„Říká se, že když vás něco oddělá, spatříte něco jako světlo na konci tunelu. Stejně tak se tak, se ale říká, že kočka vždycky padá na všechny čtyři a chleba namáslenou stranou dolů. Přesto když je dáte dohromady nikdy kočka nezačne rotovat a nezmizí v časoprostoru, ani ji dostředivá síla neroztrhá na kousíčky“, přednášel krátko vlasý Jon Daniels obecenstvu z kraje střechy hotelu v secesním slohu.
Většina budov kam dohlédl byla rozprášená na pofidérní hromádku suti a elektrické sloupy rozházené po ulicích jako hroty mikáda. Příliš však okolí pozornost nevěnoval a z kapsy od modrých popálených džínů si vytáhl krabičku Royal´s.
„Víte co je nejvtipnější ? “, Pokračoval zatímco s posmutnělým úšklebem napočítal tři zbývající cigarety a jednu si vložil mezi, krví prosvicující rty.
„Že jste všichni tak zasraně pitomí a nevyšplháte sem z druhé strany“, přimhouřil oči a jeho ruka přiložená k cigaretě vzplála tak silným plamenem, až konečně spatřil všechny jednotlivce zlostně vyjícího zástupu. Tisíce a tisíce loutek.
Usmál se, vycenil zuby a pomalounku, vyfoukávajíce kouř sevřel dlaň v pěst a oheň i znetvořené tváře monster zmizely v zlověstné tmě.

Díl druhý (Inspirováno Left 4 dead;The Walking dead)

Za Hranicí 2 - Oko za oko (Yvonne Wickdawn,Michael Ryder, ...)

1. Epizoda - Prázdniny v pekle

Ruiny Calce City, 3 dny po katastrofě
  7:35

"Běž!", vykřikl Michael, Yvonne však nebyla schopná pohybu. Všechno jí připadalo jako zpomalené. Hučení transformátorů znělo jako stádo vzteklých sršňů, zkomírající světlo střídavě pableskovalo a na zem vrhalo odporný stín na uhel spáleného stvoření. Vzteklá věc se řítila přímo proti nim, s pažemi, znetvořenými do tvaru černno rudých bodců, namířených proti Yvonniným tygřím očím.
Michaelův výkřik se ještě chvíli nesl ve vzduchu, rozumněla mu, ale nebyla schopná dát se do pohybu. Jako by ji něco drželo za kotníky, pevným, mocným stiskem. Na kost vyzáblá ohavnost už byla jen dva metry od ní, když v tom se její rozzuřený chraplavý řev změnil v bolestné zaúpění a s Michaelem na zádech se zřítila k zemi.
"Běž sakra!", zařval znovu když se bestie s tvrdým dopadem střetla s chladnou vykachličkovanou zemí. Konečně se Yvonne s trhnutím vzpamatovala. Vrhla se ke dveřím vedle skleněné vitríny a seskočila z nakládací rampy na zablácenou zem. Rozhlížela se všude kolem, ovládací panel roletových vrat však nikde neviděla. Loutka se zmítala a házela s Michaelem na všechny strany. Nenechal se setřást. Pevně ji držel za chomáč šedivých vlasů a druhou rukou za cár spáleného svetru. Běsnila a řvala bolestí, roztahovala široké čelisti ještě víc a z útrob rozevřeného krku plivala všude kolem sebe tu horkou tekutinu. Byla silnější než on. Jakoby nic nevážil přeskočila s ním směť kabelů vedoucí z generátoru uprostřed skladu a vší silou se rozeběhla proti obrovskému regálu s nářadím. Než stačil seskočit, otočila se a přirazila jej zády na železné přihrádky.
Bolestí se svalil do sedu a zrůdnost se s rozmachem otočila. Nestačil uhnout. převalil se do lehu a popadl se za táhlou vodorovnou ránu v hrudi. Loutka se rozhněvala ještě víc, zaklonila se vzad a černým propadlým obličejem zařvala do stropu, ve kterém se v tu ránu rozběhla pavučina prasklin jako blesky do všech stran. Žárovky ve stropním osvětlení, se zapraskáním explodovaly a sklo se vymrštilo vpřed.
Místnost náhle upadla v temnotu a skleněný déšť. Michael připravený na setkání se svým osudem, bez citu v nohou koukal přivřenýma očima před sebe do tmy. Loutka potichoučku hřměla a s nepatrným zašustěním se ve tmě na místě jejího obličeje rozzářily dvě červené tečky. "Hoří jim oči", prolétlo Michaelovi hlavou než se rudé tečky vrhly k němu a ozval se zvuk připomínající naklepávání masa. Michael automaticky svraštil čelo a křečovitě zavřel oči. Když je však otevřel - byl pořád na živu a ty dvě tečky bez pohybu visely ve tmě půl metru od jeho vlastních očí. Ztěžka polknul a hleděl do nich. Náhle se objevila třetí. Nebyla to však tečka, ale zvětšující se rudá díra. Byla to loutčina ústa. Rozevírala se víc a víc a tekla z nich ta červená horká tekutina. Jako přívalová vlna zachvátila jeho hlavu panika, chtěl utéct ale nebylo kam. A zatím se z rudých ohnivých teček rozeběhly vlásečnicové praskliny po obvodu loutčiné hlavy. Trvalo to sotva vteřinu a popraskalo jí celé tělo, vrhlo rudý odstín světla po celé místnosti a vznesla se do vzduchu.
V rudém svitu konečně začal rozeznávat tvary a obyrysy. To co ale náhle spatřil si ani v nejměnším nepřál. Vyzáblá popraskaná postava se roztékala přímo před ním. Nejdřív jí z loktů odpadla zmutovaná ostří, kostnatá stehna v doprovodu rudé ohnivé spršky a ke konci pomalu splaskla i velká rudá koule posazená na pahýlovitých ramenou. Zbytek rozžhaveného rudého těla pak dopadl do propálené jámy a dál se jako směs krve a ohně propaloval pár metrů pod zem.
Ihned zvedl oči od rozzářeného kráteru a pohlédl nad sebe. Ohnivá tekutina vrhala jen značně malou míru světla do obličeje postavy svírající seškvařenou rukojeť páčidla, stejně však stačila aby její rysy rozpoznal.
"Yvonne ?".

1. Kapitola - Vlna změn (III. část)

Ona ho ale nevnímala. Z kráteru pod ní stoupal jakýsi kouř. Pokusil se postavit, ale pořád necítil nohy. Znovu padl k zemi a zoufale volal její jméno. Nic. Stála tam s očima upřenýma od dvou stoupajících kouřových cestiček, klimbala se ze strany na stranu a pomalu se ztrácela v namodralém kouři. Duchem byla někde jinde.
Kouř - nebo spíš energie, prostupovala její kůží do žil a tudy se roznášela po celém jejím těle. Postupně se jí naježily světlé chloupky na rukou a paže pokryla husí kůže. Ona to ale nevnímala. Jakoby byla někde jinde, ne v prostoru ale v čase.
Lokty se opírala o skleněný pult vedle kasy a sjížděla mladistvého zákazníka pohledem. Hladovým pohledem.Když se otočil, zrak rychle odvrátila, v mysli ho však měla pořád.
Když konečně přišel k pultu a usmál se na ni, usmála se taky. Proti své vůli. Těkala pohledem po obchodě a vyhýbala se těm očím, ale nešlo to. Neovládala své tělo. "Vždyť to vlastně ani není moje tělo", napadlo uvězněnou Yvonne když sama od sebe projela čárový kód žvýkaček airways a brala si od něj peníze.
"Páni,má tak hebký ruce", prolétlo jí hlavou aniž by chtěla.
"Díky zaburácel hlubokým hlasem, znovu se na ni usmál a vykročil k proskleněným dveřím pod neonovým nápisem "Everfresh", v půlce se ale zastavil a vrátil se. Znovu odtrhla pohled a pokoušela se působit překvapeně.
"Můžu se na něco zeptat?",zabručel optimistickým sebevědomým hlasem, když dorazil zpátky ke kase, zvedl pohled od vykachličkované podlahy a zadíval se do jejích očí tak upřeně, až ji z toho zamrazilo v podbřišku.
"No klidně", pronesla pohotově a povedlo se jí nedát na sobě znát nervozitu.
"Normálně tohle nedělám, ale když jsem vás viděl, příjemně jste na mě zapůsobila". Olízla si rty. "A prostě se mi tohle často nestává, rád bych poznal víc z té osobnosti, která mě tolik oslovila", pronesl s mírným záchvěvem v hlase naklonil hlavu na stranu s přimhouřenýma očima se snažil udržet pohled dál od jejích pevných prsou.
"Bože, musím znít jako robot s nacvičenym projevem", prolétlo mu myslí a pohled se mu skutálel do její podrpsenky.Yvonne v těle prodavačky si toho všimla a musela se zasmát.
"Je mě jasný kam tím míříš chlapečku", pomyslela si, "Ale proč ne", procedila skrze úsměv a na papírek mu napsala číslo. Pohled se mu opět skutálel nesprávným směrem, když se sehnula a zrovna ve chvíly kdy pozvedla pohled i obočí.
Náctiletý zákazník si s úšklebkem papírek vzal zastrčil si ho do kapsy a s pohledem k jejímu štíhlému pasu prohodil: Tak zatím, ozvu se.
Příjemný rozpálený pocit, cítila ještě chvíli co zákazník odešel z obchodu. Šťastně se prošla uličkou s cereáliemi a tyčinkami, přes křižovatku a rovnou ke dveřím mezi dvěma mrazáky se zmrzlinou.
Dveře skladu se skřípotem otevřela a rozběhla se k regálu za utajeným, na černo postaveným generátorem, s lopatkami zavedenými do kanalizace, nedaleké vodní čističky.
Ze spodního regálu si vytáhla krabici s elektronikou a zapojila telefoní nabíječku do zásuvky ve stěne na konci regálu.
  "Okamžitě opusťte město",ozval se hlas rádia jako výstřel pušky. "Zničeho nic připitomnělou znělku v obchodu přerušil zvuk reproduktorů radia na kase, z nichž se ozývala histerická nepřipravovaná výzva k evakuaci.
"Městem se šíří nějaká infekce, sám jsem to viděl", zakřičel "shoří vám ...",víc už ale z výpovědi slyšet nebylo. Yvonne v těle prodavačky svraštila obočí, rychlou chůzí se vydala ven a na telefon se vykašlala.
"Haha", smál se nepřesvědčě moderátor rádiové stanice, "Tak to byl takový nepovedený vtípek z vedení, nemusíte se ničeho bát, žádná infekce se městem nešíří a nic nehoří", dořekl moderátor a zakryl mikrofon dlaní ruky.
"Odveďte toho blázna ze studia sakra",zaznělo slabounce v rádiu ještě, "Tak a teď pokračujeme podle dnešního menu, které jste nám vy sami ...". Yvonne přejela pohledem zprava od čtyřpatrového parkoviště podél továrny na boty přes silnici, vedoucí na křižovatku před obchodem. Zahlédla kráčet školku, vedenou mladou lektorkou podél proskleného rohu zavřeného antikvariátu. Nic se nedělo. Byl to přece pouze další hlučný den v Calce city. Vycházející slunce na konci ulice. Kolona aut v dáli, blížící se z centra, pod kopcem, z nějž bylo vidět jen několik stavebních jeřábů a mnohočetná kupa mrakodrapů, tyčících se k nebi jako modré injekční stříkačky s anténami a vysílači po střechách.
Na první pohled klid. Na druhý ovšem slunce zářilo až příliš jasně. "Nebo to nebylo slunce ?", napadlo Yvonne. Majitelku jejího těla však ne a zvětšující se záři vyšla vstříc.
Mrakodrapy se zaleskly ozářené sluncem i tím světlem za nimi. Ve vteřině byly rozzářené do bíla jako kdyby nějaká obrovská teplota z budov vysávala barvy.
"Ježíši kriste", přistihla svá ústa promluvit Yvonne když se ve vzduchu roznesl mírný otřes a táhle lupnutí, jako úder blesku v bouři. Akorát toto zahřmění neustávalo. Zamračenýma očima se rozhlížela od jednoho mrakodrapu ke druhému a s hrůzou v očích pozorovala rozpadající se budovy, jako by byly z písku. Vlna rozžhavujícího světla, pomalu smětávala celé město. Ale bylo slovo "pomalé" to správné ?
Vlna světla se šířila městem jako tsunami a rozprašovala budovy na písek. Učitelka školky upustila kabelku když ji jedno z dětí upozornilo na krásné sluníčko. Kolona aut se začala rozlétávat do stran a některé dlouhou ulicí směrem k obchodu.
Yvonne zaběhla jak jen nejrychleji mohla do skladu a schovala se za generátor. Marná snaha. Ze stropu začala padat omítka, když hřmění nabralo největší intenzity a obchod se otřásal v základech. Otřesy chvíly trvaly a když ustaly, otevřela rozplakané oči a krví jí prolétl pocit naděje.
Rozběhla se ke dveřím, když v tom se ten pocit objevil znovu. Silnějsí. Nebyl to totiž pocit naděje, byl to "déšť ohnivé krve", napadlo Yvonne najednou, jakoby ta informace nebyla její. Pocit se rozšířil celým tělem a vyděšeně se zastavila.
Yvonne věděla co přijde, aniž by věděla odkud. Ale nebála se. Cítila pouze lítost k majitelce těla, k prodavačce, k monstru, které tak brutálně zavraždila.
Krev v jejích žilách se rozvařila nad bod varu a Tělo se chytilo za hlavu. Bolest byla nevysvětlitelná. Padla na kolena.
Řvala a řvala. generátor potichounku vrněl. Oheň jí žíly protrhal a Yvonne i s prodavačkou upadly do bezvědomí. Ne na dlouho. Vize se však už týkaly pouze Yvonne. Prodavačka byla mrtva jednou pro vždy. Cítila rozšiřující se záři městem jakoby na ni pořád zářila, jakoby ji měla rozetřenou po kůži a postupně proklouzávala dovnitř do kostí. Nebolelo to, bylo to příjemné. Neviděla nic než tmu. Necítila víc než chladnou zem na zádech a ten pocit infiltrující energie. Tak zvláštní energie. Tak silné energie. A pak oči otevřela,tedy aspoň si to myslela. Ve skutečnosti žádné oči v důlcích neměla, jen malinkaté plamínky. něco jí říkalo aby se zvedla, aby trhala maso, aby zabíjela. Nebyl to rozkaz. Byl to pud, jako žízeň jako hlad. Necítila horkost, cítila jen mrazivý chlad.
Přesto vstát nedokázala. Energie proudila její krví, kostmi - . Proudila i tekutým ohněm, obklopujícím přizpůsobenou kostru v nádrži z kůže. Měnilo ji to. Vědomí prodavačky však bylo pryč, cítila to i Yvonne. Místo ní byly přítomné jen ty pudy. Ten chtíč. Ten hlad. Na vteřinu si málem pomyslela, že to co spatřila je pravda. Že Michael - . "Ach bože Michael", prolétlo jí hlavou a okamžitě se probrala. "Miku", vydechla když jej spatřila napůl ve stoje, na půl ve skrčení, bojujíc s rovnováhou. Objala ho a on ji také zmáčkl. Oba propadli v zoufalý, ale přesto šťastný pláč. Ze šlamastiky byli pryč. Nebo spíše téměř.
Dveře skladu nevydržely nápor úderu loutek. Michael s Yvonne se otočili a spatřily rudé zmutované bodce, prodírat se skrz dřevěné dveře. Pohlédli na sebe a Michael se lehce zapotácel. Byl vyděšený dalším bojem. za to Yvonne ne. Cítila pořád ten pocit energie v kostech a krvi. Měla pocit jakoby jejími žilami tekla elektřina, oheň i krev. A v zásadě měla pravdu. Krev měla smísenou s namodralým kouřem mrtvé prodavačky. Modrým kouřem neboli koncentrovaným - "sensem",prolétla jí hlavou další cizí vzpomínka.
Nevěděla co to znamená, cítila však, že na to brzo přijde.
Dveře povolily.

... Konec třetí části ...

Díl druhý (Inspirováno Left 4 dead;The Walking dead)

Za Hranicí 2 - Oko za oko (Yvonne Wickdawn,Michael Ryder, ...)

1. Epizoda - Prázdniny v pekle

Ruiny Calce City, 3 dny po katastrofě
  7:20

"Jsme tu teprve pár dní a už si skoro nepamatuju jak vypadá normální slunce".
"Ššš",okřikl Yvonne Michael a ve skrčení procházel temnou uličkou mezi regály s kukuřičnými lupínky po jedné straně a čokoládovými tyčinkami na druhé. Otráveně odvrátila zrak od jeho šedé, témeř černé siluety ve tmě a potichu našlapovala za ním. Neměli s sebou žádnou svítilnu, a tak odsouzení k temnotě tápali tmou.
Vykachličkovaná podlaha dělala celkem potíže, přestože "místní" neměli až tak dobrý sluch, škrábání kamínků, zadřených do Michaelových gumových podrážek, přesto pronášelo do tichem zahaleného obchodu slušně hlasité skřípavé zvuky.
"Já jsem takovej osel",pomyslel si a z centimetrové vzdálenosti kontroloval datum spotřeby na krabici cereálií.
"Sedí",zašeptal téměř neslyšně a podal krabici Yvonne. Pomalinku rozepla zip zeleného batůžku nike a opatrně krabici vložila mezi další dvě.
Michael se zrovna chtěl otočit nazpět když v tom uslyšeli ten ... zvuk. Rozechvěné zorničky mu právě v tu chvíly zatemnily tmavě modré oči a po zádech mu přejel studený vítr. Byl to povzdech. Lidský možná. Připomínalo to hlas topícího se člověka, který jen pár vteřin před zkolabováním vynoří obličej a zplna hrdla nasaje životadárný vzduch.
Roztěkaně se otočil a ruce sevřené v pěsti, připravil na zběsilý výpad. Chvíli koukal do černého prázdna. Nic. Natáhnul ruku a v tom. "Zase ten hluk",problesklo mu myslí a reflexivně ruku stáhl, když se nářek znovu ozval.

1. Kapitola - Vlna změn (II. část)

"Miku",pípla k smrti vyděšená Yvonne a rozhlížela se všude kolem sebe.
Výlohy byly zabedněné převrácenými regály, sem tam se po zemi povaloval hydraulický paleťák a mrazáky se zmrzlinou na konci uličky nesouvisle problikávaly. "Někde je tam záložní zdroj energie",byla ona myšlenka, která Michaela nutila se k obchodu vydat, když o den dříve z vršku převráceného jeřábu pozoroval okolí dalekohledem a v zorném poli mu utkvěl neonový nápis "E ER SH".
"Pojď - pryč - prosím",naléhala a strach jí drtil uzoučký pas ještě víc.
Michael s ní v zásadě souhlasil, nijak netoužil po bláhovém dobrodružství s těmi loutkami, ale "Elektřina, sakra elektřina, ta už za ten risk stojí".
"Běž k autu", zašeptal jejím směrem a z ramene si sundal Remington.
"Nemůžu,já - nenechám tě tu ...".
"Yvonne, bež sakra ..."
"Já nemůžu Miku pojď prosím pojď",odmlouvala pořád ale Michael se přesvědčit nedal,"Vykašli se na ...",zbytek doříct ale nestihla, její hlas už dávno nešeptal. Přitiskl jí ruku k ústům a roztřepaně se otočil.
Chvíli mu trvalo než si všiml těch oranžovo rudých teček uprostřed regálu s tyčinkami a rozhodně to součást zboží nebyla.
Tečky se daly do pohybu a zpoza regálu prolétávaly dál kolem nich. Za okamžik se spojily v jednu, když byl "místní" jen pouhý metr za regálovou stěnou vedle nich. Ztěžklé funivé oddychování se vzdálilo a loutka zmizela ve vstupních dveřích obchodu Everfresh.
Michael spustil ruku od Yvonniných roztřepaných rtů a šeptem pronesl: Pojď těsně za mnou,slibuju že se ti nic nestane.
Yvonne párkrát zakroutila hlavou, ale věděla že ji Michael buď ignoruje nebo doopravdy nevidí, stejně se ho chytila za ruku a pomalinku našlapovala za ním.
Náhle se nářek ozval znovu. Byl však jiný. Nebylo to povzdechnutí nýbrž zalknutí. Jako plačtivé polknutí.
"Je to žena",pomyslel si Michael a prošli křižovatkou do další uličky s instatními polévkami,kořením a dalšími dochucovadly. A pochvíli znovu. Nářek byl čím dál intenzivnější a častější. Blížili se. Yvonne drtila Michaelovu ruku pevným stiskem, až mu po chvíli praskla chrupavka. Oba se lekli ale hned zase pokračovali dál tmou.
Konečně začal Michael rozpoznávat hluk, ve který tak doufal. Bylo to tlumené hučení klimatizace a propípávající blikotání. Zřejmě záložní generátor. Problém však byl, že cíl jejich strastiplné cesty se skrýval za dřevěnými dveřmi mezi dvěma mrazáky se zmrzlinou. Zpod dveří sice vycházel slabý probleskující čtverečk světla, takže místnost nejspíš byla dobře osvětlená. Problém byl právě v tom, že až dveře otevře, světlo jej ozáří a do obchodu se vrhne světlo a cokoli a jakkoli moc toho tam s nimi je, na ně vrhne svůj pohled.
Michael se otočil k Yvonne, vymanil se ze zpoceného sevření a přerušovaně po jednotlivých slovech jí přednesl: Až otevřu,vběhneš dovnitř, budu hned za tebou, ale chci abys byla v bezpečí první, rozumíš ? Yvonne přikývla, ani jí v tu chvíli nenapadlo, že Michael najednou začal na posunky reagovat.
Se skřípavým zaječením se dveře rozletěly, jak s nimi Michael trhnul a vypadla z nich klika. Obchod zalila záře zamřížovaných oválných světel ze skladu a Yvonne se vřítila dovnitř. Ve vší té rychlosti si ani nevšimla dalšího přítomného, nebo spíše přítomné. Michael upustil druhou kliku, jež mu zůstala v ruce k zemi a rychle podepřel pušku levačkou. Dvě rudé tečky na pravo. Výstřel, rána. Tečky zmizely, přebil, další rána, dvě tečky vlevo zmizely. Jakmile padl třetí výstřel byl už za prahem skladu a trhnutím za rám dveře přibouchl.
"Do prdele pomyslel si",když si všiml nepřítomné kliky. Kliky, která se válela na vykachličkované zemi za dveřmi.
To však nebyl jediný problém. Světlo v místnosti na pár vteřin vynechalo a zase rozzářilo. Při druhém zhasnutí se znovu ozval nářek. Nebyl to však nádech, zalknutí ani pláč. Byl to chraplavý vztek. Bublavý jako vařící se voda. A byl tam s nimi.
Michael se trhnutím otočil ode dveří, popadl Yvonne a odběhl zpět ke zdi vedle dveří. Přitiskl se na ni a ona na něj. Nářek se znovu ozval. Byl necelých 5 metrů od nich. Mikovo srdce bilo jako šílené a společně s přiraženými hruděmi k sobě stvářeli bubnovací serenádu. Neviděli nic, mohli jen poslouchat. Poslouchat ťapkání bosého masa o zem. Funění rozzuřeného pitbula. Už zdaleka Michaelovi hlas nepřípomínal ženu ba ani ne člověka.
Ve tmě před sebe hleděli do poloviny délky regálu, postavenému kolmo k nim. A za před ním - konečně horní část generátoru, vysoký kovový válec s kabelovými vývody do ostatních přístrojů kolem. Pod nímž se skrýval blahodárný rotující mechanismus, převádějící hřídelí přiváděný kinetický rotační pohyb na elektrickou energii. Dolní část generátoru byla hluboko pod zemí. Široké rozpětí rotujících lopatek ponořených v podzemním bazénku s přívodem a odtokem cirkulující vody.
To co jim však stálo v cestě bylo rozzuřené a hlavně vyrušené. Se zintenzivněním transformátorů naběhlo světlo a bleskurychle místnost ozářilo. V pravé stěně se nacházela skleněná vitrína a dveře vedoucí do parkovacího přístřešku s roletovými vraty, celou místnost tvořila nakládací rampa ve tvaru U po obvodu místnosti ke stranám vrat. To však Yvonne ani Michaela netrápilo. Jejich problémem byla do masa spálená černá "Zrůdnost",bylo první co Michaela napadlo když se té ... věci zahleděl do prázdných očních důlků. A ta věc se dala do pohybu. Směrem k nim.

  ... Konec druhé části ...

Díl druhý (Inspirováno Left 4 dead;The Walking dead)

Za Hranicí 2 - Oko za oko (Yvonne Wickdawn,Michael Ryder, ...)

1. Epizoda - Prázdniny v pekle

Ruiny Calce City, 3 dny po katastrofě
  7:00

Obloha byla pokrytá rubínovou barvou, připomínala kupoli lidské tkáně, vyhřívané sluncem, obklopující celé Calce city, topící se v kopcích suti prachu a těch stvoření.
  Z centra města, dalo-li se mu tak ještě nazývat nešlo dohlédnout ani na jeden konec. Nejen že připomínalo ostrov rozhlehlý necelých 80 kilometrů na délku i šířku, obklíčený zeleným mořem Calkských lesů a vesniček na vypálených lukách, ale bylo také celé zamořeno prachem zřícených budov. Přerušované čáry na silnicích kompletně vymizely i s půl centimetrovou vrstvou asfaltu a celá zem se proměnila v hrbolatou paseku, z části asfaltovou, z části blátivou a písečnou. Kam oko dohlédlo, tyčil se zlomený mrakodrap, opřený o druhý, hromada cihel a skla kolem nich, sloupy elektrického vedení, jako mikádo, rozházené po ulicích, jejichž rohy už dávno nebyly ostré konce krásných plotů a zahrad. Místo nich teď cesty mezi hromadami harampádí a poletující třpytivou slídou, tvořily klikaté cestičky kolem rozsetých třísek. A to byla teprve obytná milionářská čtvrť.
  Co se týkalo obchodního dstrictu, vzdáleného 20 kilometrů, směrem k centru, to už nebyla pouhá hromádka sutin, připomínající mraveniště, nýbrž pravý skleněný labyrint mrakodrapů, posházených a rozlámaných o sebe jako zmrazené domino.
  Dalších 40 kilometrů dál tvořil téměř pravidlený kráter,na jehož místě kdysi stávala síť továren, některé na boty a další tkaniny, jiné na tabákové výrobky a v neposlední řadě energetické,dodávající městu a okolním vesničkám elektřinu.
  Mrtvé však Calce city nebylo. Záhadnou katastrofu, přežili dva lidé: Yvonne Wickdawn, černovlasá mladá dívka se zářivě oranžovýma očima připomínající tygří oka a po jejím boku Michael Ryder, její blonďatý, lehce zarostlý ochránce.
  A co se stalo se zbytkem ? Se zbylými dvěma miliony obyvatel ? To jsou ty otázky, na které se společně snaží nalézt odpověď.

1. Kapitola - Vlna změn (I.část)

Vyvýšený modrý neonový nápis, zběsile poblikával nad polorozpadlým vchodem obchodu Everfresh vábil pohledy několika "místních". Pomalinkým a hezky pozvolným krokm obchod obcházeli a práznými očními důlky pozorovali vystřelovat nezkrotné výšlehy nestabilní elektřiny v písmenkách "E ER   SH". Někteří se odvážili i dovnitř a prohlíželi si kazící se zboží.
  V jistém slova smyslu to byly lidské bytosti - spíše lidská těla - poháněná instinkty, neměli ovšem žádný smysl života, téměř vechnu část mozku vypálenou, neznámou příčinou a stejně tak i orgány a všem z otevřených ran dokonce tekla ta - záhadná oranžová tekutina s tendencí propalovat se pěkně hluboko do země.
  V doprovodu se švitořivými zvuky elektřiny, neon osvětloval celou ulici. Dlouhou a táhlou proděravěnou silnici, po jejíchž bocích se tyčily do výšky hromady zdiva a nábytku a její konec tvořila zřícená dálnice, převrácená na bok. Tvořila tak táhlou pokroucenou vysokou stěnu, zaseknutou do prašných ulic a do kruhu obklopovala polovinu milionářské čtvrti Calce City. Dál pokračovala kamsi do centra, přes obrovské popraskané kruhové objezdy.
  Zrovna když pominulo zhasínající světlo v písmenu H, vyšlehl v dálce z hlavně lovecké pušky Remington model 700 malý plamínek aticho, přerušované vrnící elektřinou neonového nápisu, rozříznul výbuch střelného prachu a následný smích. Mužský smích. Hruď jednoho ze zástupu „místních“ se rozevřela vlivem dopadeného výstřelu a z rány vytryskla oranžová tekutina na zem. Propálila se už do půl metrové hloubky když rozhněvaný hluk "místních" přerušil další výstřel a k zemi s výstřikem oranžového splavu padl další.
  "Dneska jsem ve formě", zasmál se koutkem úst Michael zpoza volantu kabioletu Audi A4 a zatáhl za páčku těla zbraně. Z komory vypadla prázdná nábojnice a s cinknutím, při vracení páčky, zbraň znovu zapřel o vrch předního skla kabrioletu bez střechy a zatajil dech.
  "Miku nauč mě střílet, nemůžu se tady přece poflakovat aniž bych tě mohla ...".
"Chránit ?", uchechtl se Michael a padl další výstřel", holkám zbraně do rukou nepatří Yvonne".
"Promluvil největší šovinista na zemi", pronesla otrávně a stiskla rty k sobě.
"Podívej, nechci abys u sebe nosila zbraň, jsou to nástroje smrti chápeš, jak z nich na někoho jednou vystřelíš, změní tě to", snažil se ji ukonejšit zatímco vyhazoval další prázdnou nábojnici.
"A to ty víš odkdy",vychrlila najednou vzteky, byl to ten neočekávaný výbuch, který i přes tu dobu jakou ji znal, nikdy nedokázal předvídat,"je ti sakra 18, jedinou praxi se zbraněma jsi měl ve 12 když sis s klukama hrál na vojáky a skákal od jednoho pískoviště k druhýmu".
  Michael se zamyslel. Měla pravdu, ale přesto nechápala jednu věc, musel se do své role stavět, a role to nebyla jednoduchá, musel se o ni starat když se svět proměnil v jedno velké peklo, byl to on kdo musel obstarávat jídlo a právě on kdo její i svou mysl musel udržovat zdravou. Se zbraní v ruce by mohla se svou nevyrovnaností klidně udělat nějakou hloupost,"ale jak tohle chceš vyvětlit ženskejm, budou si myslet že je podceňuješ a že jim neveříš", pomyslel si ale řekl jen: Koukni Yvonne, miluju tě, to přece víš, a věřím ti, ale naoplátku musíš věřit i ty mě, že vím co dělám“.
  Chvíli nasupeně koukala přes zaseknuté okénko do ulice na boku, pak ji ale vztek přešel a otočila hlavu zpět k Michaelovi. Než mu však cokoli stihla říct, na kapotu kabrioletu se vrhnul "místní". "Miku", vykřikla zděšeně, ale Michael zbraň už nemohl stihnout zaměřit a vypálit. „Loutka“, jak jim Michael přezdíval, jej srazila až na zadní kožená sedadla a pokoušela se mu dostat odporně seškvařenýma rukama, připomínajícíma amatérsky ukované kopí s rudým zakrouceným ostřím na konci.
  První výpad ! Chytil ji za pravou pahýlovitou ruku levačkou . Druhý výpad ! To už Michaela ale děs prostoupil a zatemnil jeho strategické uvažování. Reflexivně ruku nastavil před obličej a zdeformovaný organický bodec by mu ji býval provrtal skrz na skrz, nebýt další Yvonniné nečekané reakce. V některých situacích se dokázala vzpamatovat a tohle byla zrovna ona.
  Vší silou udeřila loutku do míst potrhané šedé mikiny, ze které vyzařovala oranžová kůže. "Do žeber",prolétlo jí automaticky hlavou a po úderu se do loutky opřela vší silou.
Loutka ochromeně zastavila pahýl v polovině rozmachu a spadla z Mika na zem vedle auta.
"Pane bože díky", vydechnul Michael a vyškrábal se zpátky na sedadlo řidiče.
Yvonne se nezmohla ani na slovo, jen ztěžka oddechovala a koukala mu svýma zářivě tygříma očima do těch jeho, hned pohled strhla. Loutka se znovu zvedla a Michael jí bez rozmýšlení vypálil jednu ránu přímo mezi prázdné oční důlky. Rychlým šmátravým pohybem nahmatal klíčky v zapalování a otočil. Nic.
  A zatím se zástup váhajících „místních“ rozběhl od obchodu Everfresh směrem k nim.
"Sakra musel to být vojevůdce", prolétlo Michaelovi hlavou, když motor konečně naskočil. Vojevůdcem byla loutka nebo-li „místní“, kterou ostatní loutky z nějakého důvodu respektovaly, Michael nevěděl přesně proč, ale pokaždé když do té doby naráželi na podobné tlupy místních, jeden útočník z nich byl vždy sólo vepředu. Vojevůdce.
  Pneumatiky zařvaly a k pochmurnému prachu, zahalujímu město se přidal i oblak spálených gum. Auto se rozjelo.
Zvrásněné čelo nejbližší sprintující loutky se zvrásnilo ještě víc, když se auto dalo do pohybu směrem k ní. Ale na útěk už bylo pozdě. Modrý nárazník natrhnul loutku v podbřišku a Michael strhnul volant stranou. Pokračoval tímto smrtícím slalomem mezi zbývajícími loutkami dokud se nedaly na útěk. Kabriolet pak se skřípěním a mírným smykem zastavil před Neonovým nápisem " ER   SH" a vytáhl remington 700. Pěkně pomaloučku s úsměvem na rtech ji položil na přední sklo, posadil se na opěradlo a na mušce mezi žlábkem se náhle objevila hlava posledního zbabělého místního.
  Jeho sprint připomínal zběsilý, ale synchronizovaný pohyb, "ten parchant je dvakrát rychlejší než normální člověk", pomyslel si Michael. Rudé zakroucené pahýly se mihaly kolem jeho těla jako dvě táhlé rudé půlkružnice, alespoň tak je vnímalo lidské oko.
  "Prásk !",ozvalo se a Loutka s oranžovou sprškou padla k zemi.
Michael pozvedl hlavu, aby se přesvědčil že je skutečně mrtvá, vyhodil zásobník a podal jej Yvonne. Ta jej schovala do palubní přihrádky. Hbitě mu podala další a zbraň byla bleskurychle nabitá.
"Vidíš lásko, nemusíš střílet a zabíjet, tvoje role je mnohem důležitější než si myslíš",promluvil když vyskočil z auta a společně se vydali k polozbořenému vchodu obchodu Everfresh.
"Miluju tě, jsi druhá část mé duše",usmál se na ni a otřel jí slzu dojetí když se jí rty stočily úsměvem a Yvonne si povzdechla, "Máš tu nejdůležitější roli, aspoň pro mě".
"A ty pro mě", pronesla potichu s očima těkajícíma z jedné popraskané výlohy do druhé, zatímco si ji přitáhnul mohutnou paží kolem ramen.
  Michael pozvednul hlavu když z modrého neonového nápisu vyšlehl poslední záblesk, písmena pohasla a společně vešli dovnitř.
  ... konec první části ...

Jan Kmoníček (Za Hranicí;Borderland;Město v Karanténě 1 a 2;Krvavé vzpomínky)

5. básnická sbírka - Love Murderer

Dětsví je pryč (cz)

Zrnko písku
malinkatou škvírou propadá
Přítomnost
na prach minulosti se rozpadá

Zrnko písku
na zlatavou hromádku přistává
další sekunda
mého života mizí
hodinové ručičky života nejdou zastavit
odpočet nikdy nepřestává
čím dál víc
připadám si sám sobě cizí

Před očima okolí
ve vzpomínky se mění
s tikotem budíku
čekám na finální rozeznění

Ráno
kdy obloha se rozední
paprsky ranního světla
prostoupí
i záclonovou škvírou poslední
jsem tak slabý a rozespalý,
nesvůj,pořád zasněný
nevinný,čistě zrozený

Vstávám ze svých teplem prostoupených postelí
bosky po studených prázdných chodbách bloudím
Čekám na někoho kdo mě úsměvem rozveselí
V představách o jiném světě blouzním
Sny o lepším životě roztoužený
A ralitou - tolik zklamaný

Nadchází dopoledne
pozoruji ptáky namrzlým zasněženým oknem
koukám ven a tiše závidím
bez moci opustit svůj život
který tak nenávidím
zatímco oni mohou
Letí slunci vstříc
před zimou
do teplých krajin
a já v tomhle pekle
navždy se vříc
jednu slzu za druhou roním
není to možnost
kterou si volím
není to ta rozkoš
po které beznadějně toužím

Nadešlo poledne
po slunci ani vidu
je zima
období sentimentality a žalu
mé oči nezůstávají v klidu
kůže podléhá tomu vražednému chladu

Obloha pořád stejně stříbřivá
vločka s vločkou se střetává

žádné slunce
nedivím se mu
Jako ozdoba
utkvívá na tropičtější louce

Po odpoledni
přichází tma
předzvěstující o nadcházejícím dni

Nastane však další den ?
bude se chtíti tomu zrádnému sluníčku
aspoň z části na chvíli z ledových postelí ven ?

Nepamatuju si co bylo odehráno
chci být ptáčkem, třeba vránou
opustit trosky toho co bylo ráno
zvrátit osud
změnit co je dáno
ale nedokážu to

Cítím příchod večera
Slábnu, usínám

vzpomínám
čí v mých rukou
zářila neochvějná důvěra

Zbývá už jen pár posledních zrnek
a celý dnešní den
změní se ve vzpomínku

Z lesů vytratila se poslední ze srnek
Hnědé, zelené -
různobarevné listí
už po ulicích nepoletuje a nešustí

Zem změnila se v ledové království
Nastává čas dětských
ranních radostí

slepoučcí, ohromení sněhovou nadílkou
nechají se táhnout na sáňkách
unavenou maminkou

Děti ráno
dospělí večer
jednou se nechají táhnout
a než se nadějí to oni za tmy své děti táhnou

Malinká hrstička zrnek svůj tvar zmenšuje
Stačila by mi jen trošička
času jako dítě
co si na všechno bláhově stěžuje

Já o ránu mohu už jen snít a vzpomínat
přicházejícího večera bezbranně se obávat
uvězněný v zimním poledni
kdy už si vážně uvědomuji
svou smrtelnost
a samu smrt
mých dětských let
možná je to ode mě zbabělost
kdy k smrti děsí mě budoucnost
už není pro mě tak zábavné
co kdysi býval křišťálový led

Jako dítě
čekal jsem krásné zítřky
jako puberťák
zažíval jsem je jen zřídka kdy
jako rostoucí dospelý
bojím se toho co přijde
přál bych si znovu být
jako dítě slepý
to už ale nejde
můj mlaďounký pohled
na kousky je roztroušený
nevzpomenu si na ten pocit
už jej nikdy nic neslepí

Usínám a zrnko poslední
propadá škvírkou přesýpacích hodin
Přestávám vědět o světě
možná že se rozední
možná že ne
třeba byl tohle ten den poslední
no - člověk nikdy neví

Jan Kmoníček (Za Hranicí;Borderland;Město v Karanténě 1 a 2;Krvavé vzpomínky)

5. básnická sbírka - Love Murderer

Roztříštěný diamant (cz)

Ledový vrch
vysoKo tyčícího se gigantu
tvrdý jako povrch -
di - amantu

Shlíží na své okolí
posetý pRasklinami
značící mnohočetné rozkoly

Chladný a neoblomný
z prvního I posledního pohledu
Zrádný a nezlomný

hrdě Se tyčí k nebi
Přijď blíž - a uslyšíš - ony sliby
ty nesplněné sliby
jak z plna hrdla křičí

Z pod povrchu
rudá krev prýšTí
rudá krev nesplněných přání
dál a dál
na střípky se tříštÍ

já lhal a lhal
řetězy ďábla v sobě rozvázal

Prodal jsem svou duši
v touze po moci slávě a úspěchu
přál bych si, aby mi tehdy nebylo tolik do spěchu
abych teď každý den Nemusel žebrat
o jakoukoli útěchu

Zakletá ledová horA
posetá labyrintem rudých vlásečnic
ano je to ta nora
- svět mých krásných imaginárních tanečnic

svět, který pokrytecky BTB Studios nazývám
pohřebiště lidí, nad kterými rozjímám
pořád a pořád
v různých scénářích na ně vzpomínám

v mysli dokola vykonávám ten obřad
poražení smrti
ikdyž čím dál víc
duši mou svědomí škrtí

Vím
že odpuštění
si má ubohost
nezaslouží

Přesto neberte mi to poslední
to o čem tak často sním a přemýšlím

Mou
jedinou
záchranu možnou

Tu dívku záhadnou
jež prorazila díru
do krvavého ledu nějakou záhadou
jež seslala mé srdce doprostřed víru
cítím se
jakoby mi srdce z těla
snažil se někdo vytrhnout

A nechci o ten pocit přijít
pocit ohněm se stát
a jako voda
volně do okolí se rozlít

Doposud nechápu jak to dokázala
že oči mé
tak zvláštním způsobem upoutala
směr mých myšlenek
pevně k sobě připoutala

Není jako ty holky předtím
neznám ji ale přesto to vidím

má v sobě něco ...
- něco kouzelného
všechny ostatní mají sice lecco
pro mě však ne dost přitažlivého

Můj trest
stále přetrvávající
ke zkáze měl mě vést
a možná je nadále převládající

však ve mě se objevilo něco nečekaného
něco co otřáslo ledovou pokrývkou
Co porvalo se s mou - kdejakou - bolístkou

a Ledové vězení
rozpadalo se kolem mě zatímco jsem utíkal
na hrudi cítil jsem ostré pálení
"už dál nemůžu",to je to co
často jsem si říkával

Ale teď není ten čas
znovu to vzdát
příležitost jak roztát
je tu zas
příležitost sám se sebou si to rozdat
porazit ten nervózní třas
a za ní konečně se vydat
první slovo ze sebe vydrat
její horké rty
- pro sebe ukrást
Musím jít
musím konečně roztát

Světlo ve tmě
horko v hoře
nemohu uvěřit
že skutečně vře to ve mě
že když jsem ji viděl
cítil jsem se zas tak dobře

Ledový gigant
zachvátila bouře
tříští se ten nejtvrdší
diamant
pod tíhou toho - rozplynutí
cítím - jak blízko jsem
finálnímu Procitnutí

Jan Kmoníček (Za Hranicí,Město v Karanténě 2 a 2,Krvavé vzpomínky,Reborn,Endless Circle ...)


Poznámka : Frontline Entertainment BTB Studios uvádí zrekonstruovanou verzi 1.01 knihy Za Hranicí.
Příběh byl upraven do lepší stravitelnosti a délky,text obohacen o přehlednější písmo.
V zásadě je v 1.01 kompletně předělaná,postavy ovšem
zůstávají :)

Autor : Po 7 měsících práce na bullshitové verzi 1.00 ZH přináším novou 1.01 a doufám,že snad někdo z podobně rozpolcenou osobností,nalezne v mých řádcích podobnost vlasních představ,jimiž stíňuje prázdnotu v srdci :) .
Hrají : Jon Daniels (Jan Kmoníček{18} [student střední školy IT,občasný spisovatel a básník] )
- Andy Dreadone (Libor Ďásek [nejlepší kámoš,student střední školy IT,technický poradce EA Games] )
- Marta Zany (Marta Gašparová [bývalá přítelkyně,studentka GML] )
- Hannah Booner (Hana Vaněrková [Andyho současná přítelkyně,studentka CHrb] )
- Matthew Sawmill (Smyšlená postava)
- Dilectus (Smyšlená postava)
- Humidie (Smyšlená postava)
- Tertius (Smyšlená postava)
- Gabriela Wise (Gabriela Bádrová [skvělá kamarádka,studentka CHrb] )
- Somnie (Smyšlená postava)
- Paul Downing (Jan Kmoníček{14} [-//-] )
- Shawn Downing (Smyšlená postava)
- Zachari Andersson (Libor Ďásek [-//-] )
- Damian Pathway (Všichni,který jsem kdy nasral a kterým jsem ublížil)
- Isabela Clarkson/Andersson (Smyšlená postava)

A další
_________________________________________________________________________________
Za Hranicí (Jon Daniels;Andy Dreadone;Hannah Booner;Marta Zany;Gabriela Wise)

2. Epizoda (Déšť Krve)

6. Kapitola - Cyklus Smrti - 3. část



"Toho dne nezemřela jedina Luxunionská bytost,mnohočetné kultury,náplně atrehitových monumentů z dob vyhynulých generací,ona koncentrovaná energie se rozprostřela vesmírem a dala vzniku nového života při srážce jednoho kusu Luxunionu s asteroidovým polem,kusu se Sapienskou sochou ve tvaru pěsti,svírající záři",pokračoval Jon.
"A zdroj téhle síly",pozvednul atrehitový meč a pohlédl na něj,"zdroj Unovy životní síly naplnil jádro země".
"Unus",vyslovil a Gabriela přikývla.

  ...

"Uvolněte cestu,všichni z cesty",křičel řidič sanitky za běhu s nosítky chodbou nemocnice Saint Marc.
A jako náhodou se zrovna na konci chodby v cestě zhmotnila ohnivá koule o velikosti muže.

  ...

"Nyní mými žilami koluje stejná energie,která tvoří Unovo vědomí,unovu osobnost".
"Je to síla,přítomna v každém člověku,v každé bytosti na Zemi,síla proudící z jádra do nás všech".
"Sensus".

  ...

"Somnia si žádá oběť,další krev",skandoval ztenšující se zástup Dar virských následovníků Somniiné vůle.
Skupina lidí se však jen strachuplně rozhlížela jeden po druhém a žádný dobrovolník se neozýval.

  ...

"Po dlouhá milénia Unus řídil život,vzrůstající z toho jeho,ovšem až do doby,kdy se víra lidstva přestala ubírat jeho představám,a tak stvořil Aspekt snů".
"Čtvrtinovou většinu sensu,kterým byl tvořen,vložil do kruhově sestavených kamenů s obětním oltářem uprostřed.
  A Jonovou myslí,projela směsice vizí,jako tisíc rychlých úderů na buben,všech obětí od středověkých dob do dnešního dne.
"Převážnou většinu lidstva Somnia přesvědčila - svou perfektní kamufláží - zjevováním se pouze vybraným a s podobou jejich nejhlubší touhy".
"Ovšem systém dlouho nevydržel a nevěřící se počali obracet proti Dar virským prorokům násilím,obětovávání vlastního života ve prospěch a sílu Somnie se zamlouvalo jen málokomu",pousmál se.
"A tak byl stvořen Aspekt trestu - osobě,náhodně zvolené,Unus vpustil do žil mnohem více životadárného sensu - umožnil mu tak překračovat hranice fyzikálních možností".
"Vox,první z aspektů".

  ...

Oheň se rozplynul a tým doktorů stanul před Matthewem Sawmillem,jakoby pohlcení nějakou znehybňující silou.

  ...

"Voxovi však trvalo dlouho než se na své schopnosti dostatečně adaptoval,a tak Unus stvořil aspekt moudrosti,Gabrielu Wise,rozdělením svého sensu o další čtvrtinu",pronesl a pohlédl na ni.
Gabriela byla ohromena Jonovým neuvěřitelně rychlým přizpůsobením na vstřebanou energii a pobaveně jej poslouchala.
"Gabriela stvořená ke cvičení,učinila Voxe perfektním,věrným aspektem.
"Nikdy žádný příkaz neodmítnul a útoky nevěřících odrážel naprosto dokonale".
  "Panebože,ty žiješ už tak strašně dlouho ?",divil se Andy.
Gabriela jen letmo přikývla a dál Jona poslouchala.
"To je skoro tisíc let",řekl si ještě v duchu Andy,ale hned se zase začal soustředit.

  ...

Konečně z řady vystoupil jeden muž s odhodlaným výrazem ve tváři.
"Slyšte muži a ženy Dar Vires",spustil rázným tónem.
  "Unova nadvláda nás udržovala živé po mnoho let,ovšem všichni víme co je Unus zač",vykřikl a stisknul ruce v pěsti.
"Co jsme my všichni zač",vykřikl po chvilce ticha,"a čím byli naši Sapienští předkové".
"Již překročil hranici a stvořením elementu života - rationes Statem,odsoudil svět k záhubě jako tehdy když Sapienové stvořili Atrehitový meč.
"Už je příliš pozdě na to spoléhat se na jeho dobré a špatné nálady,které ovlivňují celý svět,naše domovy,naše přátele,ženy a muže".
  "Nebude to dlouho trvat a síla obsažená v něm jej roztrhá a s jeho smrtí zemře i všechno kolem".
"Musíme Una zastavit,zabránit mu zavraždit Jona Danielse,protože pokud má být Unus svržen,aby jednou provždy jeho cyklická touha po experimentování s Atrehitem a Sensem skončila,musí to být dřív než naše jediná naděje zhasne jako jeho vůle a snaha pro naše dobro už kdysi dávno".
"A jediný vhodný kandidát se silou unést taková břemena již byl stvořen".
Jak to dořekl probleskla jím palčivá bolest,jakoby mu něco roztrhlo střeva.
A všichni kolem uzřeli jeho vyděšený pohled.
  "Pohleďte,ještě je naděje na lepší život,ještě je způsob jak dát věci do pořádku,Unus mi sice vyrval život z těla,ale to mě neodradí od darování poslední špetky mé síly Somnii",zařval a pohlédl k nebi.
"Aby zachránila vás mí bratři a sestry,aby zachránila nás všechny a srazila toho sobeckého parchanta jednou pro vždy do tmy zapomenutí".
"Vstříc věčnému životu já kráčím",zvolal a vydal se k oltáři s rituální dýkou v ruce.
  "Nechť ti,kdož věří v Somniinu nekonečnou lásku,ti kdož věří v Gabrielinu nekonečnou moudrost a věčný život mě následují a podpoří ji svým odhodláním a nebojácností".
Došel k oltáři,přiložil čepel k žilám a otočil se davu čelem.
Nemusel se ptát kdo s ním souhlasí,jejich odhodlané výrazy v obličeji mluvili za vše.
Unův poslední pokus jak je ztrestat,vyříznutí života z jejich těl,je neodradilo.
A k oltáři také vykročili všichni současně.

  ...

"A když nadešel Voxův čas,břemeno aspektu trestu převzal Possideus".
"Naprostý omyl,ovšem jablko zas tak daleko od stromu nepadlo,jeho předkové - předkové nás všech,Sapieni byli přesně takoví - proradní,sobečtí a pokrytečtí".
"Possideus,opilý mocí chtěl svrhnout Una samotného,díky své moci chtěl povraždit celou planetu,získat Atrehitový meč a založit si vlastní svět.
  "A tak Unus stvořil Tenébreu aspekt smrti - rationes Mortem",jak to dořekl Andym projel divoký,žaludek-svírající impuls,vzpomněl si na svou milovanou Hannah.

  ...

S posmrtným výdechem několika Dar virských proroků Hannah otevřela oči a jejich síla skrze Somnii opět vnikla do jejích žil.
Mrtvá nebyla,ovšem daleko k tomu už neměla.
... "Meteorologé varují před dnešními extrémními teplotami,enormní horka se projevují i v dalších sousedních státech a už teď krátce po půl sedmé trhají
rekordy,asfaltové silnice se taví,nevycházejte se svých domovů pokud to není nezbytně nutné a obstarejte si dost zrdojů ochlazení,protože nelze určit jak dlouho bude nastávající počasí trvat" ...
  Hannah Boonerová,ležíc na rozpálené zemi vedle převráceného lůžka poslouchala chraptící rádio na nočním stolku u prázdných postelí a rozhlížela se po modrozeleném pokoji.
... Masivní popravy Afghanistánských rebelů už dosahují několikaciferných čísel a agresivita v okolním světě také vzrůstá ...
  Chvíly byla ještě zmatená z probuzení,ale pak si tvary pokoje začala uvědomovat lépe a vyčerpaně vstala.
Zem byla tak horká.
  "Někdo mě musel prohodit dveřma i s lůžkem",pomyslela si ve snaze nadlehčit situaci,aniž by to ale tušila,sama si odpověděla na otákzu,jak se tam dostala.

  ...

"Rationes Mortem Tenébrea a každý její potomek do dnešní doby,chodil po světě,bral život nebezpečným a rovnováhu ohrožujícím bytostem,dohlížel na poslušnost novodobých aspektů trestu,vysával z obětí poslední špetky sensu a vracel je zpět svému pánovi.
  Andy se zahanbeně zašklebil,už očekával zmínku o svých vlastních předcích.
"Po dlouhou dobu Aspekti smrti s trestem popravovali Unem zvolené "ztracené",avšak jejich nepříjemná bolest,kterou musel Unus trpět jej přiměla vytvořit aspekt bolesti - rationes Dolor".
  "Konečně si mohl oddychnout,svět byl mnohem lépe ovladatelný".
"Avšak neustálé pohřbívání,rozklad těl a celý tenhle systém zbavování se "ztracených" Unovi později také přišel příliš nekomfortní".
"A tak vznikli Elementi".
Andy zavřel oči a svěsil hlavu.
Element ohně rozpálil zemi,element bouře rozvířil nebesa a element vody spláchnul spálená rozpuštěná těla.
"Čistka",vzpomněl si Andy jakmile Jon vyřknul to slovo.

  ...

... "Na Brazilském stadionu Maracana při finálovém fotbalovém utkání způsobila prohra Argentiny se Španělskem neuvěřitelné výtržnictví,Španělští fanoušci
doslova rozmetali celý stadion na prach a Brazilská policie musela nasadit gumové projektily k uklidnění násilí" ...
  Hannah si chvíly v duchu stěžovala na nepříjemné horko a vlnící se vzduch všude kolem zatímco vstávala,pak se ale zarazila.
Proboha kde je Marta,uvědomila si a těkavě prohlížela pokoj.
"Marto !,zvolala,ale pokoj byl prázdný,vyběhla skleněnými dveřmi ven a to co spatřila jí málem vyrvalo žaludek krkem ven.
... Zvětšující se teploty mají špatný vliv na elektrická zařízení,experti varují před možnými nečekanými přetíženími elektráren a hrozí výp ...
Hlas rádia však pomalinku pohasnul a s ním i elektřina nemocnice,záložní generátor a přístroje udržující pacienty při životě.
To už ale bylo stejně jedno - nemocnice byla mrtvá a chodbami vál odporný hnilobný pach.
  Celá chodba byla posetá zpopelněnými mrtvolami,okna a skleněné dveře do pokojů popraskané a zem se topila ve směsi krve,spáleného masa a střepů.

  ...

"Jenže lidští aspekti nesnášeli svou povinnost tak bezesvědomitě jako Unus sám,někteří se z nočních můr zbláznili a zrazovali ve snaze vymanit se ze svých smrtonosných osudů".
"A tak se Unus rozhodl vytvořit si záložní armádu".
Andy i Gabriela zpozorněli.
"Aspektem moudrosti cvičený Dilectus,element ohně získal schopnost měnit,"čistkou spálená těla",na bezduché loutky ohně a z nich,drakům podobné aery,pokročilé jednotky svého hněvu".
"Druhou třetinu své armády tvořili Nerubové,vodní bytosti,ovládané Humidií,elementem vody".
"A třetí",odmlčel se a nervózně pohlédl na Andyho,oslněného modrou aurou svého meče,"tempesti,nevyspytatelná stvoření,čistá ochočená elektrická bouře,ovládaná Tertiem".
  Viděl na Andym,že ho něco žere,ale nevěděl co.

  ...

Hannah bosýma nohama ťapkala v lepkavé zasychající směsi krve a něčeho nad čím raději nepřemýšlela.
S nešťastně pokroucenými rty a slzami lesknoucími se na jejích hebkých tvářích procházela mezi mrtvolami a porovnávala ty zoufalé obličeje s Martiným,u některých nešlo ani poznat zda se jim kouká do obličeje nebo rozpáraného břicha,každý druhý s čima v sloup a když se podívala na poslední tělo na rozcestí chodeb,nejednou se jí převrátil žaludek a jen tak tak se udržela,aby se nepozvracela.
Tohle tělo tentokrát nemělo vůbec žádné oči a dokořán roztažené důlky,od zpopelněné nosní přepážky dolů bylo celé popálené,bez rtů jen se zčernalými zuby.
Úzkost ji začala pohlcovat jako ledová voda obklopující její tělo,ale když pohleděla do uličky vpravo naplnila ji opět naděje.
Na zádech tam ležela Marta a jako jediná měla obě oči zavřené,oblečená ve fialovém nepoškozeném tričku a legínách s klidným výrazem v obličeji.
Chodbou se ozýval tlumený pláč.

  ...

"Tohle není Jon,sakra co to s ním Gabriela udělala",říkal si v duchu Andy a pozoroval svého nejlepšího přítele pronášet jedno proroctví za druhým.
A měl pravdu,v Jonově paměti už nebylo pouze 18 let svého života,ale milion milionů let z dob vznikajícího Luxunionu.
Společně se vzpomínkami na svůj život se v jeho útrobách rozlévaly miliony milionů existencí,vtažených do ona Atrehitového meče.
  I Gabrielu očividně něco trápilo,když pohlédl na její obličej,osvětlený modravým světlem,vystupujícím z pod své kůže.
"Teď je z něj zhmotnění Luxunionského odkazu,ale když takové enormní mnoství energie nevydržel ani atrehit jak může on".
  "A když nekonečná nespolehlivost lidských aspektů dohnala Una učinit další krok - stvořil mně",vyslovil Jon a zavřel oči.
"Experiment,který měl sjednotit síly všech aspektů do jedné odolné duše".
"Druhý Miscere projekt",vysvětlil avšak Gabriela už tuhle část neznala a z pokřivujícího se výrazu její tváře to bylo na první pohled poznat.
  "Byl jsem vybrán,protože jsem byl prvním úkazem absolutně nefunkční svědomitosti",pozvedl lhostejně obočí Jon.
"Cože",vyhrkla ze sebe Gabriela.
"Celou dobu jsem se domnívala,že stvoření Jona byl pouze špatný krok,ale Unus se vším počítal už dávno",pomyslela si Gabriela,"Dar virské Proroctví o osudném dni bylo nepravdivé - a jak by také mohlo být".
  "S jednou věcí však Unus nepočítal",přednesl Jon a zamračil se.
"Marta Zany,jediná žena,která kdy dokázala nenávratně ukrást mé srdce".
"Tak to vůbec - nebylo",začala se s ním hned hádat Gabriela,ale únava ze ztrácejícího života jí už brala i hlas.
"Ale ano Gabrielo,sametové léto,neboli měsíc mého vztahu s Martou vůbec nebylo žádné kladné období".
  "Všechny špatnosti a prasárny co jsem prováděl - ",na chvíli se odmlčel a vzpomněl na Diane Nightstandovou,se kterou s lhostejným úsměvem spával,přítelkyní svého někdejšího nejlepšího přítele Damiana Pathwaye,"- neférovost a škodolibá zloba",pokračoval a vybavil si nesčetně situací,kdy společně se Zacharim Anderssonem a Damianem šikanovali Paula Downinga," - veškerá zloba,zastíňující lidské emoce,ze mě dělala perfektního kandidáta na role všech aspektů a elementů".
"Jako když jsem rozdrtil Damianovi lebku - bylo mi to jedno",zasmál se a Andy také,konečně zase viděl toho škodolibého Jona jakého znal,jen Gabriele přibývaly vrásky po tvářích.
  "Svědkem toho jak jej Matthew chladnokrevně zabil - přál jsem mu to",rozpřáhl rukama znovu.
"Ale tahle chladnokrevnost šla stranou když mi byla Marta na blízku,proto musela ze hry".
"Jenže už tehdy by se jí Somnia nikdy nezjevila v Matthewově podobě,její nejhlubší touhou jsem byl vždycky já,musel se proto spolehnout právě na šarm Matthewa Sawmilla osobně",dořekl Jon zuřivým tónem a náhle se ve zdech muzea bleskurychle rozšířily praskliny.

  ...


Hannah k ní hned přiskočila a promluvila k ní.
"Marto,marto - vstávej".
Jenže byla tak zoufalá,že jí ta zjevná tragédie vůbec nedocházela.
Marta,studená na dotek jen s rudými otisky na krku a modrými rty,se nehýbala ať s ní cloumala jakkoli,hlava jí jen bezvládně klimbala a v obličeji pořád ten mrazivý klid.
MARTO !!,křičela a vzlykala uprostřed té spouště připomínající jatka,řvala zoufalostí a panikou,ale hlas jí okamžitě zaskočil když se zahleděla na konec chodby.
  Od eskalátorů k ní kráčel Matthew Sawmill a také si stíral slzy ze tváří.

  ...

"Nějakou dobu se scházeli,Marta mě konečně přestala milovat a Unův plán nás rozdělit vyšel,nebyl jsem mu ale nic platný,když se ukázalo,že je tu pořád ještě jedna osoba,na které mi záleží - Andy Dreadone".
Ukázal na Andyho,který se jen hrdě pousmál.
"Krom toho se do ní zamiloval i Matthew a posral se mu další aspekt",smál se škodolibě Jon a ze stropu začala padat omítka.

  ...

"Cos to udělal ty hajzle",vykřikla Hannah.
  "Já - já jsem musel",zakuckával se Matthew a snažil se potlačit pláč,"víš sama jak dopadl Possideus,Paul Downing a další,kteří se postavili proti Unovi".
"Ty zbabělej zmrde,jaks to mohl udělat".
"Nevěděl jsem,že bude chtít zabít i ji,přikázal mi to až na poslední chvíli,je mi to líto,už je pozdě",řekl poslední slova když už byl téměř u ní.
"Ještě není pozdě a ty to víš,jseš jen zbabělej parchant,zabils ji abys sám přežil,s tím teď chceš žít ?".
Matthew se zastavil.
  "Ikdybychom ji zachránili,Jon mě už nebude potřebovat a já je spolu sledovat nebudu",rozkřikl se najednou,nešťastně se zahleděl do země a jeho dlaně vzplály.

  ...

"Tak využil Matthewa,aby nás všechny povraždil za pomocí čistky elementů a jeho si nechal nakonec",dokončil přednes Jon a svěsil ruce podél těla.
  "Nás všechny",zopakoval po něm Andy,"on se nás nesnaží usmažit čistkou,ale mobilizuje svou armádu a Hannah je tam někde",zaklel.
Gabriela však nereagovala na nic z toho co říkali,v duchu pořád omílala dokola,"chtěl stvořit dokonalý element,a my jsme zničili celý jeho plán, jak konečně nastolit pořádek,vpustili do Jona všechen ten nestabilní sensus a - panebože - roztrhá ho to na kousky a s ním nás všechny".
  "Jone pokud je v tobě i Unovi stejná síla,musíš přece cítit skrz všechen život na zemi,musíš" ...
"To nedokáže !",přerušila jej Gabriela,"ani Unus sám se v životu celé planety nevyzná".
Všem se opět odplavila naděje,ale Jon to nevzdával.
  Pohlédl na stěny,pableskující fialovou září,nitky protkané zemí vedoucí ven z muzea.
Zkoušel se soustředit,cítit skrze ně.
Nic ale necítil.
"No tak Jone,dokážeš to",povzbuzoval ho Andy ale Gabriela po něm hodila zlostný pohled.
Konečně se po chvilce sžil se,vzduchem nasáklým,všudypřítomným sensem.
Ucítil své okolí,bušení srdce Andyho i Gabriely,kmitání rozpáleného vzduchu,dokonce i cítil hnilobný mrtvolný pach,rozléhající se ulicemi Calce city.
A pak konečně prozřel.
  "Je tak silný a energický",pomyslela si ohromená Gabriela,"možná,že je dost silný aby nápor vší té síly ustál - první ze sapienských potomků ponese Luxunionský odkaz a rasa bude nesmrtelná".

  ...

"Jak ti může záležet jenom na sobě ?",pokoušela se Matthewovi proniknout do hlavy Hannah,"jak si myslíš,že tě po tom všem Jon odmění".
Matthew se snažil její slova ignorovat,avšak plameny obklopující jeho dlaně nebyly tak silné,jeho vůle byla nalomená.
"Pořád ještě pro ni něco můžeš udělat a odpustí ti".
Sawmillovy rty se roztřepaly,neměl však na vybranou,nebo si to spíše jen snažil namluvit.
"Nenech ji padnout do Unových rukou,víš že se o ni Jon dokáže postarat a o tebe také,pokud dokážeš,že jsi hoden",postavila se a pozvedla ruku jeho směrem.
  A Matt uzřel strašlivou vizi.
Marta trpěla,její duše byla uvězněná na dně nekonečné propasti a všudypřítomný oheň ji pálil zaživa.
"NE !",vykřikl,zhasl plameny a popadl se za hlavu.

  ...

"NE !",vykřikl Matthew Sawmill,"já ji zabil a on mi ji nevrátí".
"Co mám dělat - co mám dělat",zněla Sawmillova slova s několika ozvěnami v Jonových uších.
Jeho vědomí proputovalo až k nemocnici Saint Marc,jeho oči se propojili s očima Hannah,všechno viděl,vše slyšel.
  Andy napjatě pozoroval Jona a nebyl jediný koho počínající otřásání země děsilo.
Gabriela jej pozorovala stejně vyděšeně.
"Je mrtvá",pronesl Jon nevěřícně,nechtěl tomu uvěřit.

  ...

Matthew spustil dlaně z obličeje a stále upřeně zahleděný do země,sevřel je v pěsti.
  "Máš pravdu",pronesl hned na to,"dlužím jim to - už nebudu Unovi dál dělat otroka",zařval.
"Přesně tak - jsi k ničemu Odio",ozvalo se za jeho zády skřípavým smíchem a než se Sawmill stačil ohlédnout,palčivá bolest v srdci jej srazila k zemi.
Svíjel se v bolestech jakoby zasažený obrovským proudem,jeho kosti praskaly až to dunělo - a ten křik.

  ...

"Mrtvá",pořád opakoval a praskliny ve zdech se daly znovu do pohybu.
"To ne",zašeptala slábnoucí Gabriela," - to ne !".
Andy jen stál,strnutý a těkal očima z Gabriely na něj.
Hannah byla pravděpodobně také mrtvá,Calce city a celé jeho okolí se topilo ve směsi spáleného života,celé město se hemžilo nemrtvými loutkami ohně a Marta,jediná naděje jak Jonův sensus nastavit do stabilních hodnot,byla pryč.

  ...

Vyděšená Hannah pomalinku ustupovala,když spatřila Dilecta,přeměňujíc Matthewa na jednu z loutek ohně.
"O Unově armádě věděla,ale nikdy si nedokázala představit jak nelidsky proměna probíhá.
V černém kabátu až po Kanadské boty,s obličejem zahaleným pod kápí natáhl ruku k Odiovi.
  Jeho tělo se vzneslo do vzduchu a čím více se prohýbal v zádech tím byl jeho křik přiškrcenější a nechutnější.
Z dilectovy dlaně vytryskl proud ohně přímo k Mattovým ústům.
Hltal je jako topící se člověk vodu.
Orgány s nervy v jeho těle se pod vlivem žáru elementu ohně rozpustily,žíly pod kůží mu popraskaly a prázdné vypálené tělo vyplnily ony Dilectovy plameny.
Poslední co Odio zažil před smrtí,bylo jak jeho,v ohni zmítající se oči,stekly po tvářích na podlahu a z očních důlků vyšlehly nenávistné plamínky.
A jak jeho mrtvola dopadla na zem taktéž začal přeměňovat Dilectus zbytek mrtvol po celé nemocnici.

  ...

Jovův zrak se zastřel fialovou září,byl propojený s bytostmi v celém Calce City.
Nebyli to však lidé,schovaní v před ohnivým horkem ve stínech,všechno to byly přeměněné loutky ohně.
Dilectův ohromný sensus však proputoval do útrob každého těla,které se v dosahu jen tak povalovalo.
  Cítil ten oheň jako by prostupoval jím samotným.
Cítil Hannin strach a Mattovo zoufalství.
Avšak co jej nejvíce zdrcovalo byly vzpomínky na Martu,nezastavitelně pableskující v jeho mysli.
Dopadl na záda a vyrazil si dech,to už jej ale netrápilo,upadl do bezvědomí dřív než se dotkl země.
Jeho vědomí se uzavřelo uvnitř paměťového centra mozku a kompletně ztratil kontrolu nad koncentrovaným sensem,jež se započal nezastavitelně rozpínat.
  Cítil konečky jejích vlasů svědících ho po tvářích,snil o ní když spolu dva týdny zpět strávil celou noc vzhůru beze spánku.
Ona láska z jejich útrob prýštila jako nejmocnější z gejzírů.
To co teď z Jona však prýštilo byly nekontrolovatelná kvanta sensu.
Strop muzea popraskal a začal se propadat.
  Usmívala se nad ním a přejížděla mu špičkou úzkého ukazováčku po vousaté bradě přes kotlety až ke kořínkům vlasů.

  ...

Hannah se chvíli bezmocně otáčela a kmitala očima z jedné povstávající hořící mrtvoly na druhou a když konečně všichni stanuli,obklíčujíc ji uprostřed rozcestí chodeb,rozběhli se k ní.
  Neváhala ani vteřinu a vyběhla jim vstříc.
Odrazila se od převráceného lůžka a masu těl přeskočila.
Asi dvě vteřiny se snášela ve vzduchu a dav nenávistně hořících loutek ohně ji pozorval.
Všechny se seběhly a z rozcestí k ní znovu vyrazily tím kulhavým během.
  Hannah křečovitě pozvedla ruku a náhle z obličeje,jedné z loutek vepředu,vytryskl nafialovělý paprsek směřující k její dlani.
Hlavou jí přitom prošly vzpomínky,pocity a všechny příběhy bývalého majitele toho těla z dětství,a jak z ní vysála poslední kapku sensu,plameny uvnitř lebky kulhající loutky zhasnuly,kůže nápor ohně nevydržela a ve mžiku se ztratila v krůpěji ohně.

  ...

Strop se zřítil zrovna když Andy Dreadone přibíhal k tělu Jona,ale nestihl se ani skrčit.
Nárazová vlna se z něj vyřítila rychle jako úder blesku a vymrštila jej i s Gabrielou skrz rozevřené vstupní dveře ven do bahna rozpáleného asfaltu.
  "NE !"vykřikli Andy s Gabrielou současně když se celá struktura muzea zřítila a Jon se ztratil v oblaku zřícené budovy.
Za pár vteřin,strávených na kremujícím slunci však spatřili masu sutin,pomalu se zvednout a rozvířit s druhou nárazovou vlnou.
Gabriela jen tak tak,z posledních sil a poslední špetky sensu vytvořila prostorovou bariéru kolem nich a skrz modravou bublinu pozorovali Jonovo bezvládné tělo zářit jako baterku ve tmě,ve všudypřítomném oblaku prachu.
Zvedalo se do výše a fialová záře kolem něj se stupňovala a ozařovala vzdálenou dálnici,odrážela se v oknech mnoha mrakodrapů.
 
  ...

Hannah,konečně naplněná sensem,stále ustupovala a vysávala jednu loutku za druhou,ale vzdálenost k oknu na konci,krví postříkané,chodby se jí nekompromisně zkracovala.
Až pak když byla konečně dost silná rozpřáhla paže a s hlubokým nádechem praskla všechna okna,všechna skla,dveře a stěny v chodbě.
Střepy prosvištěly do masy živých mrtvol když ruce zase sepnula s hlasitým tlesknutím a následným tažením imaginárního lana ostré úštěpky procestovaly skrze přibližující se masu smrti k ní.
  Několik těl padlo k zemi a oheň tryskající prořezanými otvory je roztrhal,nezastavovali se však.
Křečovitě zatnula všechny svaly v těle a vyslala sklo,zlehka levitující pár centimetrů od ní,zpět do davu co nejsilněji dokázala.
Odpadlo jich znovu však jen pár.
Blížili se a blížili a ona cítila zraky jejich zarudlých spálených obličejů až pod kůží.
Už byli jen pár metrů od ní,když se otočila a pokusila rozběhnout k oknu,v cestě jí však náhle stál Sawmill a pozoroval ji těmi oranžovými nenávistnými plamínky v důlcích.
V pokusu o zákeřný úsměv spustil,ohněm rozzářenou,poloroztavenou,čelist a rozmáchl se.
Než stačila Hannah uhnout,rána ji odhodila přímo k nohám loutek ohně.

  ...

  Vítr začal svištět z malinkého větříku ve strašlivou bouři.
Slunce zmizelo za závojem obrovské kupy mraků a teplota sklouzla z téměř 100 stupňů hluboko pod bod mrazu.
  Marta v jeho vizi zavřela oči a znovu je otevřela,připadalo mu to tak zpomalené a detailní,vnímal vůni celého jejího těla a měl pocit jakoby mu pod kůži procházely miliardy ampérů pulsující elektřiny.
  Zírali si do očí snad jen pár vteřin mezi dalším mrknutím,ale Jon si všiml každého detailu a každého barevného odstínu těch překrásných kukadel,nikdy nepotkal dívku s očima tolik zmrazujícíma pouhým pohledem.
A Gabriela,udržující bariéru na úkor posledních zásob své životní energie,slábla a slábla.

  ...

Tmavovláska v černých šatech projela po zemi a když se zastavila,spatřila rozpálenou tvář jednoho z doktorů.
Malátným pohybem se sehnul a napřáhl se k úderu,ale Hannah byla rychlejší.
Chytila jej za zápěstí,přitáhla se a vzhůru nohama sevřela jeho hlavu kotníky po obou stranách.
Než stačil zareagovat,protočila se a se škubnutím odskočila k Sawmillovi,ale už tam nebyl.
Rozběhla se ke schodištím a v tom se opět ozval ten hlasitý svištivý zvuk a Mattowo zářící tělo se zničehonic objevilo po jejím boku.
Tentokrát už byla ale připravená a třista šedesáti stupňovým rozmáchnutím paže jeho ruku zablokovala.
Pokusila se využít situace a druhou rukou mu zasadit ránu do obličeje,pěst jí však jen prolétla závanem ohně a Matt zmizel.

  ...

Jonovo tělo se pomalinku vznášelo a tornádo,rotující kolem něj začalo vyrvávat semafory a opuštěné stánky s rychlým občerstvením ze země.
V samotném vrcholu rozšiřujícího se víru počala emitovat elektrická energie a fialová skvrna,vyšlehávajíc enormní blesky po městě,zastínila celé nebe.
  "Miluju tě",vyřkla když pootevřela ta narůžovělá ústa.
Bylo mu jako nikdy v životě,dokonce se cítil silnější než té noci,její slova se mu chvíly rozléhala v uších až se postupně smísila s tím nepříjemným svištivým zvukem.
Pozadí jejích vlasů se rozzářilo a oslepující paprsky světla jí začaly prostupovat skrz jednotlivé vlásky a pokrývat obličej,až se jí v té směti stříbrného světla leskla jen ta dvě modrá očka.
  Hvizdot přešel v intenzivní řev a zvuk jednoho úderu blesku za druhým jej probudil.
Jeho srdce bušilo jako zblázněný kulomet a ten pocit - jakoby zvracel.
  Pomaličku rotoval ve vzduchu,připomínaje za krk visícího oběšence uprostřed ona běsnícího tornáda.
Míjela ho,spolu se srážející auta,oblaka čerstvě vydrané hlíny,keřů a rozbahněného asfaltu.
A najednou hluk ustal,jako stupňující se zvuk vody vtékající do pet láhve.

  ...

Hannah,vyčerpaná z neustálého máchání vzduchem bez šance zaměřit,neustále se přemisťujícího Matthewa,rozběhla se ze všech posledních sil k oknu na konci chodby.
Náhle se invalidní vozík po jejím boku rozjel přímo proti jejím nohám a než si jej stačila všimnout podrazil jí nohy a ocitla se na kolenou.
  Přímo za jejími zády se konečně zjevil Matthew Sawmill,vyčkávajíc na vhodnou situaci,chytil ji oběma rukama kolem krku a škrtil co nejvíc mohl.
Nemohla nic dělat,měl takovou sílu - jen kdyby se dokázala natáhnout pro skalpel ležící kousek od jejích kolenou.

  ...

  Stejně jako vize zmizela,tak se rychle vrátila a tentokrát ještě katastrofálněji než předtím.
Její hlas mu uvízl v uších,ty oči viděl všude kam se podíval a s dalším úderem blesku se všechna ta nahromaděná síla v jeho těle vzedmula a vystřelila z něj jako při atomovém výbuchu.
  Tlaková vlna rozprášila každý dům,panelák i mrakodrap,ozářený tou fialovou září,z dětských hřišť nadělala písečnou spoušť a dál zemí protlačovala propadající se kaňon.
Šířila se s odporným řevem nespočetně dlouho,avšak Gabriela vytrvala a Andyho Dreadona ochránila.
S posledním výdechem padla k zemi a s ní zmizela i bariéra.

  ...

Bránila se Mattovu rozpálenému sevření a pokoušela se pochytit dech,avšak stejně pomalinku jako ztrácela vědomí,se v jejích útrobách zažehla jiskra naděje.
  Spustila sevření a pohlédla z okna naproti na přibližující se fialovou vlnu městem,přeměňujícím se na prach.
I Sawmill ten pohled uzřel a v šoku znatelně povolil sevření.
Na to Hannah čekala.
Vytrhla se mu ze sevření a chňapla po skalpelu.
Pokusil se ji znovu chytit,Hannah se ale stihla sehnout a jeho ruka prolétla vzduchem.
Hbitě se zdvihla a se švihnutím mu čepel skalpelu proklouzla hrdlem,div mu neuřízla hlavu.
  Chytil se za ránu,ze které prýštil oheň jako voda z požární hadice a zapotácel se pochodem zpět.
Ztratil se v davu přibelhávajících se loutek ohně,Hannah už ale na nic nečekala naposledy se otočila k oknu a pohlédla na tříštící se sklo jen pár metrů od ní.
Z pod kůže dlaní,jejích lehce rozpřažených paží,se vydrala ta samá modravá záře,jež chránila Gabrielu s Andym a jak se smrtonosná vlna prořezávala infrastrukturou nemocnice a zdi kolem ní popraskaly,bariéra se konečně rozzářila do plné funkčnosti a okolí té modré zídky zmizelo v oblaku prachu.

  ...

A společně s Unem i Jonem upadl každičký člověk na Zemi do bezvědomí.

  - Země padla do kómatu -

  ... Konec druhé Epizody ...
_________________________________________________________________________________

Kritiku a připomínky vítám,neváhejte,komentujte :D a kdyby měl někdo zájem o víc produktů od mojí imaginární firmičky BTB Studios tady je ochutnávka z filmové rubriky,kterou si taky vedu :)

                                     Zmasakrovaná prodavačka

                                     Papa Roach - Retext pro Martu

                                     Stranger will die

                                     Sarethův volný čas

Zároveň taky hodlám zakládat stránku pro publikaci literární tvorby,nebo nějaké další kreativní činnosti,takže kdybyste se chtěli něčím pochlubit co jste sami napsali,nafilmovali nebo cokoli jiného a nemůžete najít lepší stránku než weblog.líbímseti.cz,jehož první místa věčně zaujímájí "klišé citáty" skočte na facebook a přidejte se do skupiny.

Najdete tu kompletní seznam všech,zatím zpracovaných kapitol Za Hranicí,ale taky knihu od kamaráda Majkeeho Josífka s celkem slušnou odezvou "Ignem Aeternum".
Budu rád když pracovní místa v BTB Studios zaplní další lidé ;)

- Frontline Ent. BTB Studios ... Za Hranicí ...

Jan Kmoníček (Za Hranicí,Město v Karanténě 2 a 2,Krvavé vzpomínky,Reborn,Endless Circle ...)


Poznámka : Frontline Entertainment BTB Studios uvádí zrekonstruovanou verzi 1.01 knihy Za Hranicí.
Příběh byl upraven do lepší stravitelnosti a délky,text obohacen o přehlednější písmo.
V zásadě je v 1.01 kompletně předělaná,postavy ovšem
zůstávají :)

Autor : Po 7 měsících práce na bullshitové verzi 1.00 ZH přináším novou 1.01 a doufám,že snad někdo z podobně rozpolcenou osobností,nalezne v mých řádcích podobnost vlasních představ,jimiž stíňuje prázdnotu v srdci :) .
Hrají : Jon Daniels (Jan Kmoníček{18} [student střední školy IT,občasný spisovatel a básník] )
- Andy Dreadone (Libor Ďásek [nejlepší kámoš,student střední školy IT,technický poradce EA Games] )
- Marta Zany (Marta Gašparová [bývalá přítelkyně,studentka GML] )
- Hannah Booner (Hana Vaněrková [Andyho současná přítelkyně,studentka CHrb] )
- Matthew Sawmill (Smyšlená postava)
- Dilectus (Smyšlená postava)
- Humidie (Smyšlená postava)
- Tertius (Smyšlená postava)
- Gabriela Wise (Gabriela Bádrová [skvělá kamarádka,studentka CHrb] )
- Somnie (Smyšlená postava)
- Paul Downing (Jan Kmoníček{14} [-//-] )
- Shawn Downing (Smyšlená postava)
- Zachari Andersson (Libor Ďásek [-//-] )
- Damian Pathway (Všichni,který jsem kdy nasral a kterým jsem ublížil)
- Isabela Clarkson/Andersson (Smyšlená postava)

A další
_________________________________________________________________________________
Za Hranicí (Jon Daniels;Andy Dreadone;Hannah Booner;Marta Zany;Gabriela Wise)

2. Epizoda (Déšť Krve)

6. Kapitola - Cyklus Smrti - 2. část



Martina azurově modrá očka mrkala o život,jednou rukou se plácala do hrudi a pokoušela se chytit dech.
Místnost byla však zamořená prachem a její plíce jej odmítaly vpustit do těla.
  Hlavou jí v rytmu pulsujícího srdce projížděla drtivá bolest a chlad,cestující od konečků jejích prstů se začal šířit.
Vyčerpaná utíkala podél stěny a snažila se najít východ,jenže žádný tam nebyl.
Nemohla křičet ani plakat,s pomyslnou smyčkou kolem krku padla na kolena.
Šedou mlhu ve mžiku pohltila tma a ona tvrdě padla obličejem,se stále otevřenýma očima k zemi.
  "Marto",pokusila se vykřiknout Hannah když uslyšela ránu,ale štiplavý prach v hrdle její výkřik změnil jen v další záchvat kašle.
S každým zakašláním ztrácela dech a nadechnout se znovu nedokázala,zoufalství a strach ji obklopovalo jako ledový zábal a blížící se smrt ji stahovala k zemi.
Nechtěla se vzdát - tohle nechtěla.
Víčka jí ztěžkla a stejně tak ruce i světlé chloupky na rukou.
Pomalým zaklimbáním ztratila rovnováhu a i přes veškerou snahu ji chladná linoleová podlaha stáhla k sobě.
  Bolest zmizela,cit v rukou také.
"Tak takhle to končí",pomyslela si.
Jen tak ležela s vlasy různoběžně rohozenými a hleděla nad sebe.
"Promiň Marto - doufala jsem ..."
Řasy se jí lehce třepaly,netrvalo to však dlouho a třas ustal - zavřela oči.

  ...

"Co jsi viděl",vyptávala se Gabriela když Jon,uprostřed tmou zahalené kruhové místnosti konečně popadl dech.
Nepodíval se na ni a ani si nevšímal všudypřítomné tmy.
Cítil ji,věděl že tam je,nevěděl odkud ale znal ji,stejně jako každičký kout muzea v němž nikdy nebyl.
"Já - já si nejsem jistej",vykoktal ze sebe a mnul si obličej,"byl jsem na nějaké jiné planetě,všude kolem byla tak zvláštní stvoření,mluvila cizým jazykem ...".
"... Nevím jakto,ale rozumněl jsem jim a pak celá ta - obří planeta - explodovala a ...".
"Uklidni se Jone,jen klid",zastavila jej Gabriela když se začal třást a mezi slovy ztrácet vědomí.
"Rozeletěla se na několik kousků,vypadala jakoby krvácela,cítil jsem tu tekutinu,nebo co to bylo - cítil jsem ji jakobych ji měl ve svých žilách",pokračoval poněkud klidnějším tónem.
"Všechno si to pamatuju ve střípcích,nejsem si jistej,skoro si nic z toho nevybavuju",kroutil hlavou,"co to znamená",zeptal se po chvíli.
  "To se včas dozvíš,vlastně už všechno víš,znáš každé vstřebané tajemství z atrehitového meče,čeká tě ještě tvrdá cesta a konečně jsi připraven",usmála se na něj,Gabriela - věděla,že ji vidí.
Jon Daneils už nebyl tím samým Jonem Danielsem,jakým byl po celý svůj život do této chvíle.
Jeho žilami nyní koloval senus,krev jádra planety,krev Unova,všechna jeho síla,jen ji bylo třeba probudit.
Všechno kolem něj zářilo fialovou aurou,cítil to spojení.
Celý svět byl protkaný toutéž silou jaká vyplňovala jeho tělo.
Zdi kolem něj,poseté fialovými nitkami,pulsující v nesystematickém rytmu,mramor zářil jako měsíc na noční obloze,kam se podíval viděl - slyšel - cítil tu sílu.
  Pohlédl na Andyho s ústy dokořán,viděl něco co Jon ne.
Nafialovělá síla zlehýnka prozařovala Jonovými žilami skrz kůži ven,i jeho oči zářily žhnoucí hnědí.
Pohlédl od něj na Gabrielu a i ona jej pozorovala s otevřenými ústy a pomalu se zvedala.
"Ty to cítíš",vydechla s očima upřenýma do těch jeho.
A Jon pohlédl na své ruce.
Vzplanuly stejně jako v tom snu,který se mu zdál po boji s Matthewem Sawmillem.
"Už začínáš chápat - odkud lidstvo pochází".
Jon se jí zrovna chystal zeptat,ale odpověď mu náhle naskočila sama.
  "Jedna za druhou z dominantních generací,vládnoucích luxunionu nacházela záhadný atrehitový prvek v jádru planety",počal přednášet Jon a zhasnul oheň tekoucí po jeho pažích.
Plamenem ozářené tváře Gabriely a Andyho opět pohltila tma.
"energie v tekutém stavu,která v malém množství dokázala pohltit veškerou negativitu z duší jejích majitelů".
"Atrehit",vyslovili s Gabrielou společně.

  ...

Matthew Sawmill stál jako přibitý a zamračeně sledoval své dílo.
Výborně Matthew,ozývalo se v jeho hlavě tak zvláštním řinčivým tónem,znělo to trošku jako spojení zuřivého motoru a tlumeného řvu transformátorů,ale on se ani trochu necítil vítězně.
... Teď už zbývá poslední věc ...
Matthew se lehce klimbal ze strany na stranu a poslouchal rozkazy,necítil žádný cit v těle,jediné co vnímal byl zřícený dům před sebou a ten chraptivý hlas v jeho hlavě.
Dokonce ani nevnímal zvědavé lidi vybíhající ze svých aut,zkoumající nastálou katastrofu,hlasitě brzdící sanitky - nikoho.
... Zbav se svědků a těl ...
A Matthew vyrazil kupředu.
Musel splnit Unovy rozkazy,pohled ale na zmrzačené cestující autobusu,který svou silou navedl do oné zdi,jej mrazil až v kostech.
Přesto však kráčel dál.
  A náhle uslyšel i nářek a pláč.
Zranění nechtěli opustit své mrtvé přátele - všichni zemřeli jeho rukou.
V šíleně horkém vzduchu byla cítit krev.
Všichni zemřeli tak - zbytečně.
Matthew zaváhal.
  "Ustupte",řval tým záchranářů,zrovna vybíhající z oblaku prachu,zahalujícího sutiny a trosky.
Na nosítkách vyběhli se spoustou těl a konečně - zahlédl Martu s Hannah.
Chtěl se ihned rozběhnout,něco mu ale bránilo.
Bylo to snad svědomí nebo jen dočasná nevolnost z pohledu na tu spoušť.
Každopádně skleslým obličejem pozorval tým mediků naložit Martu s Hannah do jedné z ambulancí,ale neudělal nic - ani se nepohnul,jen provinile pozoroval zdravotnické logo,vzdalovat se v horkem kmitajícím vzduchu s oběma dívkami uvnitř.

  ...

"A jak stavěly vyspělé generace atrehitové stavby k ulehčení od svých duševních strastí a trápení,atrehit pomalu ale jistě pohltil duši všech jedinců každé civilizace jednu po druhé".
"Cyklus smrti",pronesl Jon společně s Gabrielou.
"Po dávných civilizacích jen zbývaly atrehitové stavby a bezduchá těla,napůlžijících bytostí,se pomalu rozkládala dřív než z pouhých buněk vznikl život další - se stejným osudem".
"Dlouhá milénia se tyto cykly opakovaly až do dne kdy nová generace "Společenství Spectral Union" odsouhlasila globální zákaz experimentování s atrehitem".
"Sapienové,genetičtí předchůdci lidské rasy však nesouhlasili,tajně unášeli Reptilská mláďata a odhodlaní dokončit projekt "Miscere",neboli unikátní sjednocení,v experimentech pokračovali.
  A společně s Jonovými slovy,jeho mysl provázela vize z atrehitového meče.
Octnul se znovu uprostřed kruhové lavice za níž zasedalo jedenadvacet zastupitelů ras "Společenství Spectral Union".
"Ti sapienští parchanti si ani nezaslouží místo v radě,nedivil bych se kdyby za mizením malejch Reptilů byli oni",vzrušoval se vyslanec po Jonově pravici.
"Ano je to pravda",promluvil lidštěji znějící hlas,"přiznávám se za celou Sapienskou populaci - zde je Sapienský muž,nositel atrehitového meče v němž je uložena moudrost celé naší rasy",prohlásil hrdě člověk zpoza lavice a prstem ukázal na Jona,jehož tělo patřilo sapienovi,chycenému a předhozenému jako důkazní materiál,usvědčující je z porušení zákona.
  "A Sapienská past sklapla",pokračoval opět duchempřítomný Jon,"agent byl popraven a Sapienové odsouzeni k trestu genocidní smrti".
"Jejich poslední přání bylo zalít meč do kamene tvaru záře v sevření sapienské pěsti a umístění na odlehlé místo s dalšími miliony atrehitových památek".
"Jakmile sapienská zásilka dorazila,meč zkonstruovaný k nekonečné energetické implozi počal vysávat veškerou uloženou sílu ve všech atrehitových stavbách v okolí.
  Jonova mysl se opět přehltila a jeho zrak zastřel pohled na ostatní Sapieny,Reptily,Avie a ostatní ztrácet se ve fialové záři.
"Obrovská nestabilní energie nasála duši veškerého života na planetě,avšak meč jí tolik obsáhnout nedokázal a následná energetická exploze Luxunion zničila".
Přímo před jeho očima se planeta roztrhla na tisíce kousků v doprovodu s tekutinu připomínající rozšiřující se skvrnou.
  "Déšť krve",vyřkli s Gabrielou ve stejný čas.

  ...

Matthew proklínal sám sebe za svou neschopnost,nikdy nezaváhal,nikdy nedělal chyby.
Musel alespoň dokončit druhou fázi Unových rozkazů.
Přes žár a tíhu zesilujícího se svědomí rozpřáhnul ruce a z jeho těla do okolí vytryskla vlna ohně.
Bez milosti pokryla a spálila každého,kdo s ní přišel do styku.
  Dech popadající zranění,truchlící pozůstalé,hrdinné záchranáře i zvědavé řidiče.
Po chvilce bolestného řevu nastalo ticho a horký vzduch nasátý krví se smíchal s pachem spáleného lidského masa.

  ... konec druhé části ...
_________________________________________________________________________________

Kritiku a připomínky vítám,neváhejte,komentujte :D a kdyby měl někdo zájem o víc produktů od mojí imaginární firmičky BTB Studios tady je ochutnávka z filmové rubriky,kterou si taky vedu :)

                                     Zmasakrovaná prodavačka

                                     Papa Roach - Retext pro Martu

                                     Stranger will die

                                     Sarethův volný čas

Zároveň taky hodlám zakládat stránku pro publikaci literární tvorby,nebo nějaké další kreativní činnosti,takže kdybyste se chtěli něčím pochlubit co jste sami napsali,nafilmovali nebo cokoli jiného a nemůžete najít lepší stránku než weblog.líbímseti.cz,jehož první místa věčně zaujímájí "klišé citáty" skočte na facebook a přidejte se do skupiny.

Najdete tu kompletní seznam všech,zatím zpracovaných kapitol Za Hranicí,ale taky knihu od kamaráda Majkeeho Josífka s celkem slušnou odezvou "Ignem Aeternum".
Budu rád když pracovní místa v BTB Studios zaplní další lidé ;)

- Frontline Ent. BTB Studios ... Za Hranicí ...

Jan Kmoníček (Za Hranicí,Město v Karanténě 2 a 2,Krvavé vzpomínky,Reborn,Endless Circle ...)


Poznámka : Frontline Entertainment BTB Studios uvádí zrekonstruovanou verzi 1.01 knihy Za Hranicí.
Příběh byl upraven do lepší stravitelnosti a délky,text obohacen o přehlednější písmo.
V zásadě je v 1.01 kompletně předělaná,postavy ovšem
zůstávají :)

Autor : Po 7 měsících práce na bullshitové verzi 1.00 ZH přináším novou 1.01 a doufám,že snad někdo z podobně rozpolcenou osobností,nalezne v mých řádcích podobnost vlasních představ,jimiž stíňuje prázdnotu v srdci :) .
Hrají : Jon Daniels (Jan Kmoníček{18} [student střední školy IT,občasný spisovatel a básník] )
- Andy Dreadone (Libor Ďásek [nejlepší kámoš,student střední školy IT,technický poradce EA Games] )
- Marta Zany (Marta Gašparová [bývalá přítelkyně,studentka GML] )
- Hannah Booner (Hana Vaněrková [Andyho současná přítelkyně,studentka CHrb] )
- Matthew Sawmill (Smyšlená postava)
- Dilectus (Smyšlená postava)
- Humidie (Smyšlená postava)
- Tertius (Smyšlená postava)
- Gabriela Wise (Gabriela Bádrová [skvělá kamarádka,studentka CHrb] )
- Somnie (Smyšlená postava)
- Paul Downing (Jan Kmoníček{14} [-//-] )
- Shawn Downing (Smyšlená postava)
- Zachari Andersson (Libor Ďásek [-//-] )
- Damian Pathway (Všichni,který jsem kdy nasral a kterým jsem ublížil)
- Isabela Clarkson/Andersson (Smyšlená postava)

A další
_________________________________________________________________________________
Za Hranicí (Jon Daniels;Andy Dreadone;Marta Zany;Hannah Booner;Gabriela Wise)

2. Epizoda (Déšť Krve)

6. Kapitola - Cyklus Smrti - 1. část



Ucítil náhlý náraz chladu v obličeji.
Celé jej to prostoupilo během vteřiny.
Nejdřív pocítil řezavě ledový pocit stístěnosti,šířící se skrze nervy v očích až do krku.
Pak jím zima proplula až ke kotníkům,načež se jeho kolena podlomila.
Oči měl stále otevřené,však neviděl více než prázdnou tmu,neslyšel méně než kvílení běsnícího větru.
Jeho vnitřnosti - cítil každičký nerv v těle a měl pocit jakoby zevnitř implodoval do mrňavé černé díry v podbřišku.
A pak najednou se bolest,paralyzující nejposlednější z jeho posledních buněk,změnila na elekrizující výboj.
Pohltil jej celého a Jon vykřikl.
S otevřenou pusou a vytřeštěnýma ohnivě hnědýma očima,hleděl do tmy před sebou a polykal ledový vzduch,řinoucí se odněkud z dálky.
  "Uklidni se Jone sakra,klid",řval Andy na Jona,zmítajícího se v bezvědomí na podlaze.
Párkrát ještě zatřepal hlavou a s očima obrácenýma v sloup se přestal hýbat.
"Být tebou držela bych se od něj chvíli dál",ozval se hlas za Andyho zády.
Rychle se otočil a pohodil středně střižené vlasy stranou.
"Gabriela ?",zachraptěl Andy ohromený přítomností nejvyššího aspektu moudrosti.
"Ano",přikývla tmavá silueta,kráčejíc po rudém koberci od turniketu do kruhové místnosti.
"Co je s ním ?",vyštěkl po ní.
S odpovědí si dala na čas.
"Vstřebává Atrehitovou náplň z meče nositele Sapienského osudu",odvětila klidným dospělým hlasem.
"Cože",svraštil obočí," - Jakou náplň ?".
S rukama,lenivě svěšenýma dokráčela k nim a skrčila se do Andyho výše.
  V celém muzeu byla příšerná tma,elektřina vypadla když Atrehitová záře,zasazená do kamenné ruky explodovala a jediné světlo,které s pohasutím ještě bojovalo byla lampička v prosklené vstupní kase.
Světlo neustále pableskovalo a vrhalo na chodbu s exponáty,vedoucí do kruhové místnosti,stín monitoru a květin kolem něj.
  "Má v sobě obrovský potenciál",zašeptala a zalapala po dechu smutně unaveným hlasem,"možná proto si jej Unus vybral".
"Už když se Jon narodil,bylo každému jasné,že jeho emocionalita bude klíčem a největším vodítkem k veškeré Unově síle",pousmála se Gabriela roztřepanými ústy a pohladila jej po třesoucích se tvářích.
"Nemusíš se bát Andy Dreadone,Jon je v pořádku a bezpečí,jen jej nech o samotě",vyzvala jej a vzhlédla k němu.
Andy jí do tváře neviděl,však ta záře,vstupující hlavním vchodem zvenku,odrážející se v mramorem zdobené zdi a jejích očích,zjevná byla.

  ...

Řidič autobusu zavřel dveře a šlápl na plyn až to cuklo všemi cetsujícími.
Nervózní z čekání na dobíhající Martu Zany vyrazil hbitě kupředu,aby si získal zpět pocit nezávislosti.
  Měla na sobě uplé fialové tričko s širokým,pevným výstřihem a uplé modré legíny,vypadala v nich tak přitažlivě,že to nedalo nikomu se po ní neotočit.
A ona to věděla,nerada si přiznávala jak příjemné pocity to v ní vyvolávalo,ale proč je potlačovat.
S pozvednutým obočím a našpulenými,třypivými rty prošla uličkou nenápadně nakukujících spolucestujících až konečně spatřila na konci Hannah Boonerovou.
  "Ahoj - děje se něco",zdravila Hannah když si všimla jejího nakrknutého výrazu.
"Ty se mě ještě budeš ptát,jo ?",střelila po ní,zatímco si sedala s nadlehčeným tónem.
"Půjčila jsem ti ty šaty už před týdnem a to s tím,že mi je vrátíš do dvou dnů".
"No - já totiž měla - no",snažila se Hannah rychle vymluvit,říct totiž Martě o pěti vraždách,na kterých pracovala pro Una by nejspíš nebyl nejlepší nápad.
"Měla jsem - no - víš co ...".
"No,nevím co",přerušila ji tentokrát tvrdějším tónem Marta,odněkud se jí do mysli dral smutek a agresivita,zatímco si domalovávala řasy tužkou.
"Tak promiň proboha,dneska po škole ti je vrátím".
Marta neodpovídala.
Chvíli držela tužku nehybně zapletenou ve svých řasách a nad něčím přemýšlela.
  "Miluju tě Jone",vyslovila její ústa,když si tak živě vzpomněla na jednu z nocí strávených s Jonem Danielsem.
On na to však nic neřekl,jen se usmál.
  "Marto ?",přerušil ten živý sen Hannin hlas najednou a ten mrazivý pocit v žaludku ji přešel.
Letmo na ni pohlédla a snažila se zamaskovat náhlý přelud,ale Hannah byla velice obezřetná pokud šlo o její nejlepší kamarádku.
"Tak o co jde,o Jona ?",začala s výslechem.
"Ne Hannah,říkala jsem ti to už včera do telefonu,jen ...".
"Jo a zníš stejně nepřesvědčivě jako včera v telefonu",mrkla na ni se zkomírajícím tónem v hlasu.
  Marta na ni krátce koukla provinilým Azurovým očkem v koutku,ale pohled po chvilce uvažování odvrátila a pokračovala v líčení.

  ...

"Kam se sakra poděli všichni ti lidi",mračil se Andy Dreadone,opíraje se o kulatý sloup,před vchodem do muzea a vyfoukl kouř z Jonové cigarety.
"Nechci malovat čerta na zeď,ale mám pocit,že Unus mobilizuje svou armádu".
"A - armádu",zopakoval po Gabriele zaskočený Andy Dreadone,div neupustil cigaretu z ruky.
  "Vždycky má nějakou pojistku,obezřetnej sviňák",zareagovala Gabriela po vteřince,únava z nedostatku životní síly ji však pomalinku rozežírala a její hlas zněl čím dál více vzdychavější.
"Základní pěšáci,loutky ohně - přemění dostatečné množství lidských těl na loutky ohně,spálí jejich orgány a celé tělo vyplní plameny - ",ztěžka se nadechla," - a sensem".
"Počkej - to chceš říct,že se tu někde potulujou stovky hořících mrtvol a hledají nás ?"
  "V zásadě ano",zasmála se,pohlédla na něj skleněnýma očima a se zakloněnou hlavou si také přiložila cigaretu k ústům.
"Co ti na tom kruci přijde vtipný",začal se vztekat zamračený Andy.
Gabriela však nevyřkla žádné slovo,jen se smála a hleděla mu do očí.
  "Umírám Andy Dreadone,spousta věcí mi posledních pár hodin přichází vtipných,omlouvám se",zašeptala slaboučkým hlasem a ztěžka zamrkala.
Andy nevěděl co říct,všechny události k nimž došlo jej rozpolcovaly a pohled do Gabrieliných šednoucích očí,ztrácejících život mu zamačkával hruď hluboko zpět do těla.
"Proč umíráš",zeptal se jí po chvíli a přistoupil blíž.
"My všichni aspekti jsme - ",znovu si odkašlala a polkla," - závislí na sensu uvnitř - ,s přetrhanými pouty k němu - ,naše životní energie vyprchává jako pára vařící se vody"
"Já umírám taky že ?",zeptal se jí,"my všichni,kdo se Unovi postavili".
"Ty ještě ne",uklidnila jej,"jsi ještě plný nasáté bolesti popravených "ztracených",Jon také ne ani Hannah,já ...",náhle se ale zarazila.
  "Hannah ?",vykřikl Andy zoufale.
"Co s tím má k čertu společného Hannah",vytřeštil na ni nešťastný pohled.
"Gabriela ale neměla tolik sil a jen těžce zavřela víčka a znovu si potáhla z cigarety.

  ...

"Nemůžu už ty jeho řeči vystát,ze všeho si dělá srandu a nic nebere vážně,zrovna včera ráno,se uprostřed hádky začal smát mýmu křečkovi,že nám vyrábí elektřinu běháním v kleci".
"A taky myslí pořád jen na to jedno",pohlédla na Hannah se sevřenými rty,"teda musím uznat,že byl vážně nejlepší v posteli",dodala ještě a marně se snažila potlačit úsměv při vzpomínce na romantickou noc o dva týdny zpátky,"ale na tom se vztah zakládat nedá".
  "Když myslíš",pozvedla obočí Hannah,"my s Andym spolu spíme skoro každej den co jsme spolu a už nám to takhle vydrželo půl roku".
"Jseš si jistá,že to nejsou jen výmluvy,aby sis nemusela přiznat,že jsi udělala chybu,protože se bojíš pravdy",dodala provokativním tónem ještě a než stačila Marta odpovědět projela jí další vize.
Tentokrát však viděla jen Jona hledět svýma ohnivě hnědýma očima do těch jejích,čas byl zastavený.
Ale ten pocit,který to v ní vyvolalo,vydal za několik hodin pohyblivého snímku.
  Hannah se na ní zvídavě podívala,když znovu přestala reagovat a chtěla k ní promluvit,když v tom jí to došlo a musela se pousmát.
Aspekt snů,měl její vědomí ve své moci.
Nehybně zahleděná do opěradla před sebou se Marta Zany usmívala a zároveň jí stékala černá slza,nasycená tužkou na řasy.

  ...

Jonvi problikávaly miliony obrázků po vteřinách jako na hyperrychlém výrobním pásu.
Promítaly se mu na vnitřních očních víčkách.
Rty se mu třásly a hlavou třepal ze strany na stranu.
  Uvědomoval si všechny ty obrázky,pocity - energii proudící z modrého dvoučepelého meče,skrz dlaň jíž jej svíral,do celého jeho těla.
A jak se probleskávající vize zrychlovaly,začal se z jeho hrdla drát pomalu zesilující výkřik.

  ...

"Proč Hannah",řval vzetklý Andy a všechna lítost vůči Gabriele jej přešla.
"Někdo musí zajistit Martino bezpečí než ji dostaneme zpět k Jonovi",vydechla ze sebe.
"Kurva,kurva,takže teď jde Matthew i po ní ?",zoufale vykřikl,padl na kolena a chytil se za hlavu,jeho srdce bušilo stejně divoce jako Jonovo.

  ...

Marta už už otvírala ústa,aby Hannah odpověděla,zda pořád k Jonovi něco cítí,než však stihla vydat jedinou hlásku,dorazila k nim nárazová rána doprovázená šíleným trhnutím autobusu.
Dostředivá síla je obě přirazila k sedadlům a málem omráčila.
Během pár vteřin se autobusem rozezněl pláč a histerie,zraněných cestujících a omámená Hannah s pocitem,tunu vážících ocelových koulích v žaludku,se pokousila vstát.
  Motala se jí hlava jako po dlouhé jízdě na kolotoči,ale vyklonit se do uličky ještě dokázala.
Marta byla také v pořádku,ikdyž lehce otřesená.

  ...

 ..... "Ti sapienští parchanti si ani nezaslouží místo v radě",vztekalo se,člověka připomínající stvoření se zuby,čtyřikrát tak dlouhými jako člověk,pletí úplně bledou a očima protáhlýma do oválného tvaru.
A vedle něj sedělo dalších dvacet těžko identifikovatelných stvoření do kruhu.
Jon stál uprostřed kruhové lavice kaple s proskleným stropem,kterým dovnitř prostupovaly paprsky několika sluncí z nebes a poslouchal jejich řeč,mluvili zvláštním jazykem,ale on jim rozumněl.
  "Pořád jen experimentují a vůbec bych se nedivil,kdyby za mizením našich mladejch reptilů byli voni,kvůli svejm hanebnejm pokusům",když to však bledá,člověka připomínající postava dořekla,jediný lidsky vypadající vyslanec povstal a svým vyjádřením vyvolal vlnu sporů a nešvarů.  .....

  ...

  Řidič ležel mrtvý s rozbitou hlavou na rozmačkané palubní desce autobusu a krev mu od kořínků vlasů stékala po klimatizaci na podlahu.
Někteří byli zranění vážně,jiní jen otřesení s hlavou sklopenou mezi koleny.
  "Panebože",vydechla Hannah při pohledu na rozlehlý obývací pokoj,ve kterém se necházela přední polovina autobusu.
Rychle se zase zaklonila zpět k Martě,aby se ubezpečila,že je v pořádku.
"Marto,dýcháš ?",křičela na ni.
  "Jo jsem - v pořádku",prohlásila pozvolna,ale hlava se jí příšerně motala a bylo jí špatně.
"Není čas na vykecávání"zavolal na Hannah najednou Andy z prostřed uličky a střecha začala hlasitě skřípat a nechutně praskat.
Na nic nečekala,popadla Martu za rameno a vyběhla s ní za aspektem snů s Andyho podobou.
Zrak se jí rozostřoval a musela se snažit udržet rovnováhu,ale Hannah - byla odhodlaná odtamtud vypadnout.

  ...

  ..... Miliardy bytostí křičely strašlivou bolestí.
Země pod Jonovýma nohama se rozzařovala do sytě fialové barvy a i jeho tělo se náhle počalo zmítat v ohni.
Nebylo však jeho,patřilo nějakému jinému člověku žijícímu na oné planetě,skrz nějž viděl.
Nebe oplývající několika slunci a blízkými planetami pohltila ta všudypřítomná ohnivá záře a agonie řvu mu doslova vyrvala vzduch z plic. .....

  ...

"Přísahám ti Matte,jestli se Hannah něco stane,vlastnoručně ti vyrvu všechny vnitřnosti zaživa",klel Andy a rychlochůzí se belhal k Jonovu křičícímu tělu.
"Klid kámo,klid hergot",marně jej zkoušel uklidnit.
  "Luxunion",vyřkla Gabriela když pochopila výskyt Jonových myšlenek ve směti energie z meče a s jeho gradujícím křikem se rozezvučel hluk transformátorů a skleněné osvětlení nakrátko vystřelilo ze země paprsky světla do všech směrů kruhové místnosti.
Náhle však všechny žárovky praskly a s nimi i sklo,do kterého byly zasazené,zdmi se bleskurychle rozšířily ostré praskliny.

  ...

Střecha abutobusu se po centimetrech propadala a tlumeně skřípala.
"Běž !",zněl Anyho hlas v Haniných uších a ona utíkala za všech sil,vláčíc Martu za sebou.
Autobus,při srážce s domem,podrazil nosný sloup ve zdi a zbytek váhy horních pater domu,do kterého zaparkovali přední polovinu,se tak opřel o měkkou střechu.
Prolomila se o celý metr jen kousek od nich a Hannah se jen tak tak stihla hlavou vyhnout výklenku při bezhlavém běhu o život.
I Marta se skrčila ještě víc,ale ztratila rovnováhu a vytrhla se jí ze sevření.

  ...

  ..... Uvězněný v záři fialového světla zmírající planety se po náhlé ráně Jon octnul bezvládně rotujíc v cizím těle vesmírem.
Ještě než osoba v níž se octnul zemřela,spatřil gigantické kusy planety opouštět modré epicentrum připomínající explodující balonek napuštěný vodou.
  "Sensus",vyřkla znovu Gabriela a sama pocítila energii kmitající kolem Jonova těla,dodala jí více síly,ale jen dočasně.
"Probuď se kurva",snažil se přehlušit Jonův křik Andy,ale on jej neslyšel.
Rázem mu hlavou projel další vjem.
Jeden z kusů explodující se planety vletěl do asteroidového pole a začal se s kameny srážet.
Cítil se jakoby uvnitř.
Cítil dopad každého kamene jako úder do svého těla.
Jakoby jeho vědomí žilo uvnitř vznikající planety.
  "Unus",pronesla Gabriela po chvíli znovu.  .....

  ...

Autobusem se rozezvučela další vlna přestřelených emocí a v doprovodu s řevem se střecha začala propadat na dalších dvou místech.
Hannah uběhla jen pár kroků,když ucítila prázdnotu ve svém sevření,rychle se otočila zpět,až se její dlouhé černé vlasy rozevlály jako kruhy ve vodě.
Marta se malátně postavila na nohy a znovu se chytila její ruky.
"... Jste stvořeni jako jeden pro druhého ...",zazněl jí najednou povědomý hlas v hlavě.
Vyděšení lidé pod propadající se střechou křečovitě vstávali a blokovali jim průběh.
Hannah s lítostí zdvihla ruku a všechny postavy v lidské blokádě padly k zemi.
"... Byla jsi vybrána abys milovala a byla milována ...",promluvil k Martě znovu ten hlas.
Proklínala se,že nedokázala přestat myslet na tak irelevantní věci.
Při pohledu na padající těla Hannah zavřela oči,ale nezastavovala se,střecha zaskřípala ještě víc a náhle skřípot přešel z vteřinových skřípnutí v jeden dlouhý,táhlý,odporný tón a vlna suti,drtící prchající cestující,se řítila k nim.
"... Jsi jediná,která kdy dokázala proniknout až do jeho srdce a on do tvého tak intenzivně ...".
Vyběhly po mase mrtvol a Marta,ohlížejíc přes rameno vytřeštěnýma očima sledovala přibližující se vlnu propadající se střechy.
"... Že,ani bůh - ani Unus vaši lásku nedokáže roztrhnout ...",a v tu chvíli měla Marta jasno.
Hannah se v té rychlosti zastavila,skrčila se a trhnutím přehodila Martu z boku přes sebe do místnosti obývacího pokoje.
"... Tak nedávej na pocity nejistoty a neschopnost vidět do budoucna ...".
Marta dopadla na linoleovou podlahu a Hannah úskokem před sesypávající se střechou domu vedle ní.
"... soustřeď se jen na pouhý okamžik přítomnosti a nech jej trvat věčně ...",dořekl Jonův Somnií vypůjčený hlas a poslední masa valícího se stropu zasypala zbytky rozemletého autobusu a místnost se zamořila neprůhledným prachem.

...

Jonovy vize zmizely tak náhle jako záblesk v bouřce a jeho křik ustal.
Poslední co mu zpoloviny zavřená oční víčka promítla byla Marta Zany.
  "A je hezkej ?",vyptávala se nervózně Marta Hannah.
"No - řekla bych že se ti líbit bude",odvětila jí,"něco mi říkalo,že vás musím dát dohromady",smála se.
  "Sametové léto,měsíc klidu",vyřkla Gabriela naposled a Jon procitnul.

  ... konec první části ...
_________________________________________________________________________________

Kritiku a připomínky vítám,neváhejte,komentujte :D a kdyby měl někdo zájem o víc produktů od mojí imaginární firmičky BTB Studios tady je ochutnávka z filmové rubriky,kterou si taky vedu :)

                                     Zmasakrovaná prodavačka

                                     Papa Roach - Retext pro Martu

                                     Stranger will die

                                     Sarethův volný čas

Zároveň taky hodlám zakládat stránku pro publikaci literární tvorby,nebo nějaké další kreativní činnosti,takže kdybyste se chtěli něčím pochlubit co jste sami napsali,nafilmovali nebo cokoli jiného a nemůžete najít lepší stránku než weblog.líbímseti.cz,jehož první místa věčně zaujímájí "klišé citáty" skočte na facebook a přidejte se do skupiny.

Najdete tu kompletní seznam všech,zatím zpracovaných kapitol Za Hranicí,ale taky knihu od kamaráda Majkeeho Josífka s celkem slušnou odezvou "Ignem Aeternum".
Budu rád když pracovní místa v BTB Studios zaplní další lidé ;)

- Frontline Ent. BTB Studios ... Za Hranicí ...

Jan Kmoníček (Za Hranicí,Město v Karanténě 2 a 2,Krvavé vzpomínky,Reborn,Endless Circle ...)


Poznámka : Frontline Entertainment BTB Studios uvádí zrekonstruovanou verzi 1.01 knihy Za Hranicí.
Příběh byl upraven do lepší stravitelnosti a délky,text obohacen o přehlednější písmo.
V zásadě je v 1.01 kompletně předělaná,postavy ovšem
zůstávají :)

Autor : Po 7 měsících práce na bullshitové verzi 1.00 ZH přináším novou 1.01 a doufám,že snad někdo z podobně rozpolcenou osobností,nalezne v mých řádcích podobnost vlasních představ,jimiž stíňuje prázdnotu v srdci :) .
Hrají : Jon Daniels (Jan Kmoníček{18} [student střední školy IT,občasný spisovatel a básník] )
- Andy Dreadone (Libor Ďásek [nejlepší kámoš,student střední školy IT,technický poradce EA Games] )
- Marta Zany (Marta Gašparová [bývalá přítelkyně,studentka GML] )
- Hannah Booner (Hana Vaněrková [Andyho současná přítelkyně,studentka CHrb] )
- Matthew Sawmill (Smyšlená postava)
- Dilectus (Smyšlená postava)
- Humidie (Smyšlená postava)
- Tertius (Smyšlená postava)
- Gabriela Wise (Gabriela Bádrová [skvělá kamarádka,studentka CHrb] )
- Somnie (Smyšlená postava)
- Paul Downing (Jan Kmoníček{14} [-//-] )
- Shawn Downing (Smyšlená postava)
- Zachari Andersson (Libor Ďásek [-//-] )
- Damian Pathway (Všichni,který jsem kdy nasral a kterým jsem ublížil)
- Isabela Clarkson/Andersson (Smyšlená postava)

A další
_________________________________________________________________________________
Za Hranicí (Jon Daniels;Andy Dreadone;Hannah Booner;Marta Zany)

2. Epizoda (Déšť Krve)

5. Kapitola - Dar Moci - 2. část



"A dnes vám bohužel přinášíme další neuspokojivé zprávy,v odlehlé vesničce Hostia se ztratila další policejní vyšetřovací hlídka,tenhle měsíc je to už třetí ovšem ředitel městské policie Calce City popírá jakékoli spojitosti s kultem Dar Vires,který je sice pouhou legendou,avšak reportáž s dřívějším obyvatelem Hostia,Shawnem Downingem,existenci Dar Vires jen může potvrdit",mluvil hlas moderátorky v rádiu žlutého pickupu s Andym Dreadonem za volantem a pochrupujícím Jonem vedle sebe.
  "Pane Downing,můžete se prosím soustředit",vyzvala jej kolegyně moderátorky na místě s pomateným Downingem,když Shawn už na druhé výzvání otupeně zkoumal mikrofon,jemu strčený až pod nos.
"Kdo jsou vaši rodiče,chtěl jste nám něco říct,proto jste sem přišel,přece".
"Jmenuju se Shawn a mí rodiče jsou mrtví",oznámil s ledovým klidem,"nechť Somnia přijme jejich oběť a ochrání tento svět v zájmu Rationes Statem".
  "To je aspoň ranní show na Calce 2"přehlušil moderátorčinu další a tentokrát ráznější výzvu Andyho hlas,natahujíc se po ladění stanic,Jon jej ale zastavil.
"Nech to tam",prohlásil s očima utahanýma a setřel si zaschlý černých prach z čela.
"Dobře,stejně jsme za půl hoďky na místě".
  "Jak to myslíte mrtví - obětovaní",ozval se zděšený hlas z rádia.
"Paul měl být příštím médiem,hned po mě,ale nedokázal přijmout svou roli dárce pro větší dobro",začal se vztekat Shawn agresivním tónem.
"Můj bratr sběhl a já jsem vůbec nepřišel vám něco vysvětlovat",rozčílil se Shawn.
"Počkejte,uklidněte se - váš bratr ... se jmenoval Paul Downing" ?
"Jmenuje",opravil ji Shawn.
"Je mi to moc líto pane Shawne,ale před pár minutami jsme dostali zprávu o atentátu na letišti za záhadných okolností,jeden ze svědků,Zachari Andersson,útočníka identifikoval jako Paula Downinga"
  Z rádia se nevydrala jediná hláska,Jon však pozorně poslouchal,měl pocit jakoby cítil Shawnovo utrpení,dokonce i strach lidí držených na letišti kvůli policejnímu vyšetřování.
"On říkal Rationes Statem že,pamatuju si jak mě takhle nazval Matthew a tebe Rationes Dolor,co to znamená",vyzvídal Jon.
"Rationes Dolor znamená Aspekt Bolesti,Statem je ...",Andy si odkašlal a vykoukl z postranního okénka přes křižovatku na silnici posetou prázdnými automobily.
"... Element života",dořekl po chvilce.
"Ale co to všechno znamená,Matthew po mě nešel jen proto že jsem pálil můry v lampě,ani že přirovnávám psi ke gyrosům,tak o co tu jde",pokračoval Jon a kvůli nepohodlnému horku si stáhl okénko a zapálil si cigaretu.
"V zásadě máš pravdu,ale hlavní důvod proč jsi byl shledanej "Ztraceným" je ten,že jsi prototyp - jsi v zásadě pátý Element,který má nahradit všechny ostatní a to včetně ..."
"... včetně Aspektů".
  "Ale proč,co jsou aspekti a elementi a ..."
"Já nevím Jone,nevím všechno,vím jen že tohle není první lidský svět a stalo se něco kdy ... bože jak to říct normálně - prostě má tahle planeta vědomí"
"Cože",vyhrkl Jon,až mu kouř z cigarety zaskočil a rozkašlal se.
"To je Unus",dodal s krátkou pauzou a otřel si ústa dlaní,"žije uvnitř planety,nevím jak se sem dostal ani co chce,vím jen,že je spojený s každou živou bytostí a síla,která tvoří jeho vědomí,neboli sensus,je síla,kterou vložil do nás Aspektů a Elementů,abychom řídili svět podle jeho pravidel,všechno to ví Somnia,zaráží mě že ti to ještě neřekla".
"A Somnia",vykoktal ze sebe v neuvěření,"Co je ta zač".
To je nejvyšší aspekt snů,je Unovým nástrojem komunikace s aspekty,vlastně díky ní Unus řídí chod všech aspektů a elementů.
"Počkej to nechápu,pokud plní Unovy - rozkazy,tak - proč nám pomáhá",divil se Jon a proprášil si vlasy,zanesené sazemi.
  "Tak to sám přesně nevím,vím že tě Unus stvořil jako odraz sebe samotného ... jako koncentraci veškeré jeho síly a vliv na celý svět,ale proč se rozhodl zbavit se tebe a Marty to nevím.
"počkej přece,říkal jsi předtím,že svět je jedno velký sobectví a pokrytectví" ...,zavzpomínal Jon a pohlédl vpřed na zastavený opuštěný autobus v dáli.
  "Jo,ale takhle mi to řekla Somnia,já takhle řečnit neumím",přitakal Andy.
"No pokud vysvětlovala spojitost mě a všeho ostatního,tím že je svět plný pokrytectví a sobectví a zla,tak tím možná myslela,že právě já vrhám na svět špatný vliv",vychrlil ze sebe a oba se na sebe podívali.
"Dobře to by dávalo smysl,ale proč chce zabít i Martu",zakroutil hlavou Andy a přibrzdil auto před autobusem v cestě.
  Oba zamyšleně vystoupili z auta a vydali se po schodech muzea městečka Castleground,ne tak daleko od Calce city,ať Jon ale přemýšlel sebeusilovněji,spojitost mezi jím a Martou Zany prostě přijít nemohl.
Kdyby ovšem býval věděl,že sny,které jej od onoho rozchodu z minulého dne provázely,byly jen krátkou ukázkou jeho síly,hned by pochopil,že jeho láska je jediná možnost jak proniknout k Unově veškeré síle.

  ...

Na okraji rozlehlého velkoměsta Calce City už nějakou chvíli vycházelo slunce a obloha nabírala krvavě rudou barvu.
Nic zvláštního se zde nedělo kromě horka-nabírajícího slunce,předzvěstujícího tepltoní apokalypsu,to právě pár metrů od Calcského letiště Hannah Boonerová v černých šatech odhazovala dohořelou cigaretu,čekaje na autobus do školy.
  Celá zpocená si setřela slepené černé vlasy z čela a snažila se zklidnit svůj tep,pořád se jí hlavou honily myšlenky na Paulovo tělo trhané na kousky,měla co dělat aby onen vražedný výbuch udržela stlačený na jednom místě,aby svým šířením nezpůsobil nechtěnné potíže.
Pokaždé,kdy byla vyslaná Unem navracet životní energii od zbytečných bytostí zpět právoplatnému majiteli,cítila se naplněná a šťastná,ale také zostuděná a provinilá.
  Promnula si oční víčka a s povzdechnutím vyrazila k zastavujícímu se autobusu.

  ...

"Kam to vlastně jdeme",ptal se Jon Andyho když přeskakovali vstupní turniket muzea.
"Můj úkol je na tebe dohlížet,ale prvotně - tě mám dovést sem",odpověděl mu a zastavil se před sochou,připomínající ruku svírající záři,vytesanou světle modrým kamenem.
"Páni",vydechl Jon,"to je - nádhera",když pozoroval odrazy všeho kolem,včetně sebe v lesklých modrých bodcích,stvárňujících vyzařující energii.
  Jon překročil lanové ohraničení a vystoupil na černé mramorové pódium.
"Morbi non aliis, a te ratio incredibilem vim",zašeptal mu něčí hlas v hlavě.
Rychle se otočil na Andyho,ale ten jen nevědomky stál a pozoroval jej.
"Vastata es, sed tu procedere bonae voluntatis",ozvalo se znovu a čím víc se soše přibližoval tím lépe hlasu rozumněl,a také cítil narůstající tlak v uších a bicepsech,jako při vzletu letadla.
Socha vyzařovala silnou aurou,až mu na krku a pažích naběhla husí kůže a vystouply žíly,cítil se jako ve svých snech,plný nějaké záhadné energie.
"Běž blíž",promluvil k němu tentokrát ženský a srozumitelný hlas,byla to Somnia.

  ...

Hannah pozvedla ruku s jízdenkou do výše řidičových očí,stejně však než si ji stihnul zkontrolovat,prošla uličkou dál.
  Už už na ni chtěl zavolat ať se vrátí,ale hlas moderátorky v rádiu mu vzal dech.
" ... a exploze naštěstí nezpůsobila žádné oběti,dokonce ani lehká zranění,nikdo kdo se pohyboval v letištní hale během minulých pár minut nebyl nijak zraněn,spíše si dnešní událost vybrala ...
  Moderátorka se na vteřinu odmlčela a znovu se nadechla,ona sama se zrovna v tu chvíli pohybovala po letištní hale a očekávala letadlo se štábem na cestu přes Indii do Afghanistánu,kvůli reportáži o nedávných popravách civilistů za záhadných okolností minulé noci.
Sama vyděšená jako její okolí chrlila informace do mikrofonu pár minut po nehodě a těžko popadala dech.
  "Spíše si tahle událost vyžádala oběti na lidské psychice".
"Já osobně jsem byla v době výbuchu v letištní kantýně i se štábem,takže nemůžeme dokázat pravdiost úsudků ostatních cestujících,ale jejich výpovědi si můžete poslechnout právě teď".
  Hannah strnula a rázem ji všechna euforická slast přešla,pocit teplého a plného žaludku zmizel a vystřídala jej prázdnota,jako by měla v břiše malinké ocelové koule o váze nákladního auta.
Rychle se vzpamatovala a pokračovala uličkou k zadním sedadlům.
  "Já nejsem blázen",dušoval se senilní cestující v rádiu,"vím co jsem viděl,ten chlap vyletěl do luftu a ten výbuch ... no ... jak to říct,prostě ho něco cucalo zpátky".
"Jak cucalo",ptala se nechápavě moderátorka.
"Vždyť se podívejte na tu díru v zemi,je to pravidelnej kruh,myslíte si že lžu",zvážněl stařík.
Do tohoto záznamu vstoupil hlas moderátorky pobízící kameramana aby změnil kazetu,za pár vteřin znovu naběhl se ozval další hlas a tentokrát dětský.
Maličká dívka si vykládala s moderátorkou a povídala jí o "velikananánské ohnivé kouli" která obejmula muže,do řeči jí ale skočila starostlivá matka Isabela Anderssonová a s pláčem v hlase vyhazovala štáb pryč.
"Promiňtě slečno,ale musíme vědět co se tu stalo",namítala moderátorka se štábem v zádech,když k nim ale přiběhl dvacetiletý Zachari Andersson,reportéři názor změnili.
"Nechte nás na pokoji,jestli chcete vědět co se tu doprdele stalo,tak to že za ten výbuch Paula Downinga může nějaká holka černejma vlasama v šatech nebo co to měla na sobě,viděl jsem ji odcházet těsně po výbuchu a teď vypadněte",zařval Zachari.
  Hannah se rychle prošmejdila uličkou mezi zvídavými obličeji a schovala se za opěradlo posledního ze sedadel.
Málem jí prasklo srdce vyděšením,když k ní promluvila Andyho podobizna velde ní.
"Výborně Hannah,vždycky jsi byla věrná jak Unovi tak své práci",zněl Andyho rázný hlas.
  "Somnie ?",hodila po něm smutným pohledem,"už toho mám za poslední dobu dost,už nechci",rozpřáhla rukama nešťastně a upoutala na sebe pozornost dvou pubertálních mladíků,jejich protivný smích mohla slyšet ještě pár minut na to,ale nevěnovala jim pozornost.
"A proto tu také jsem,Andy potřebuje tvou pomoc a Jon s Martou také,je čas,aby ses dozvěděla pravdu o Unovi,už pro něj nebudeš muset dál odvádět špinavou práci",uklidnil ji Aspekt snů s podobou Andyho Dreadona a autobus se zasyčením dveří vyrazil.

  ...

"Je to dárek,věřím že ti přijde vhod",byla poslední slova Somnie než Jona její hlas opustil a socha se začala třást.
"libertas",vzdychal nesrozumitelný hlas jakoby vycházel ze sochy,ale nebyl jediný,jakoby křik v jeho uších patřil sborové skupině slastí vzdychajících hlasů.
  A současně s posledním výdechem muže v policejní uniformě ve vesnici Hostia na vrcholku agonie šumu se modrý kámen,tvořící hvězdici záře v sevření kamenné ruky,roztříštil na kousíčky.
Jon si instinktivně zakryl obličej a když pohlédl k nohám užasnul.
V zemi před ním stál zabodnutý dvoučepelý meč posetý zářícími rudými znaky,pulzujícími ve stejném tempu jako jeho srdce.
Rukojeť mezi dvěma čepelemi byla zdobená zlatými proužky střídavě s lesklou stříbrní a samotné čepele byly tvořené oním modrým záhadným kamenem.
  "Atrehitový meč Sapienské stráže - je na čase,aby ses dověděl vše co potřebuješ - konečně jsi připraven",promluvila Somnia znovu a jak jej Jon vytrhnul ze země půda pod nohama zmizela stejně jako ostatní exponáty kruhové místnosti v jejímž středu stával jeden z osmi divů světa,meč vtěsnaný do nezničitelného kamene.
_________________________________________________________________________________

Kritiku a připomínky vítám,neváhejte,komentujte :D a kdyby měl někdo zájem o víc produktů od mojí imaginární firmičky BTB Studios tady je ochutnávka z filmové rubriky,kterou si taky vedu :)

                                     Zmasakrovaná prodavačka

                                     Papa Roach - Retext pro Martu

                                     Stranger will die

                                     Sarethův volný čas

Zároveň taky hodlám zakládat stránku pro publikaci literární tvorby,nebo nějaké další kreativní činnosti,takže kdybyste se chtěli něčím pochlubit co jste sami napsali,nafilmovali nebo cokoli jiného a nemůžete najít lepší stránku než weblog.líbímseti.cz,jehož první místa věčně zaujímájí "klišé citáty" skočte na facebook a přidejte se do skupiny.

Najdete tu kompletní seznam všech,zatím zpracovaných kapitol Za Hranicí,ale taky knihu od kamaráda Majkeeho Josífka s celkem slušnou odezvou "Ignem Aeternum".
Budu rád když pracovní místa v BTB Studios zaplní další lidé ;)

- Frontline Ent. BTB Studios ... Za Hranicí ...