ahistorickou tradici moderního Valentýna. Místo růží dávejte dámám meče, případně epileptické děti. Což však nevyřeší problém zmíněný na začátku - příštího 14.února zase nebudu stavu projít do vestibulu nádraží - ať kvůli sbírce mečů nebo zelinářskému stánku narychlo zakamuflovanému k prodeji růží.

Tyto řádky samozřejmě berte s nadhledem - jako člověk, který nemá svátek zamilovaných slavit s kým, jsem se s ním musel nějak vypořádat. Osamění je totiž cena, kterou musím platit za svoji svobodu a nic se na tom nezmění.