J-M-G

Je jedna z posledních prázdninovejch nocí, nemůžu spát. Stává se mi to často, moc nespím, moc nejím, moc nemluvím, moc si nepřipadám, jako člověk – ale to není dnešní případ, ale občas si připadám, jako největší sliz vesmíru, jako misantrop v davu, jako myš v teráriu plným hadů. Prostě úplně pod psa. Připadám si, že bazíruju na tenkým ledu. HA, nemám ten pocit rád, kurva, nenávidím ho, ale nedokážu se mu TU a TAM vyhnout. Jó, tu a tam jsem, jak se říká: PĚKNĚ V PÍ*I. Ha, jako se bojím blbců, nudnejch lidí, tak se bojím tohohle stavu. Snad teď je skrytej opodál, nebo spíš – hodně daleko.

Občas, ale zase má člověk tyhle věci úplně opačně. Prostě věří ve vše, co dělá. Prostě má pocit, že se na něj směje Bůh. Ten pocit u mě – pocit blaženosti a štěstí – kdysi chlast, tráva, smání se blbcům – to mě dělalo šťastným. Postupem času, člověk dospívá, ať chce či nechce, se ty věci, který ho dělaj šťastným měněj. U mě se na první místo v žebříčku radosti, dostávaj lidi, na kterejch mi záleží, neberte to jako klišé, jako by to psala nějaká 15tka, nebo někdo starší s hlavou slepice, krávy nebo osla: mocinky lovuju, nejlepší na světe, nikdy se jí nevzdám atd. atd., prostě tyhle blitky, ze mě nedostanete. Do prdele, strašlivý pomyšlení, haha, kdybych to psal, to bych byl fakt kripl. Nepíšu, psát nebudu, ani moc neříkám (což je někdy chyba), na určitejch lidech, který mě držej nad vodou, jsem závislej. A dělaj mě lepším a šťastnějším člověkem. Tráva, chlast a smání se blbcům, taky není k zahození, ale už to není top.

Ale dneska ale prostě JEN nemůžu usnout, ležel jsem na posteli, koukal na stupidní film a přemejšlel – o sobě :D …. O kom jiným taky?  Ne, vše stejně pramení z tebe, mezi lidský vztahy a takový ty věci, takže je dobrý hledat jádro pudla v sobě. Na nic, co bych chtěl psát na VEŘEJNEJ blog, jsem nepřišel J, sedl jsem si k počítači a začal jsem si číst, co jsem tu kdy napsal. Je tam imponující, teda alespoň pro mě, spousta skrytejch a naznačenejch věcí, kterejm rozumím, asi jenom já. Připomněl jsem si postupně vše, co jsem si zapsal. Občas jsem se vyděsil, zasmál a jednou myslím, že i nasral. Je to pryč, fakt. Věrka Špinarová, nebo jak se ta hipízačka jmenovala a její evergreen: „Za všechno muže čas.“  Fakt to platí. Jó, Věrko, jsi prostě boží. :D Jdu si jí najít na youtube, aha. Tak to zpívá, Lenka Filipová, taky kořenka :D. Mrtě disko hit, tuc tuc, ale ač se tomu pousmívám, tak ten text je pravdivej.

Za pár měsíců, let, si budu číst tohle a reakce bude třeba stejná, jak na to co jsem napsal před rokem atd. Vlastně nebude, loni jsem byl víc otevřenej světu. Ale to nevadí. Zejtra se budou točit pupkáčové a punkáčové, já budu mít brigádu a Lenka bude dál žít z jednoho songu, kterej si třeba někdo v jednu ráno pustí na youtube a třeba taky ne. Bejt v Marseille na pláži, dívat se na moře, hvězdy, mulatky, kámoše a poslouchat Lenku, bylo by to lepší, ale i teď ve Vesce, sám, to má něco do sebe :D.

Mějte sa J