ANDĚL SMRTI
Vítr té noci zrovna vál,
a tmou byl slyšet smích.
V dáli hřbitova se kdosi kal,
jeho stopy byly vytištěny v závějích.
Vítr té noci zrovna kvílel do oken,
a mě vzbudil jeho hlas.
Chtěla jsem jít podívat se ven,
když zastavil mě čísi hlas.
Byl snad toho kdo na hřbitové stál,
či snad patřil bohu.
Nevím, ale mluvil dál,
a já se tiskla k studenému rohu.
"Život tvůj jest v rukách mých,
a ty přihlížet jen můžeš co si počnu s ním.
Pohladím tvé vlasy na skráních,
a pochválím tě trestáním.
A i když nevíš kdo jsem já,
já naopak každý tvůj krok poznávám.
Vím že většinou to tak nebývá,
ale já se přiznávám.
Tvůj čas nadešel,
a tvá tvář nespatří již světlo denní.
Kdybych mohl hned bych odešel,
a nechal tě dlít v rozednění.
Já však nemohu - musím odtud odnést všechno co tě drtí,
a překročit s tím smrti práh.
Věř, či ne, jsem Anděl smrti,
postava figurující ve všech legendách.
Tak vlož svou roztřesenou dlaň,
do mých spárů.
A já slibuji, že tuto krutou daň,
změním v spoustu darů."
" K čemu mi tvé dary jsou,
nedají mi nic.
Když mí milovaní zestárnou,
a já už nebudu ve světě smrtelníků a smrtelnic."
Vystupuji z rohu a v té chvíli naposledy uzřívám svůj stín,
neb postava v černé kápi,
jenž v srdci má jen splín,
natahuje černé drápy.
" Tak sbohem světe, já se neloučím,
jen končí jedna z fází bytí mého
Ne, já ještě nekončím,
jen měním se v anděla rozmarného.
V anděla co neuuvidí umírat své milované,
ale umožněno mu bude bdít nad jejich hroby.
Ne průzračná, černá slza z oka kane,
Když opouštím svět a vcházím do jiné doby.
Kelsey Mae