KKKrispyna

Je to chuť karamelek co právě laxně povaluje v ústech?.. Je to cukr co jí pomůže?....... Dny kdy slunce hřálo jsou ty tam.. Polibky tvý ještě v ústech mám.. Zbyly spousty vět, moře krásnejch slov co se jen tak říkavaj.. Sliby důvěrný, věci nádherný, co se snadno nestávaj......... Jak vymazat ten škvár, který jí duní v hlavě.. Jak vstát a jít dál.. Jen tak?.. Jo zase.. Supr.. Jak dlouho jí to vydrží?.. Kdy se jí zase na tváři vykouzlí ten úsměv, který ač se objevil cestou z práce v pražské hromadné dopravě značil, že něco změní.. Objevil se tak náhle a hřál.. Hřál jí celou cestu jako babičku její norkový kožich, který by si na sebe z přesvědčení nikdy nevzala.. I kdyby si dala studenou sprchu asi by se pořád usmívala.. Tak šťastně a přitom smutně.. Už chtěla nechat všechno za sebou, možná i dospět i přes to jak se brání.. A nebo.. Se možná spletla.. Možná to bylo jen znamení.. Znamení, že už takhle nemá přemýšlet.. Znamení, že život je krátký a natrápí se ještě mnohokrát.. Má teda někam hluboko uložit to co chce doopravdy a brát i to co se tomu nepodobá?.. Tohle už přece dělala.. Tak je to krok zpět nebo dopředu.. Takže pustí si Plumb-Stranded nebo Hot Rod-I like to fuck.. Doopravdy musí mít buď jedno nebo druhé, když obojí se jí nedaří?.. Jen její chyba?.. Ne, ale kdoví.. Ona si už moc často sahala do svědomí.. Je unavená.. Z pláče se jí zvolna přivýrají víčka.. Páteř přestává být pevnou oporou jejího těla.. Pomalu se sesouvá v křesle a putuje do světa spánku, splněných i nesplněných snů i dávných vzpomínek a budoucích předsevzetí.. Ano.. Kéž by jí někdo hladil do té doby než usne.. Tenhle luxus už měla a pokazila ho.. Je toto tedy její trest?.. Mikrospánek přechází v úplnému oddání se tichu.. Jen při občasném zaškrábání drápky jejího miminka sebou trochu škubne.. Nemyslí na nic ani jako dříve, když chtěla aby se jí o tom na co myslí zdálo.. Netrvá to ani moc dlouho a opět tvrdě spí.. Dokonce tak tvrdě, že i když nechce nechá ho dojít blíž a blíž až k ní.. Kolotoč snů už s ní nemává, tak jako realita.. Sedí tiše a nezmůže se na nic jiného než že mlčí, čeká a sama pro sebe v duši nadává.. I v tom proklatym snu má tu drzost znovu a znovu přijít.. Začíná to s ní vřít.. Co udělá?.. Co mi sakra zase chce?.. Tolikrát toužila po tom aby přišel.. Sedl si vedle ní.. Rukou ji pohladil po vlasech, přitáhl k sobě a lehce, jako se letní vánek opírá do fialových zvonků ji políbil.. Něžně cítit jeho sílu jako kdyby na sobě měla neprůstřelnou vestu ze sněžných vloček.. Až ji z té představy zamrazí po zádech.. Ale ona není princezna a on princ, který ji na svém koni přijel vysvobodit.. Nemusel by být ani princ.. Chtěla by ho i jako pasáčka vepřů, kdyby ji měl rád.. Má zvednout oči nebo zůstat s hlavou sklopenou?.. Zeptat se první nebo počkat jak vysvětlí svou návštěvu.. Ať už, ale proboha něco udělá nebo se zblázní..... Sedl si.. Její srdce tluče jako o závod.. Zase nad sebou ztratila veškerou kontrolu.. Nedívá se na něj a přesto ho vidí před sebou.. Bezeslov se na ni a dává jí pramínek vlasů za ucho.. Už slovy nedokáže popsat jak se cítí.. Jestli to je elektrický proud v jeho konečcích prstů, nebo co přesně ji tak rozechvívá.. Už je k ní tak blízko, že cítí jeho dech na svém krku.. Chce aby mlčel, nebo aby promluvil.. Jsou zase jedna duše, jedno tělo jako tenkrát nebo se tento sen změní v noční můru.. Tiší svoje myšlenky tak důkladně, že vnímá jak chce promluvit.. Skoro ani nedýchá aby slyšela a rozumněla každému jeho slovu.. Když v tom.. Ano.. Je konec.. Zase se rozplývá jeden sen, tak jako k večeru den.... Není happyend.. Není naděje.. Pokračování příště?.. Nebo ne?.. Kdoví...... Já už nevěřím..

Autor KKKrispyna on 14.Leden 2009 at 10:04 | Permalink