« Domů | Její svět.. » | Jen tak plout.. » | The end.. No happyend.. » | Zklamání i v říši snů... ? » | Dobře.. Pokračujeme.. » | V moci.... » | Když už nemáš chuť... » | Co říct.. » | A opět jen toužím... » | Mám chuť.. »

:))

No tak to je zase den:D I když vlastně když o tom tak přemejšlim všechno co dnes vypadalo poněkud tragicky se nakonec zdárně vyřešilo:) Tak například z toho jak moc sem se těšila na víkend, kterej sem měla trávit uplně sama doma, nakonec nebylo nic.. Poslední hodinu ukrutný španělštiny sem telefonovala s mámou a strašně ráda sem slyšela otázku jestli maj na mě čekat nebo jestli maj jet na chatu a doma to zvládnu:):) Samozřejmě odpověď byla: Jeďte v klidu:) No s radostí sem doskotačila domu, práskla dveřma, všude klid.. Udělala si něco jako oběd teda oběd no:D Měl to bejt kuřecí řízek... Vyndala sem prkýnko.. Z lednice nakrájený maso.. Vzala sůl... Nějaký dvoje koření - oboje slaný... Osmažila... A byl z toho slaneček:D Zjistila sem, že mi máti trochu zatáhla kartáček asi to prostě sbalila všechno najednou:D Tak sem jí ještě volala, že mi ho vzala a ona, že se nám zase pos*alo auto, ale to sem se moc neznepokojovala, tatík automechanik doposud všechno na tý naší starý rachotině opravil..Trochu sem uklidila a už se těšila na návštěvu:)Oblíkla sem se trochu opravila co si budem povídat:D, a ještě sem zaběhla dolu k babičce protože sem měla trochu času.. No sedíme kecáme, najednou sms.. ,,Kartáček ti přivezu, čekáme na odtahovku,,.. Jestli bylo některý sprostý slovo, který sem v tu chvíli neřekla asi buď bylo moc slušný nebo sem ho neznala:D:D No tak nic.. Vydala sem se směr Václavák kde už na mě Michal čekal zaneprázdněně telefonoval:)a já sem zase rozdejchávala nehoráznou nas*anost:D:D Dojeli sme k nám chvíli ještě byl klid a pak dorazila ,,vichřice,, v podobě mé rodiny:D Táta zdrcen za další rodinný výdaj 1800Kč :D A matinka se mi smála, když sem jí vyprávěla o mym přesoleným řízku, jako by mi nemohla taky v telefonu říct, že je to třeba už osolený:D Furt někde lítala... Samozřejmě včetně mého pokoje, že?? Jak jinak:D:D:D No sice sem tam chtěla trochu klidu, ale nakonec sem byla ráda, že mam tátu automechanika, kterej vycítí trable svýho plechovýho miláčka, sníží stokilometrovou rychlost následně zastaví, a zabrání případný havárii:D Protože nějaký vylomený přední kolo když máte transit naloženej až po strop a za sebou táhnete vozejk to by nebylo příjemný:D Takže asi tak:D Michalovi pak dokonce ani neujel vlak což bylo vzhledem k situaci a času kdy sme dorazili na Václavák celkem štěstí:) No když to tu po sobě čtu opravdu to neni tak hrozný, víkend s rodičema prostě opět přetrpim, to ječný zrno co se mi udělalo zvládnu snad taky,bratra možná taky nepřizabiju:D