Básničky, citátky a třeba pár povídek, to je můj Blog :-)
27.Leden 2010, napsal Lesni-Vila v 15:09 ... ...Mé básně...
LEGENDA

Byla chudá, avšak krásnou měla líc,
jak slunečnice za časného rána.
Byla chudá, avšak každá rozežhnutá svíc,
byla její dvorní dáma.

Byla služkou, ale chytrostí se vyrovnala kněžím,
jak anděl nebe studujíc.
Svou přítomnost věnovala prázdným pokojům a věžím,
život milujíc.

Byla vílou, co nepotřebuje se líbit,
jak motýl křídla rozpínajíc.
Byla ženou jenž nelze nepolíbit,
ruce k nebi napínajíc.

Byla člověkem, co se vtiskne do srdce,
a přesto nemusí mít vzácný původ.
Byla někým, kdo druhého chytí za ruce,
a dá mu k životu důvod.

Možná proto ze služky se stala hraběnkou,
a nevěstou modrookého šlechtice.
Se šaty zdobenými pomněnkou,
zmizela pryč holka z ulice.

A krása její změnila se v nádheru,
násobenou štěstím.
A krása její pohltila každou špatnou pověru,
násobenou tmavým klestím.

Byla ženou, jenž rozdávala lásku,
jako krásné poselství.
Byla ženou, jenž označovali za krásku,
jejíž výhrou bylo manželství.

Říkali o ní mnoho pravd a mnoho lží,
jenž kruté i milosrdné byly.
Ptali se jestli si tu lásku zaslouží,
a tvrdili, že boží síly pochybyly.

Říkali spoustu trpkých vět,
na jejich základě legendou se stala.
Mluvil o ní celý svět,
o ženě jenž chudá byla, ale Milovala...
 
napsal Lesni-Vila v 15:08 ... ...Mé básně...
OPUSTIT TĚ...

Bylo to jak stát na mosté a dívat se dolů,
bylo to jak jít po vodě a přitom balancovat na rozeklaném molu.

Bylo to jak mlčet, když křičet chtělo se mi,
jak vystavovat slunci tvář a přitom se brodit závějemi.

Bylo to jak blízko smrti být a přitom zdolávat tu hroznou dálku,
jak vroucně přát si mír, a za okny mít válku.

Bylo to jak padat a přitom se nehnout z místa,
jak proklínat lásku a přitom tvrdit, že je čistá.

Bylo to jak hledět do všech možných zrcadel a přitom nepoznat svou tvář,
jak říkat čistou pravdu a přitom být prvotřídní lhář.

Bylo to jak vzlétnout, a pak padat k zemi mnoho let,
bylo to jak milovat se poprvé a přitom naposled.

Opustit tě...

Bylo to ja v noci vidět svítit slunce a přitom hvězdy počítat,
jak vyznávat lásku a přitom spoustu věcí vyčítat.

Bylo to jak vzdát se cti a přitom věrnost přísahat,
Bylo to jak nastražit past beze lsti a přitom na nic nesahat.

Opustit... tě bylo snadné a přitom těžší než si život vzít,
bylo to jak slzy, které tečou a nelze je zastavit...

Byla to chyba...
 
napsal Lesni-Vila v 15:07 ... ...Mé básně...
RANHOJIČ

Proklatá ta slova bezedná,
linula se ze tvých retů.
A kouzla lásky proradná,
nečekala na odvetu.

Řekls svoje,
pak otočil ses zády.
A přesvědčení moje,
bylo svědkem zrady.

Pichlavé jak trn,
a bolavé,jak bičem rána.
Pošpiněna,plna skvrn,
já byla potrestána.

A ty neúprosně bičovals mě dál,
proudem smutných slov.
Podvodníků měls být král,
a já panovnicí vdov.

Hraješ si tu na hrdinu,
jako bys jím byl.
Na mě házíš sprostou vinu,
místo abys sebe pošpinil.

A já krotká jako srna,
poddajná a na pokraji sil.
Jak velká tmavá skvrna,
jíž si pošpinil.

Krčím se tu v koutku,
ty dávno už jsi pryč.
Připomínám mrtvou loutku,

jenž neuzdraví ranhojič...
 

< Novější články | Starší články >