Lady-aspirine

Zachvilku vyrazím nakoupit nějaký dárečky k Vánocům ... zase si strčim sluchátka do uší a budu u teho poslouchat music :))
A zase budu koukat po lidech a různě přemýšlet o všem možným :))))
Jaký to bylo, jaký to je, jaký to bude... jaký má kdo osud a proč se nikdo neusmívá a proč jsou lidé tak pochmurní...
Onehdá jsem jela metrem a uvědomila jsem si, že i já jsem se tvářila pochmurně a byla jsem součástí toho šedého dne ...

No, ale tohle má být ohlednutí za rokem 2011 :) Ještě nezkončil , ale pomalu a jistě se to blíží ...
A jakej byl? :)
Plný změn.... .... .... jestli jsem kdy milovala muziku a koncerty, tak tento rok jsem si jich užila hafec :)))
A začlo to -Ine Kafe v Brně :))))
A v Únoru 2012 bude snad repete :))))
Hehe ... pak přišla Superstar a po ní jedno krásné léto, nabité koncertama koncertama ještě jednou koncertama :))))
Začlo to v dvojici a ve finále je nás taková bandička, která neváhá a jede, kde se dá ...
to jsou ty veselejší :)))
Pak je tu to horší .. a to je, že se změnou programu o volnu a málo trávení času na Zbraslavi jsem se vzdálila přátelům tady ...
Teď, když touhle dobou trávím na Zbraslavi zase nějaký ten čas, tak si uvědomuju, jak málo času jsem věnovala pro lidi tady ... ale věřte tomu, že všechny ty zážitky, které jsem za ten rok nabrala po té naší tour de Musitánia mi za to stojí .... mám na co vzpomínat a vzpomínám ráda a když vzpomínáme s děckama s Musitánie, tak to je ještě větší šupec :)))
A ač je to zvláštní, tak si o to více vážím těch chvil, kdy zažívám něco aj s lidma zde .... protože vim, že zase nastanou dny, kdy budu vyrážet na Slovensko na ty naše lajničky musitánky a zase nebudu mít čas být tady .... vim to, protože všechny tyhle výjezdy za koncertama mě neskutečně nabíjejí energií, pocitem štěstí a vypínám chmurné myšlenky všedních dnů ....
Už se teď ztrácím v tom, co píšu, takže končím a ohlednutí si dám asi ještě jednou někdy jindy :))))

Takže si takhle sedim doma ... nééé, nechci tu být ... nejraději bych někam utekla, někam, kde budu mezi lidma a v podstatě uteču starostem, které přišly ... ať jsou to starosti pro mnohé nepodstatné a ty jiné ... asi důležité....
Titulek zní -rok 2011-rok změn -ano ... hodně změn se událo ... a ta nejnovější je ta, že budu měnit práci ... nedobrovolně... to je to, co mě možná mrzí nejvíce ... ještě nikdy jsem se necítila tak ponížená, jako ten den, kdy mi bylo řečeno, že se rozloučíme ... a vlastně- cítím se tak stále :/
Ale -má to tak asi být ... a to, že se po mě hosté ptají mě hřeje -protože to mi dává tu sílu, že tak marná nejsem -v práci ...
Pak je tu ... moje jedna největší radost a někdo z ní odchází a cítím se, jakoby jsme dostali košem ...
prostě mi přijde, že jsme byli rodina a tu rodinu někdo opouští :/ ale -i to je život...

A pak ... je tu ještě jedna věc - je tu někdo, kdo si zaslouží mou pozornost, ale já mu ji nedávám ...
ale.... cožpak on se ptá?
Zeptal se-proč je to tak, jak to je? Ne, hned našel odpověď (a špatnou) a v postatě ho nezajímá, proč se to stalo ... ale hlavně, že zná všechny odpovědi co dál ...
Já přece vím, jak dál ... ale nevim, jestli takhle dál .... možná je to chyba ve mě-ano, já se taky neptám - a možná, že tady je ten start toho všeho ... já se neptám- on se neptá.... ... .... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... .. ... .... .... .... .... .... .... ... .
ty tečky? Asi toho víc nechci říct :) Nebo nechci říct něco, čím si tak stoprocentně nejsem jistá a časem by mě to mohlo zamrzet :)

Stále si to celé dokola promítám v hlavě a stále o tom všem přemýšlím ...
Poprvé se stalo to, že jsem tě spatřila a bylo mi to v podstatě úplně jedno, že tě vidim, jako bys tam nebyla, jako bys byla vzduch... hrozně mě to zahřálo, jako bys konečně mizela nadobro z mého života...
Teď tu ale sedim a zase to mám v hlavě a zase z toho začínám být na sebe nasraná, cožpak nikdy neodejdeš?

Takže :)))
Je to dýl co jsem tu něco psala, ale o to vůbec nejde.
Jde o události, které se za tu dobu stihly stát... hlavně o jednu...
Už nějaký ten pátek to mám v hlavě a čas od času nad tím přemýšlím a znovu dokola si to všechno přebírám - i když se dá říct, že nerada to mám stále v hlavě, ale jsou věci, které jen tak nevytluču...
Zažila jsem zklamání... a to tak velké, že mě to stále ještě chvílema hrozně zabolí...
Jedna slečna, kterou jsem nazývala kamarádkou -možná se dá říct, že i přirovnání přítel jsem brala - neskutečně moc zradila moji důvěru ... doteď nevim, jestli mám být naštvaná na ni, že to byla schopná udělat a ke všemu z tak pitomého důvodu jako je žárlivost a zlost, nebo na sebe -protože taková byla, je a bude a já to jen neviděla...a nechtěla jsem poslouchat své přátelé, že ona je taková - stála jsem si za svým obrazem, který jsem chtěla vidět a viděla jsem ho tak...
Ten pocit, když jsem to zjistila nechci už nikdy zažít. Nemohla jsem tomu uvěřit, stále jsem si říkala, že to přece není možný, že taková není ..
Dalo mi to zabrat několik dní, než jsem nad tím denně nepřemýšlela několik hodin a nesnažila se pro to najít pochopení....
Ne, pochopení proto nemám. Mám pochopení pro mnoho věcí a i pro tohle bych měla, kdyby to nebylo způsobeno opravdu jen pro zlost a žárlivost...
A omluva? Páni :D Co to je omluva?
Snažila se mi vysvětlit, že pro svůj čin důvod měla, snad měla pocit, že si za její zradu nasypu popel na hlavu já :/
Žádný důvod není nikdy tak velký, aby jsme zradili přítele - pokud ho za přítele bereme...že :)

Tak ... mohla bych tady o tom napsat slohy, ale v hlavě už mi to zas tak tolik neleží a na ní už mi nezáleží, takže - nějaké jiné polemizováníčko :))))

Za posledních pár měsíců se mi trošku obrátil život ... zažila jsem krásné léto nabité koncertama :)))
Každý, každičký koncert stál za to a neměl chybu :)))
Ale není to jen o těch koncertech, je to i pro ty události před, na a po :)))
Ty chvíle, kdy si řeknu, pozítří je koncert, chci tam být a neváhám a narychlo plánuju, v kolik pojedu a tak :)))
A potkala jsem u toho plno bezvadných lidí, se kterýma plánujeme další a další koncerty, ale scházíme se i mimo ně :))) Blbneme jak malí, ale hrozně se u toho nasmějeme a strašně nás to baví :)))

Mohla bych sedět doma a být hodná "ženuška" , ale zase - život je moc krátký na to, aby se jen tak promarnil a nic moc se nazažilo :)))
Mám hromadu zážitků na které ráda vzpomínám , hromadu zážitků, které se dějí a věřím, že z touhle bandou ještě mnoho zažiju :)))
Přináší to teda i jedno minus -a tím je málo času na ty ostatní přátelé, kteří jsou pro mě světlem a radostí a samozdřejmě i málo času na rodinu :/
Ale snad ví, že je mám stále hrozně moc ráda, že je miluju :)))
Jen si neumím od téhle etapy života pomoct, přijde mi, že jsem o pár let omládla a je mi hrozně fajn :)))

Mno, říkám si, že už by stačilo :D takže já se loučím, ale ještě chci povědět jednu spojku, která se týká toho zlého i toho dobrého :)))

Možná nás v životě někdo opustí (nebo my jeho), ale pokud ten člověk nestál za to, tak je škoda se trápit, protože místo něj přijde někdo, kdo nás naplní ještě větší radostí :)))
A já? Ztratila jsem jednoho anděla, aby místo něj přišli 2 noví :))) Kteří narozdíl od toho prvního nemaj ukryté růžky a pod hávem ocas a kopýtko :))) Teda, doufám ... :)))
Věřím :)))

Co se to děje?
Kam mizíme?
Utíkám já tobě-
nebo ty mě?

Bylo to bezva,
i když i starosti u toho byly,
ale najednou mám pocit,
že se sobě vzdalujem.

Nenechám se ovlivnit,
nikým a nikde.
Mám ráda -tebe i je,
ale s tebou mi do života
najednou kráčí lidé,
o teré jsem nestála ...

A já se jen bojím,
že si je zamiluju...
tak, jako sis je zamiloval ty...

Tak si sedím doma a poslouchám song Bonboniera od Gladiators .....
Velice působivý text to má ....
Ani se v něm nemusím hledat, abych vytušila, že v něm jsem - jako -myslím to tak, že je to -jako bych tohle v tuto chvíli říkala já....

A u toho přemýšlím nad životem - nad tím, jak běžel, běží a bude běžet....
Bylo tady mládí - bezstarostnost, která starosti měla, ale z dnešního pohledu to byly až dětinské starosti - ano, jak jinak, když jsme byli děti? :D

Přemýšlím nad lidmi, které jsem stihla potkat -a že jich bylo mnouho...
Přemýšlím, kam až nás život dovede - koho nám ještě přivede do cesty...

Přemýšlím nad přítomností - je krásná -žiju a užívám si - ale trošku u toho ztrácím lidi, které mám hrozně moc ráda.... ne, není to jejich vina - jen naše zájmy se začínají odlišovat....

A přemýšlím aj nad budoucností - jaká bude? To bude překvapení, ale jedno vim - jestli to v životě bylo skvělé - je skvělé -tak i bude skvělé :)))
Ať už starosti okolo toho jsou jakékoliv :)

Je smutné, jak veselý den může zkončit smutně :/
Ale ne proto, že bychom my byli tak smutní, ale proto, že je někdo ještě víc smutnější za nás...
A nakonec je smutné to, že vlastně neumíme udržet jazyk za zuby a nakonec to není, že je ten dotyčný nejenom smutný, ale nakonec je naštvaný :/
Jde to nějak napravit? ano, všechno jde napravit, ale vzíz zpět už nee :/
Takže takový zvláštní večer dneska -veselý - převeselý a nakonec se držíme, aby nám nezbyly oči pro pláč...
ale i takové dny jsou ...

Takže se snažím popohnat čas a on ne a ne utéci :D
Jedu k sestřičce -těšim těšim :)))
A zítra na Gulášfest do Valmezu, kde vystoupí UDgčka :)) Těším se i na ně, už je to dlouho, co byly Křesetice :D

Jinak jsem teď hrozně happy - ze všeho, co se děje - teda -mno, mám tam trošku starosti o někoho, kdo mě asik neumí pochopit, ale já vážně nechci být "dospělá".
Život doma není pro mě - ještě ne, na to budu mít v životě času ještě dost - že je mi 25 neznamená, že už nejsem mladá ...

Ale co -letošní léto si užiju s muzikou, muzikou a ještě jednou muzikou :)))
Koncerty musí být :D Hlavně, když mě to na nich baví :)))
Přece si je nebudu pouštět na youtube - copak z videa pocítím tu energii? Neee !!!

Krásný den, já du ven :)

Zakázané

Trápím se...
Trápíme se spolu?
Opravdu já na to, co je - zapomenu?

Srdce povídá - neboj se ublížit,
k tomu, co cítíš - přiblížit,
ale ...ale zůstane.

Říkám si - bylo by to krásné,
ty a já - kako ve sně,
pohoda, klídeček a láska nás dvou,
ale potom - ne, oni nás odřeknou !

Podstoupím? Nebo budu snít,
jaký to bude? Neumim vyslovit.

Třeba skvělé - jak mělo by být,
nebo na hovno a jen to dovede ublížit.

Cítím to já, cítíš to i ty,
čeho se bojíme?

Nechceme ublížit - kdo by taky chtěl?
tak proč na to sakra ten Amor nemyslel?!

Je noc, měla bych jít spát,
ale já, já se musim ptát ...

Jaký by to bylo, nebo jaký to bude?
Bude z toho něco, nebo jen vzpomínka zbude?

Netrap mě. Vím, že se snažíš - netrápit,
ale já chci ty city uvolnit.
Říct ti- hele, ráda tě mám -
co nadělám?

Ty mě máš rád - já vim, to jo, vím,
ale kolika lidem tím ublížím?
A nejenom já, ale i ty...
Proč, proč todle?

Jdu spát - ráno večera moudřejší...
a my? Zas o kousek chytřejší?!

Kdo ví ... kdo ví ...ať poví .

Nechci plakat - nad tím, co nebylo ...
ale býti může ...
A KDO S TÍM PAK COKOLIV ZMůŽE?!!!

Hehe, mám pocit, že je trošku víc hektická, páté přez deváté, ale důležité je, že já vim proč to tak je a o co přesně se tam jedná.
Každopádně to je stará záležitost, ale doteď vim, jak mě to trápilo ...
Jak si ten Amor opravdu pohrál tam, kde neměl ... a nakonec - vyhrál rozum :) Zůstalo jen u básničky a tak? Tak to mělo být :)

Jsi lehký větru vánek -
při teplém nočním večeru.
Jsi chybějící článek -
mé myšlenky na nevěru.

Jsi kus mého já -
po kterém stýská se mi velice.
Jsi sen, co se zdá -
a dělá mě šťastnou nejvíce.

Jsi štěstí vzácné -
vytvářející úsměvy na tváři.
Jsi Slunce jasné -
co celý svět rozzáří.

Jsi klučina -
co zamotal mi hlavu,
a já tvá holčina -
vykukujíc z davu.

Jsi průzkumník -
který ve mě něco hledá.
Jsi otazník -
který spát mi nedá.

Jsi mé ranní probuzení,
moje první myšlenka.
Jsi mého srdce pobláznění -
a já tvoje milenka.

Jsi neuhasínající touha -
která ve mě sálá.
Jsi noc hrozně dlouhá -
když čekám na rána.

Jsi kousek papíru -
když snažím se básně psát.
Jsi toužení v nevíru,
že jsem ta, kterou máš rád.

Jsi všechna moje naivita -
kterou mohla bych všem okolo rozdávat.
Jsi každodenní realita -
ža chtěla bych zrovna vedle tebe usínat.

Prosím tě o odpuštění -
že tě tolik v hlavě mám,
ale každé ranní probuzení -
říká mi, že i já se tobě zdám...

A to je fajn, dík, že tě mám :)