Autor: Božena Němcová
Ilustrace: Adolf Kašpar
Nakladatelství: Albatros
Rok vydání: 1971
Doba a místo děje: 19. století, Staré Bělidlo
Zařazení: Epika – próza – povídka
Hlavní myšlenka: Ukázat láskyplnost, prostost a "dokonalost" venkovských lidí. Důraz na češství (babička se nikdy nenaučila německy) a lidový folklór (pouť, štědrovečerní zvyky, masopust, vynášení smrtky, zvyky jara i léta, dožínky).
Hlavní postavy: babička Magdaléna Novotná - idealizovaná postava, představitelka lidové moudrosti a životních zkušeností, prostá a vlídná, je velmi věřící, stává se vzorem pro Barunku, předlohou byla spíše vysněná než skutečná babička Boženy Němcové
Barunka - (Božena Němcová) - veselá, poslušná, užívá si života, obdivuje babičku ve všem, co babička dělá, citlivá
Adélka, Vilím, Jan - sourozenci Barunky
kněžna – dobrosrdečná, přející
Viktorka – romantický charakter, nejtajemnější postava celé knihy, straní se společnosti, odmítá babiččinu pomoc, nakonec umírá
Kristla – prostá, věrná
Jakub Míla - upřímný, věrný, čestný
Obsah: První část knihy je věnována popisu života na Starém bělidle, každodenním činnostem babičky, dětí a dalších lidí. Babička děti vychovává ke svým mravům, v duchu lásky, mírumilovném soužití s přírodou a vlastenectví.
V druhé části knihy jsou rozvíjeny příběhy dalších postav. Babička se setkala s kněžnou, která byla okouzlena babiččinou prostotou, srdečností a citlivostí. Babička s vnoučaty navštívila zámek, kde poznali i slečnu Hortensii, která si zamilovala děti. Babička se přimluvila za chudou rodinu Kudrnovu, které kněžna ráda pomohla. Hortensie byla vychována v Itálii, kde se učila malovat. Zamilovala se do svého učitele. Kněžna o jejích citech nevěděla a chtěla ji provdat za správce. Hortensie onemocněla a byla velmi smutná. Když babička viděla na obraze Hortensiina učitele, poznala na ní, že ho miluje, a přimluvila se u kněžny. Kněžna ráda provdala Hortensii za malíře. Hortensie porodila dítě, ale po dvou letech od svatby zemřela.
Viktorka byla veselé děvče, které se líbilo chlapcům. Viktorku začal sledovat a pronásledovat podivný, tmavý voják, který byl do ní zamilovaný. Viktorka se kvůli němu zbláznila, žila v jeskyni, nosila roztrhané šaty, nebavila se s lidmi, zpívala a křičela u splavu. Zabil ji blesk.
Kristla byla zamilovaná do Jakuba Míly a on do ní. Jakub ale musel na vojnu, oba byli nešťastní. Babička Kristle pomohla, přimluvila se u kněžny a ta dovedla Jakuba zpět ke Kristle.
Babička umírá na Starém bělidle mezi mnoha přáteli. Na její pohřeb jde obrovský průvod lidí.
Ukázka: „I ty můj spasiteli,“ bědovala kovářka, ona mu dá svěcený škapulíř, ona mu dá věc na těle svém zahřátou! Už jsi v jeho moci, už ti ani Pánbůh z jeho drápů nepomůže, už ti učaroval dočista!“
Přijeli pro rodinu Proškovi, aby jeli na masopust ke kmotrovi Stanickému do městečka. Babička la nikdy nechtěla jeti, říkala: „Co tam, nechte mne doma, já se mezi panstvo nehodím.“ Stanických byli hodní, vlídní lidé, ale že tam byl hostinec, přišlo rozličných hostů, i na kolik mil, a to nebyla společnost pro skromnou babičku.
„Šťastná to žena!“ (kněžna o babičce)
Vlastní názor: Číst, vidět a znát Babičku je naše "povinnost", a proto jsem ji nikdy neviděla v televizi a nechtělo se mi ji číst. O to víc mě kniha příjemně překvapila. Její krása byla v její obyčejnosti, lidé obdivovali její klidnou, mírumilovnou povahu, kterou si získala všechny okolo; dokázala naučit lidi starým zvykům; i když byla konzervativní a chudá, dokázala být vlídná k bohatým lidem, se všemi uměla vycházet, nebála se práce a uměla hospodařit. Kniha je nadčasová, protože vlastnosti těch obyčejných prostých venkovanů (které Němcová tolik zidealizovala) budou platit vždycky a všichni je budou vždy ctít stejně tak jako v knížce z 19. století.
komentáře (0)
« Domů | Přidej komentář