KKKrispyna

Jak se to mohlo stát.. Jak to mohla dovolit.. Sledovala ho tak dlouho.. Tak dlouho trvalo než se jejich oči střetli v záři reflektorů.. Proč neuhla.. Proč se nechala stáhnout do spárů vášně.. Unášet se krásou a lehkostí pohybů.. Touhou po letmém nebo účelném doteku.. V tu chvíli ji nezajímalo nic.. Chtěla si jen zapamatovat tu nádhernou chvíli kdy byli jen oni dva.. Nebyla přece naivní, nečekala nic.. Spád událostí zavinil to kde je teď.. Její hloupost.. Nic nevrátí.. A chce? Neví.. Odolala by?.. Odepřela by si tu slast z pohledu na tu krásu.. Nebo je to jen její prokletí, že co chce to se pokusí dostat.. Zaujmout.. Tak jako naopak.. Být tím středem okolo, kterého se vše jen otáčí.. Pomalu a dokola.. Nepovedlo se.. Vše jde jen rychle sem a tam.. Je to co má pod nohama zem na které stojí?.. Je to nad ní nebe do kterého hledí?.. Klam.. Šeď zimního dne jí bere dech stejně jako to dovedl on.. Ale již ne tak slastně a intenzivně.. Hrdlo se jí stahuje jako kdyby se již nikdy nemohla a neměla nadechnout.. Hlava se točí, vzpomínky melou před očima jako živé, ale ta touha znovu chtít žít nepřichází.. Na kolik takových ještě narazí.. Kolik takových ji zase porazí.. Proč znovu dýchat ten kyslík, který již nehřeje, ale mrazí.. Lituje.. Nadává.. Křičí a pláče.. Ale nikdo jí nepomůže.. Už jí nikdo nepomůže.. Sebere se sama?.. Kdoví jestli bude mít dál sílu odpustit.. Odpustit aby mohla jít dál.. Za někým jiným pro koho nebude loutkou.. Jak ho, ale pozná.. Zná svůj špatný úsudek i smůlu, která jí provází životem jako její dávný imaginární přítel.. I o toho dávno svou dospělostí přišla.. Už si s ním nehraje.. Nepomáhá jí a ona se mu už nikdy nebude moci vyplakat.. Do těchto dob se totiž nevrací.. I když, když tak o tom přemýšlí, možná je jí již jedno jestli skončí na dně propasti do které skočí nebo ve svěrací kazajce, kterou by kdyby se snažila mohla docela zaručeně dostat..... Zase vidí jeho modrý oči.. Vřelý úsměv, který skrýval mnohá tajemství.. Tu duši která byla z černé pouze na chvíli přebarvena na bílou.. Jakmile však začne cítit jeho rty na svých, opět cítí hořkost slz ve kterých končí její naděje i vzpomínání.............

Autor KKKrispyna on 13.Leden 2009 at 16:07 | Permalink