Lady-aspirine

Je mi to líto, drazí přátelé, že jsem poslední dobou trošku jiná...
Já se, ale jiná necítím, jen jsem si našla nové zájmy, které Vy možná nechápete ...
Určitě je nechápete :/
Ale já se cítím skvěle, je mi bezvadně, potkávám nové lidi (i když jim je někdy sotva 13), mám plno zážitků ...ano, nemluvím téměř o ničem jiném, pokusím se to omezit a taktéž se pokusím najít si čas i na Vás, protože Vás mám hrozně moc ráda ...

Jarushko, Tvoje promluvení do duše mi dává touhu se nad tím zamyslet...
Ale nevydedukuju si to hned ...
Můj cíl není měnit kamarády - já cíl ani nemám, jen chci plynout životem a dělat u toho, co mě baví, a mě hrozně moc baví muzika, koncerty a život bez starostí ...
A setkávání s různými lidmi, lidi mě zajímají ...

27.5.2011

Tak si čtu noviny. Je tam článek o průběhu pohřbu Eduarda Janoty. Nemám páru o tom, kdo to byl ...
ale proč to píšu?
Zničehonic se mi chce plakat.
Vzpomenu si na dědu, na ten den, kdy jsme se s ním museli rozloučit i my.
Je mi ouzko. Je mi ouzko z toho, že ač mě to bolelo, tak jsem se snažila zadržet slzy.
Někde jsem slyšela, že na pohřbu je důležité se pořádně vyplakat, že to uleví na srdci i na duši.
A možná, že na tom i něco bude :/
Dědu nám tam před pohřbem i ukázali.
"Tady se můžete na tatínka naposledy podívat." Řekla něco takového ta paní z pohřebního ústavu a ukázali nám v takové síňce za skleněnou výlohou asi na minutu zesnulého dědu.
Rodina šla blíž a tiše se rozloučila. Já ne. Otočila jsem se zády a zadržujíc slzy koukala do země.
Nebyla jsem schopná na něj pohledět.
Možná proto, že už to nebyl on, byla to jen ulita, vyhaslé tělo ...
Ač jsem s dědou neměla nějak velmi blízký vztah, tak mě jeho smrt zasáhla.
Aby ne, pořád to byl můj jediný děda.
Až tam jsem si uvědomila, jak jsem pitomá, že ač jsme se vídali, že jsem o něm věděla pramálo.
Když nám v síni při loučení u samotného pohřbu pouštěli Waldemara Matušku-když máš v chalupě orchestrion -zabolelo mě to ještě víc.
Copak já Káča věděla, co poslouchá? NE !
A vím toho doteď tak málo !
Na pohřební hostině se ukazovaly fotky a vzpomínalo.
Každý měl vzpomínku. A já? NIC !
Ale i já mám !
Pamatuju si, jak jsme se s taťkou a ségrou stavovali za dědou do keramické dílny, kde tenkrát pracoval.
Bože, je to tolik let :/ !
Doteď si pamatuju tu vůni čerstvé hlíny.
Doteď si pamatuju, jak jsme tam v takové kuchyňce usedli ke stolu a děda nám dal vývar.
Dochutili jsme si ho worchesterem.
Doteď si pamatuju tu chuť té polívky.
A ač to je Bohužel jen jedna z málo vzpomínek, tak jsem za ni hrozně vděčná, protože ji vidím jako dnes ...dá se říct, že je to pro mě ta nejsilnější vzpomínka na dědu.

Tímto vzpomínáním chci docílit jediného - ulevit srdi i duši.
A poprosit Tě, dědo můj, odpusť, že jsem nikdy za tebou nezašla sama, že jsem nenaslouchala, že jsem si ukradla šanci tě poznat víc.
Odpusť mi, že takovéto uvědomění si, že jsi můj jediný děda, přišlo až jsi odešel.
Odpusť mi, že mé slzy byly vypuštěny jen když jsem byla sama.
Odpusť mi, že jsem je při loučení zadržovala, že jsem se bála dát všem najevo, jak mě ta ztráta bolí.
A odpusť mi, že mi to všechno dochází až tak pozdě ...
Snad odpustíš. A až se za hromadu let sejdeme, první, co uděláme bude, že se obejmeme tak, jak jsme to nikdy neudělali...

Dobré ráno lidé lidi lidičky.
Objevit včera ty songy z Maškarního Bálu možná nebyl nejlepší nápad, bo si tady teď pořád pouštím Správnááá kapela, správná docela...díru do světa, jistě udělá :D
Ale co už, hlavně že je mi fajně :)
Dneska fárám do práce a zítra tež: :( ale předtím půjdu ještě ke kadeřníkovi a nechat si zaplíst copánky :)
Měla jsem v plánu jet na nákupy, ale hold ta práce.
A pak sobota!!! Jedem na UDG do Křesetic, se těšim :)
Ale potřebuju nakoupit ty věci, tak se asik stavím na nákupy v sobotu dopoledne ... ať nemusim jet v "teplákách" :)
A v neděli večer Superstár :D
Tož toho moc o víkendu asik nenaspím, ale co už, hlavně, že nebudu doma na prdeli sedět :)
A že budu na jedné z nejlepších kapel mého života :) Tak -nejeli byjsme tam asik, ale budem tam slavit Hančiny narozky, tož su zvědavá :D jak to dopadne :)
No nic, končim Krásnej den vám všem pa

mno ...

Už nelítám v oblacích, už zase stojím pevně na zemi ...
Mám to za sebou, den D přišel a s ním i rozřešení mého trápení - ano, byla jsem v oblacích, snila jsem si pohádku a realita mi byla vzdálená.

Těší mě, že už to můžu vypustit z hlavy, že už vim co jak je a není, ale i mě to mrzí, protože nic mi nedávalo v poslední době tolik radosti jako ta má pohádka ...

Už nelítám v oblacích,
křídla má jsou sundaná.
Už nemusím být v rozpacích,
pohádka je prohraná.

Nepřicházím o málo,
ale ani o mnoho,
krásně se mi snívalo,
ale už musim od toho.

Hledám slova... nemůžu už sepsat rýmy, tak prostě jen, děkuji, že jsem to mohla prožít, že jsem byla tak krásně naivní.
Ale nebojím se, pořád to bude takové veselé ujuchané ;)
Jen už se na to nebudu koukat z oblak, ale z pevné půdy pod nohama.
A nakonec- není to tak dobře? :D

Je na čase, sundat křídla a vrátit se na zem ... život není romantickej film ... ani pohádka ...

Nadruhou stranu by člověk měl jít za tím, co cítí a kašlat na to, co si o tom myslí ostatní, i když to můžou myslet dobře.
A i když je to dlouhá cesta, třeba nám to za to nakonec bude stát a budem si moci říct : My to věděli, protože jsme to cítili ! Je jasné, že to nikdo nemohl pochopit s náma, protože oni to cítit nemohli - nebo nechtěli :)

A pak je zde ta druhá stránka - že jsme to celou dobu cítili špatně, že naše naivita je na hodně vysoké úrovni.
Snad proto, že nás baví býti naivními nebo jimi prostě jsme.
Anebo jsme si začali snít právě tu pohádku a bohužel jsme se do ní tak ponořili, že jsme úplně ztratili pojem o realitě, která není a taková ani maková ...
Něco tam možná je, ale ponoření v té pohádce nás přesvědčuje, že je to mnohem silnější než ve skutečnosti je ... anebo to není žádná pohádka, ale ta realita je opravdu taková, že to tam prostě je?

Jak ráda bych sama na to našla odpověď :/
Ale ač se snažím sebevíc na to hledět ze všech směrů, tak mám tu tendenci věřit tomu, co cítím, co si sním a co bych si z celého srdce přála ...

Snad přijde rozřešení, snad bude již brzy ten den D, kdy zůstanu ve výšinách nebo strašně rychle spadnu zpět na Zem ... ale ne, nebude mě to bolet, mě to bolí teď- ta nejistota. kdy si říkám : "A proč vůbec pochybuju, tady není o čem pochybovat ! ", ale taky, jak jsem naivní, jak si vůbec něco takového můžu myslet, cožpak už jsem úplně zblblá ??!

Je ráno - už nespím.
Každou chvilku, co vstanu,
Na tebe si myslím.

Čekala jsem v noci,
že se mi o tobě bude zdát,
ale byli to jiný kluci,
co se mi přišli do snu podívat.

Nechci nad nima ohrnovat nos,
ale toužila jsem po tobě,
s nima bylo snů už dost,
já chci o tobě- každou noc po sobě :)

Nemusíme dělat nic,
stačí, že budeme spolu.
Vždyť sny jsou bez hranic,
nesráží nás dolů.

Ale nevzdávám se,
budu čekat každý sen,
já vim, že dočkám se,
budu tě mít pro sebe jen.

I když jen nachvíli,
i když jen ve snu ...hlavně, že s radostí usnu :)

Včera jsem jela do centra Prahy. ráda jezdím - nejenom do centra, ale kamkoliv.
Pustím si muziku do uší, koukám z okna je mi fajn.
Ještě rači mám, ale metro. to nekoukám ven, a tak se dívám po lidech a v hlavě o nich přemýšlím.
Ne vždy, někdy si z nich dělám videoklipy k songům, co mi zrovna hrajou :)
A když mám puštěnou zrovna nějakou pecku, která k tomu sedne, tak je mi fajn ještě víc:)

Výstup z metra - anděl = další masa lidí. Jdu, směju se jako křeník a stále po všech koukám.
Sleduju reakce - usměje se někdo zpátky, všimne si vůbec někdo, že se někdo kření?
Jak kdo ...
Inu, musim jít.
A co jsem tím chtěla sdělit? Že jsou lidé velice zajímaví k pozorování - zkuste to taky :D

Tákže - už jsem vymrskaná :D Zas tak to nebolelo.
Kdybych měla volno, tak si ted představuju trošku jinak, ale někdo pracovat hold musí :o)

Teď mě napadlo, že si napíšu nějakou tu velikonoční básničku, ale popravdě mě takhle po ránu rýmy nějak nenapadají, tak asi nic.

Inu, ale když jsem se už do tohoto psaní pustila, tak přesto něco napíšu :o)

Hehe - zapátrala jsem v archivu všelijakých mých spisů, ale nic zajímavého jsem nenašla :o(
Takže si musím vystačit takto, co moje hlavička vymyslí :o)

A moje hlavička je zrovna dutá nánáná
Ničevo nevymyslí teď,
Takže jdu se chystat do worku, ať nejsu jak hlupá ááá
A to říkám -rači hned-není to zrovna žádnej med.

Pustíme si muziku, umyjeme nádobí, naputísme vaničku,namalujem tlamičku,vydáme se do práce (bude dneska legrace?)
Vypneme si fejsbúka, sluchátka do ucha, procházku si dáme, pak si zazpíváme, kktiny děláme, a co jako - nezájem.
Zase nám prej trošku hráblo, no co už- to bude aspoň písmenkový žrádlo.
Pustíme už klávesnici a dopíšem toto, stejně to stojí dneska za kkot.
Takže jen přání hezkých Velikonoc zbývá, a my jdeme od kompla jinam :o)

Zdáááár !!! :D (asi na psychinu půjdu :D )

Krásné ráno. Chystám se do práce a u toho - jak taky jinak - dělám zase blbosti na internetu.
Inu, ale toto sdělit nechcu

Založila jsem si fun page na FB, v první řadě jen tak ze srandy a v druhé ze zvědavosti ... jaké zvědavosti? Vím já ? :D
No a každopádně odkaz na Webovku sem dala toto, takže sem se rozhodla, že to tady trošku opráším, a když budu mít náladu něco sdělit - blbosti nebo i vážné věci - tak to prdnu sem....
Inu a když už je pár vyvolených moje fans :D muhehe, tak mi nezbyde než vám popřát hezké počteníčko ...

A teď už nic, jdu se dochystat do práce a dělat ještěš nějaký ty blbosti na netu

Zdarec :o)

Tož sem tu dlouho nebyla, dlouho nic nenapsala, co už :o)
Od doby, co vznikl facebook sem na libko nějak pozapoměla, to se stává. hold je to tam pořád aktuální .

No a novinek nějak moc není ... jen mám ve sbírce víc cédeček a nějakých kousku oblečení od kapel, ale teď mám triko Westlife ... hehehehe, moc dobrý :)

Sem si na nich zase nějak ujela :))) Ale za to může Nany z práce, pášč je strašnej magor do New Kids On The Block a já s ní sdílím tu mánii, akorát já do Westlife a ona do NewKidů :D

Tož nic, endim, nemám psavou dneska ...

Tak ať je vám hej, mě je :)