ŘEKNI MI POUTNÍKU...

Když zatřpytí se nebe plné hvězd,
ukaž mi poutníku tu nejdelší z cest.

Když luna na konci noci ztrácí svou zář,
ukaž mi poutníku,který anděl nemá svatozář?

Tam kde bere měsíc slunce na milost,
řekni mi poutníku,kdo upadne v nemilost?

Tam kde nebe s peklem se stekává,
řekni poutníku kde se anděl s ďáblem potkává?

Když motýl se chytit nedá,
řekni mi poutníku,kde konec světa se hledá?

Když tma obklopuje nás,
řekni mi poutníku,kdy setkáme se zas?

Kelsey Mae

BYLA JSEM...

Něhou vlitou do tvého srdce,nyní stín co utišiti nedokáže vztek,
jak jedna z mnoha vyškrtaných zápalek.

Andělem tï strážným,nyní múzou co utišiti nedokáže žal,
jak by světem smutek koloval.

Oporou ti v každé chvíli,nyní odtržena z celku,
jak v té naivní hře na Popelku.

Vírou držící tě nad vodou,nyní Titanikem jdoucím stále níž,
jak láska,kterou poraníš.

Smutkem,utišujíc neklid tvůj,nyní prázdnou černou truhlicí,
jak vdova po svém muži truchlící.

Rukou pomocnou a hladící,nyní zaťatou jen v pěst,
jak bojovník,když ztratí čest.

Pohledem jenž lásku vyznával,nyní oči zkalené tou mhou,
jak když lesklé karavany odejdou.

Ústy říkajícími,ta hravá slůvka,nyní černou propastí,
jak oheň ve vodě se rozpustí.

Vášní,střežila jsem duši tvou,nyní otáčím k ní se zády,
jak soudce,když si neví rady.

Touhou vepsanou ti do smyslů,nyní kouskem zbilých vzpomének,
jak když lžeš pod pláštěnkou záminek.

Srdcem velkým jako svět,nyní menším nežli škvíra,
růže co zvadne,ale neumírá...

Kelsey Mae

JEDNA Z MÁLA...

Mělas černé šaty a na velkém mostě stála s rozpřaženými dlaněmi.
Bylas jedna z mála,
a tvé rozepjaté prsty byly laněmi.

Jenž utéci by chtěly více nežli ty,
tak silně, a tak zapřísáhle.
Za lesku zlaté komety,
zavil vlčák táhle.

Mělas tmavé linky kolem očí a plakalas,
tak že slyšet musel to snad každý.
Spoustu snů i přání mívalas,
a zůstanou ti Navždy.

A provázet tě budou krok sun krok,
jako každý nový zážitek.
Je jedno jestli mnoho let, nebo jenom jeden rok,
laáka, smutek, vztek...

Mělas tmavě namalovaná ústa a každý chtěl ti vtisknout polibek,
takový na který neměla bys zapomenout.
A i když život má mnoho trhlinek,
vyplatí se neupadnout...

A i když upadneš,je dobré opět vstát,
alespoň tak to každý říká.
A i kdyby jediný krok měl být tvůj kat,
z boje se neutíká.

Mělas černé šaty a na velkém mostě stála,
jako nejkrásnější ničemnice.
Bylas jedna zmála,
nevinná a temná smrtelnice.

Přesto smrt jsi chtěla více nežli kdokoliv koho znám,
a tak rozpřáhla jsi ruce.
tvá odvaha patří jen mým myšlenkám,
i když nebije tvé srdce.

Kelsey Mae