...
Tak sem tu zase.. Dřepim a přemejšlim co napsat.. Je toho zase hodně jenom od čeho začít.. Kde najít první záchytnej bod.. Asi jako první poděkuju Péťě i Terce, který se obtěžovaly tyhle bludy přečíst, a i když nemusely napsaly mi něco moc hezkýho a Míše-manželce, která na mě nezapomene nikdy.. No a dál snad ani nevim.. Zejtra zase musim do tý mojí milovaný školy, kterou bych nejradši vyhodila do vzduchu každý ráno když se k ní přibližuju a ještě k tomu to co mě v ní čeká.. Každej řiká jak na školu budu vzpomínat.. Na tuhle jistě.. To mi opravdu nikdo nevyvrátí.. Ale jak na tu školu budu vzpomínat to už nikdo nedomyslí.. Už mě to všechno fakt leze krkem.. Lidi jdou do hajzlu, štěstí je dávno u protinožců, a nějaký dobrý známky ve škole třeba?? Ne.. Do literatury sem čuměla 14 dní a něco se naučit.. Ne prostě to nešlo.. Zase bych potřebovala někam odjet.. Daleko z týhle zavšivený hnusný Prahy, kterou nesnášim.. Jenomže kam, za kym a proč, když nechci být vůbec s nikym a užít si samotu nejen psychicky, ale i fyzicky.. Sakra chtěla bych všechno vrátit.. Znovu prožít svoje období základní školy, protože na to jediný se dá vzpomínat jako na bezproblémový a když už problémy byly, tak to bylo nic, proti tomuhle co se sere teď.. Znova balit věci a kufry blbostí na školy v přírodě, do Itálie.. Ale to už nebude.. Teď už je jenom stereotypní vstávání v šest ráno, půl hodina na to udělat ze sebe něco jako člověka, drncavá jízda pražskou mhd s číslem 136, důchodcem, a pak, už jenom ten kopec k těm nechutně růžovejm dveřím a vstup do toho hnusu s mřížema na oknech ve kterym se dá akorát od rána do odpoledne klepat kosa.. Už chci makat.. Sednu si do nějakýho kanclu budu dělat kancelářskou krysu a bude mi hey.. Ráno si koupim kafe, koblihu a noviny.. Najdu si průměrnýho chlapa, možná vychovám pár dětí, ale jelikož nechci svoje tak ještě nevim jak to zkousne ten chlap.. Jenom už nechci každej den potkávat ty blbky na naší škole, který obdivujou jenom svůj pásek dolce&gabbana a gelový nehty!! Všechno je lepší než poslouchat ty duchaplný keci prvaček a dám cokoliv tomu, kdo mě toho zbaví.........................
