« Domů | Její svět.. » | Jen tak plout.. » | The end.. No happyend.. » | Zklamání i v říši snů... ? » | Dobře.. Pokračujeme.. » | V moci.... » | Když už nemáš chuť... » | Co říct.. » | A opět jen toužím... » | Mám chuť.. »

V moci....

Je to již velmi dlouho co se jí něco podobného přihodilo.. Stála před ním.. Šaty již svlečené.. Ani jí to už nepřišlo jako něco divného.. Jeho oči klouzaly po jejím těle stále nahoru a dolů, jako kdyby se už nikdy nechtěly zastavit.. Kdyby tak věděl jak moc by chtěla zakřičet.. Utéct daleko kde jí nikdo nezná.. Mít odvahu začít znovu.. Nebýt loutkou ani hračkou.. Cítiš štěstí i radost.. A hlavně nebýt v jeho rukou.. Těch, které ji právě teď drží a přitahují si její tělo k jeho.. Chce ho.. Touží po něm.. Ten malý okamžit během kterého se k sobě přibližují jí připomíná hodiny a hodiny, které ne a ne skončit....... Kdy skončí kolotoč rádoby rochránců.. Těch co drží v rukou loutky a hrají s nimi divadla.. Neskončí.. Síla i slabost.. Smutek i radost.. Vše tu musí být v rovnováze....... Zase jako vždy už po několikáté se jí podlamují nohy, z jeho pohledu a ona lituje, že do ní nevidí.. A ona do něho.. A nebo vidí?.. Neztratí se však na cestou tou propastí a hlubinami, které skrývá jeho duše?.. I když najde cestu zpět už nikdy nebude stejná.. Možná je jen prázdnou schránkou řídící se chtíčem a pudy.. Chce si hrát.. Oči se mu lesknou více než malému dítěti na pískovišti.. Stále je dítětem.. Chce vše a hned, i když už nebrečí.. Najednou on je pánem a on má moc....... Zase se ztratila.. Nechce aby jí vládnul a přesto se snaží.. Chce být tou na kterou v noci myslí.. Chce být i tou po které touží.. Chce však i aby jí měl rád?.. Neví a ptá se sama sebe jestli to je vůbec možné.. Milujem hračky i panenky.. Autíčka i závodní dráhy.. Ale přesto si jednoho dne přestaneme hrát a pak už nic není.. Nepřestaneme si hrát aby sme si začali vážit.. Přestaneme, protože jsme dospělí.. Mizí taková spousta emocí a obyčejných radostí.. Jak se chovat a čím má být?.. Na dostupné zboží se stojí fronty pouze když se sleví.. Na nedostupné se šetří a čeká jestli bude mít cenu ještě až na něj budeme mít.. Je tedy houska nebo plazma?.. Teď houska co chce být plazmou.. Nežili bychom bez jednorázové spotřeby.. Ale u čeho každý z nás sedí.. Houska to nebude...... Chce i nechce.. Má i nemá.. Kdy konečně udělá to co by ona chtěla.. Kdy přestane být ovládaná.. Je to dnes naposledy?.. Na jak dlouho jí bude dobře.. Kdy se jí povede nenápadně se přitulit.. A má se tulit?.. Možná poslouží a uteče.. Možná ne a pak nic mít nebude.. Ale možná.. Se jí vrátí síla.. Možná už nebude zboží s cenovkou.. Možná bude žít a nepolykat při tom bahno světa.. Nebo?.. Nebo bude on pánem tak jako teď.. Létá v jeho náručí, ale ví že dál než od jeho království ji nepustí.........        ...           ..          .

Hezky napsaný...moc hezky, seděl jsem a lapal po dechu. Očima přejížděl každé slovo v očekávání dalšího...ale proč mě chytá úzkost při čtení tak hezky psanýho textu:-) Je smutný, nebo až tak reálný, že je o to smutnější:-) Krásná práce zlatí:-)

Přidej komentář