LÁSKA

Láska vykvetla,
a z potrhané květiny,
stala se tak růže.
Pojednou tu víra rozkvetla,
v plátcích bílé kůže.

Něha vzlétla do oblak,
jak uzdravený anděl,
jemuž vrátila se svatozář.
Zmizel dým a zmizel mrak,
něha vzlétla jako pták.

Touha do mocných vod,
jako kosatka když vplula do vln krajkoví.
Vsadila se o podvod,
že dosáhne až k větvoví.

Vášeń vyhrála tu sázku,
jako v kasinu,když točí se moc peněz.
S radou danou pro lásku,
koupala se v moři oblázků.

A noc snažila se dohnat všechny tyto smysly,
aby zaplašila jejich vnímání,
a hlasité tak steny.
V planém ohni jímání,
nezbyl už čas na rozmysly.

Tak láska pohtila květinu,jen maličkou,
křehkou přesto silnou jako drak,
jenž umí se prát za lásku.
Zmizel dým a zmizel mrak,
v ohni rudých oblázků.

Kelsey Mae

MOTÝLEK

V dáli tiše šumí kopretiny,
v louku usedá tu motýlek.
Život nelze měřit na setiny,
křídlem hladí chlapcův zátylek.

Bílá křídla,ve větru se třepetají,
bázlivá,jak první jejich vzlet.
Báseň mou jen mihotají,
poznávají svět.

Vzlétnout sem,uletět pak tam,
není žádná zábava.
Ten pocit dobře znám,
každý se ho obává.

Motýlek tak s malou kapkou strachu,
poletuje, hledá cíl.
Náhle teskně končí v prachu,
v rukou lesních víl.

Ty vyléčily ho tak jemně,
jak jen nadpozemská ruka dokáže.
A zvláštní pocit klíčí ve mě,
co bude dál,to se ukáže.

V dáli tiše šumí kopretiny,
v louku usedá tu motýlek.
Neměří,už život na setiny,
objímá jen chlapcův zátylek.

Nezáleží,jak dlouho trvati to bude,
křídly máchá sem a tam.
Štěstí víří všude,
už ho taky dobře znám.

Nazývá se láska,
ta spojí křídla v jeden pár.
Z motýlka se stane kráska,
pro tebe jen chlapče dar.

Kelsey Mae

  TI DRUZÍ

  Slyším,slyším je mluvit,šeptají,
  řečí podivnou a nesouvislou.
  Slyším je dýchat,potají,
  v jeskyni,nad řekou Vislou.

  Cítím,cítím jejich pach,
  smíšeninu vlhka a čerstvé trávy.
  Cítím jejich strach,
  jsou jich stovky,davy.

  Dotýkám,dotýkám se jich,
  jsou podobni lidem,přesto jiní.
  Dotýkám se a můj čich,
  z ničeho je neobviní.

  Ochutnávám,ochutnávám jejich zvyky,
  třesu se vzrušením a úzkostí.
  ochutnávám jejich vzlyky,
  opájena jejich blízkostí.

  Vidím,vidím oči,jantarové,
  žluté,jako posledního slunce zář.
  Vidím,sílu mají jako lvové,
  avšak schovávají tvář.

  Vidím,vidím to jak žijí,
  jejich kulturu a zastaralou řeč.
  Vidím, jak tvář před měsícem kryjí,
  černo,prázdnota a křeč.

  Nevidím....nevidím nic,
  v agonii zapomínám.....
  Necítím,jen viju na měsíc,
  žiju...neumírám.

  Kelsey Mae