J-M-G

sedíš, přemejšlíš a ani není nějak nad čím.... pokouřil jsem si doutníčka a chvíli tak bádal a zaobířal se různejma životníma faktorama.... našel jsem poslední báseň charles bukowskiho .... člověka kterej i tu svou revoltu věkěm vzdal... tak vám ji sem házím ..........

Co teď ?

slova přicházejí a odcházejí,
já sedím doma a jsem nemocný.
telefon zvoní, kočky spí.
Linda luxuje.
čekám, jestli budu žít.
jestli umřu.

kéž bych tak mohl zvony rozeznít na počest
nějakého udatného činu.
to jsem ale v pěkné kaši,
ovšem strom před domem nic netuší:
koukám, jak s ním cloumá vítr
v pozdně odpoledním slunci

ted už nemám, co bych dodal.
zbývá jen čekat.
každý se s tím musí vyrovnat sám.
ach, jak jsem byl kdysi mladý,
jak já byl neuvěřitelně
mladý !