J-M-G

Máš šanci

Prolétla mnou pookřálá zář barvitého nebe,
jehož rub a líc dokončoval sinusoidu
na obzoru poselství Bohů.

Čím jsem se to stal dnes,
v mé duši bídníka,
čím jsem se to stal?

Odháním od sebe lidi se sladkým úsměvem na rtech,
odháním od sebe strach z vlastní nedokonalosti,
s poznáním zvířecího strachu.

Chtěl bych rozdávat rány osudu,
které by lámaly kosti.
Chtěl bych dokončovat rozpracovaná díla.
.
Možná bych se mohl odkolébat s dalším odlivem,
co přijde, odkolébat se na pusté moře,
kde by se smrt tvářila trošku víc vážněji, než se tváří

Jako spona ležící na opuštěném psacím stole..