J-M-G

 Teď se zdá svět, jako relativně dobrý místo na žití. Je tu pemlík a santína, mám trochu peněz, rozumu a tak nějak nemám na co si stěžovat. Já si nikdy moc nestěžuju, radši zapálím svíčku, než abych proklínal tmu, ale jedna věc tu je. Podstatná.

Měl jsem vřelej vztah s jednou holkou. Bylo nám spolu, dá se říct i dobře, chvílemi dost dobře, chvílemi zase úplně na hovno. Byli jsme na takový houpačce. Mohli za to naše podobný povahy. Plánovali jsme si tak nějak dovolenou, výlety a tak. Měli jsme jet do zoo do Prahy, včera jsem tam byl, bez ní…

Začalo to dávno, přestávali jsme se vídat (musela se učit – nikdy jsem tomu moc nevěřil), ale říkala: „vydrž to, bude to zase brý.“ Já vydržel, její slova se zdají, tak neskutečný, jako jen několik frází a jsou tu jen vzpomínky na poslední dny krásný.

Před týdnem jsem se bavil s  člověk, ji blízkým.„Bavíš se s ní?“, zněl dotaz. „Jasný“, řekl jsem, „tak se s ni radši nebav!“. Já vyděšenej jsem se zeptal „proč proboha?“  „Prostě se s ní radši přestaň bavit, Kubo.“ Nepřestal jsem, alespoň ne v tu chvíli. Spousta lidí mi to říkala, už před tím, ale já mám vlastní hlavu, v životě jsem moc lidí neposlouchal.

V pátek za námi, na chvíli, přišla do hospody, odešla pít se známejma, najednou se ten dotyčnej s kterým měla pít, objevil v tý hospodě, kde jsme byli my, bez ní. Pak to mělo rychlej spád. V sobotu jsme u nás měli grilovat, psal sem ji jestli půjde, žádná odpověď, pak jsem ji napsal: „tobě ta sms nepřišla? Nebo si se na mě prostě vysrala?“ žádna odpověď.

Ráno jsem si smazal všechny smsky, zmeškaný hovory, prostě pročistil celej telefon, pak jsem si smazal její číslo, abych ji nenapsal první. Na icq jsem si smazal díky qipu svoje icq u ní. A čekám až se ozve. Ať to aspoň ukončíme nějak normálně a ne takhle. Akorát u mě upadá…

Dnes je středa, stále se neozvala.