Tak sem zase doma...
Proč ty víkendy vždycky tak rychle končej:) Je zvláštní jak jsou lidi v každym městě jiní... Praha je pro mě jako vězení... Vězení s lidmi co mi lžou... Neustále mě do něčeho nutěj, tlačej... Každej se mi diví, když řeknu, že mě v Praze nic nedrží... Jenže to neni moje vina, že to tu nesnášim... Jsou to lidi a okolí co mě k tomu nutí... Už nechci bejt v situacích kdy se mám rozhodovat komu věřit... Ať to je jeden nebo druhej a možná i oba, stejně to bude zase jenom bolet... A udělám s tim snad něco??? Ne... Pokud mi musí lhát asi toho pro ně moc neznamenám... Přestávám chápat lidi co sem si myslela, že znám... Takže stavím zeď...
I když tyhle návraty nesnášim nemůžu utíkat pořád... Návraty tam kde se na mě ječí, že si nervy dělám sama... Chtěla bych aby si naši rodiče zase vzpomněli jaký to bylo když se neztíhali učit, nezvládali nápor stresu a taky měli depky... Jen na chvíli je buzerovat tak jako buzerujou oni mě... No nic můžu si jen opakovat ,,Už si na to moc stará, aby si věděla jak mi je a radši mě nechala na pokoji,, ...
Už asi nemám co říct takže nakonec děkuju ti Denisko za tenhle víkend...
Doufám, že sis ty narozeniny užila, protože to byl taky tvůj den:) Nakonec to v tom Babylonu na Líbku ani nebylo tak špatný viď?:) Rozhodně lepší než v tom pajzlu předtim:D
