občas sem budu i psát :D občas i ne:D

05.Září 2007

teď jsem hodil jednu báseň, dlouho jsem nepsal, ale chci psát. je tu (nevím zda ji někdo pochopí)

Chodící nohy

 

Daleko předaleko, leželo

skoulené malé dítě.

Bylo zabalené samo v sobě,

leželo si opuštěné,

pod rozkvetlým stromem,

nehnutě, tiše, bez emocí,

bez pláče, bez nářku,

jen s prostou vírou samo v sebe.

 

Schoulené, malé,

drobné.

 

Procházely kolem něj páry nohou,

žádna z nich mu nevěnovala pozornost,

natož hlavy těch lidí,

kterým ty nohy patřily.

 

Dny plynuly a dítě tam stále leželo,

stal se z něj inventář stromu,

život nohou plynul dál

a to dítě tam bez povšimnutí zůstalo,

osamoceno, bez lásky,

svobodné, nezkažené.

 

Náhle se jedny nohy zastavily,

pokrčily se v kolenou,

koply do dítěte.

Nic.

Koply do dítěte.

Nic.

Odešly zjevně znechuceny.

Dneska žádná zábava.

Kurva.

 

Slina dopadla na zem.

komentáře (0):

Přidej komentář

<< Domů