J-M-G

Chodící nohy

Daleko předaleko, leželo

skoulené malé dítě.

Bylo zabalené samo v sobě,

leželo si opuštěné,

pod rozkvetlým stromem,

nehnutě, tiše, bez emocí,

bez pláče, bez nářku,

jen s prostou vírou samo v sebe.

Schoulené, malé,

drobné.

Procházely kolem něj páry nohou,

žádna z nich mu nevěnovala pozornost,

natož hlavy těch lidí,

kterým ty nohy patřily.

Dny plynuly a dítě tam stále leželo,

stal se z něj inventář stromu,

život nohou plynul dál

a to dítě tam bez povšimnutí zůstalo,

osamoceno, bez lásky,

svobodné, nezkažené.

Náhle se jedny nohy zastavily,

pokrčily se v kolenou,

koply do dítěte.

Nic.

Koply do dítěte.

Nic.

Odešly zjevně znechuceny.

Dneska žádná zábava.

Kurva.

Slina dopadla na zem.