J-M-G

Některý dny se zdají být delší, jiný veselejší, jiný smysluplnější, jiný barevnější, jiný pozitivnější – to je jedna strana mince. Zase jsou dny úplně s opačnými pocity – kratší, smutný, nedůležitý, šedý, negativní.

Dobrý je asi najít nějakou rovnováhu mezi tím vším, nějakou symbiózu. Protože střídat to jako sinusoidu není dobrý. Dole, nahoře, dole, nahoře… kurva, život není sex, tam by se to tak často střídat nemělo a proto je dobrý najít si střed, nějaký východisko, co každýmu nějak pomůže přežít a vzájemně tu spolu žít a vycházet – aniž by jsme se museli zabíjet a silnější by přežil.

Jasně, občas to jinak nejde, směje se na vás štěstí a vše se daří (zaplať pán Bůh za tyto dny). Vše vám vychází a nebo jste „jen“ zamilovaní, četl jsem jedno moudro, nevím kdo ho napsal, a znělo: „Před světem lze ukrýt vše, až na dvě věci, že jste opilý nebo zamilovaný.“ Asi to je pravda.

A pak jsou dny, kdy se vám nedaří nic, prostě se všechno sere (nemám je rád), ale ty dny jsou občas nezbytný, abyste si vážili těch dnů dobrejch. Blbý je když převažujou tyhle dny, nad těma dobrejma, to pak spousta lidí volí nějakej prostředek, jak z toho ven (drogy, kurvení se, chlast…). Ty lidi jsou vlastně strašně něšťastný, nikdo by to do nich neřek, ale jsou. Proto volej druh úniku – nesoudím je za to – i já občas unikám – svou cestou.

Znám pár takhle nešťastnejch lidí, ale jim to většinou nedochází, už dávno zapomněli na to, proč začali unikat pryč z reality – nesoudím je za to – i já zapomínám  – proč.

Dnešní den, zdá se být delší, veselejší, nedůležitý, šedý, pozitivní – našel jsem si svou rovnováhu, alespoň dnes.